Popis hrádku v Návsí

Graficke pismenko Jádro lokality, centrální plošina, má v současné době zhruba trojúhelný tvar s délkou čelní strany kolem 40 m a délkou cca 50 m od čela lokality k ostrohu nad řekou Olší. Opevnění je směrem k potoku Černý, na západ, a na straně k řece Olši, na sever (severovýchod), přírodně chráněno velmi prudkými svahy k těmto vodotečím. Bohužel, právě tyto strany jádra nejvíce trpí erozí, která mohla plochu v těchto místech zmenšit i o několik metrů. Nejpoškozenější je severní až severovýchodní strana jádra, kde eroze viditelně pokračuje i v současné době a plochu jádra tak každoročně zmenšuje. S přihlédnutím ke zmíněné erozi lze vyslovit názor, že lokalita mohla mít původně oválný tvar se skosenou čelní stranou. Aby byla tato čelní strana co nejvíce chráněna od zbylé plochy ostrohu a následně stoupajícího terénu, přeťal ji 10 – 12 m široký půlkruhový příkop, hluboký i v současnosti až 5 m, a před něj byl pro posílení obrany vyhozen mohutný cca 2 m vysoký a až 10 m široký val, který tak o více než 1 m převyšuje rovnou plochu jádra. Na východním konci opevnění je příkop přerušen a zároveň tak ukončen 2,5 m širokým násypem, na nějž navazuje úzká teráska lemující východní část příkopu a valu. Je-li tento násyp přerušující příkop původní, či druhotně nasypán, lze jen těžko říci. Logické by však bylo předpokládat překonání příkopu spíše přes most než po nasypaném krčku. Toto místo však lze jednoznačně ztotožnit s místem přístupu do jádra. Pravděpodobně v těchto místech překonávala cesta vedoucí od jihu po výše zmíněné terásce příkop a vstupovala na plochu jádra. Na jižní straně, před masivem valu, se nachází poměrně rozlehlá plocha, na které lze s jistotou předpokládat jakési předhradí či jistou formu hospodářského zázemí hrádku. Tato plocha je od pokračujícího terénu na jihu oddělena terénním zářezem budícím dojem příkopu, směřujícím ze severozápadu na jihozápad. Tímto zářezem vede lesní stezka, která do něj vstupuje od jihovýchodu, od úpatí hradního kopce. Na původ tohoto zářezu existují dvě teorie. Jedna říká, že se jedná o druhý příkop, chránící předhradí lokality. Pak by přístupová cesta vedla do předhradí ze severovýchodního cípu plochy před předhradím, překonávala by tento první příkop, který je v těchto místech poměrně hluboký, a do předhradí by vstupovala v jeho východní části, kde se dodnes vyskytuje patrná terénní zahloubenina, snad místo po obranném objektu. Od této brány by se cesta rozdvojovala. Do leva na západ by se vstupovala do plochy předhradí a rovně na sever by se po výše zmíněné terásce vstupovalo do jádra. Další teorie však předpokládá vysekání tohoto zářezu účelově právě pro vedení přístupové komunikace od brodu přes Olši pod hrádkem. Cesta by tak vedla tímto zářezem až k jihozápadu, kde by vstupovala do plochy předhradí bez jakéhokoliv překonávání příkopu. Prošla by předhradím na sever a kolem jižní strany valu by se dostala opět na východní terásku, po které by příchozí došel opět až k mostu přes mohutný příkop. Samotná plocha jádra v současnosti nevykazuje žádné terénní nerovnosti. Jen jižní čelo jádra je neznatelně zvýšeno. Ani předhradí nevykazuje žádné terénní anomálie.

Text: popis
16.6. 2006 - J. Tichánek a kol.: Šlechtická sídla na Frýdecko-Místecku, Alpress, Frýdek-Místek 2006


Zavřít reklamu