Poklad v hněvkovickém zámku

Graficke pismenko Jeroným Hozlauer z Hozlau, stavitel renesanční tvrze, byl už v letech, žil sám na hněvkovické tvrzi mezi freskami, které si nechal vymalovat, stříbrným nádobím a hedvábnými lajntuchy.

 
Graficke pismenko Válka jej příliš nevzrušovala. Měl všeho dostatek, a tak jej nevyvedly z míry ani stížnosti poddaných, kteří se mu snažili nalhat, že jim vojáci tábořící u Týna berou všechno jídlo a píci pro dobytek, takže nemají doslova co jíst. Zahnal je klením a odešel přemýšlet, komu odkáže své jmění, když nemá potomky. Že by snad mohl o svůj majetek přijít, jej ani ve snu nenapadlo. Zemská hotovost, která tak znepokojovala jeho poddané, byla v plné síle a kde byl konec císařským žoldnéřům. Ale uplynulo pár dní a Týn nad Vltavou obsadila vojska Dona Baltazara de Marradas. Bylo jen otázkou času, kdy vyrabují, vyjedí a vypijí Týn a vtrhnou do Hněvkovic.
 
Graficke pismenko Jenomže etické mudrování nebylo Jeronýmovi k ničemu. Musím odtud pryč a zachránit co se dá, letělo mu hlavou. Pobíhal zběsile po tvrzi a házel na hromadu všechno, co mělo nějakou cenu. Jak se hromada zvětšovala, bylo mu jasné, že vše s sebou nepobere. Rozhlížel se bezmocně po pokoji, až mu oči padly na kovanou truhlu. Naplnil ji až po okraj vzácnými věcmi, ale vzápětí mu došlo, že truhlu sám neunese.
 
Graficke pismenko Jediný člověk, který se na tvrzi vyskytoval, byl Prokop. Oficiálním povoláním písař, jinak také kuchař, stolník, číšník, pradlena, pokojská, komorná a kdoví co ještě. Byl mladý a přičinlivý. Donesli truhlu do suterénu a Jeroným Prokopovi poručil, aby truhlu co nejdokonaleji zazdil. Pak si sbalil svých pár věcí a s Prokopem vyrazili ve spěchu zadem do polí, zatímco Marradasovi vojáci už roztloukali přední zámeckou bránu.
 
Graficke pismenko Přebrodili Vltavu a obrátili se směrem k Čihovicím. Mezitím Jeronýma napadly černé myšlenky, že až nebezpečí pomine, může se Prokop vrátit a vyzvednout si poklad. Usoudil, že Prokop je zákeřný ničema, rozpřáhl se a ...
 
Graficke pismenko Tady se pověst rozchází do dvou verzí. Podle jedné vytáhl Jeroným meč a Prokopa jedinou ranou probodl. Podle druhé jej naopak neprobodl, nýbrž zastřelil. Pak pověst dodává, že z místa hrůzného činu odejel a ztratil se ve světě. Ale nenašel klid. Když zanedlouho zemřel, podle historických pramenů r. 1622, začal se jako duch zjevovat v hněvkovickém zámku a hledat poklad, který si nestačil vyzvednout.
 
Graficke pismenko Buďme trošku realističtí a řekněme, že celá situace dopadla podle zákona logiky jinak. Jeroným, pohodlným životem naprosto nesportovní typ a navíc starší osoba, Prokopově jízdě nestačil a za hranicí svého panství se ztratil. Skleróza zřejmě nepominula, v průběhu staletí se stále prohlubuje, a tak hledá pan Jeroným svůj zazděný poklad v Hněvkovicích dodnes.

Text: pověsti
28.7. 2009 - Martina Janoušková, Jaroslav Špiroch


* *