Historie kostela v (Horní ) Bobrové

Graficke pismenko Kostelní budova, orientovaná k západu, se skládá z obdélného presbytáře, k němuž přisedá na západě hranolová věž a na severu a jihu pravoúhlé předsíně, a z krátké, přibližně dvojnásobně široké lodi se zaoblenými rohy a trojbokým konkávně tvarovaným východním průčelím, která má v síle zdi válcové schodiště na kruchtu. Dokončený kostel byl svěcen v roce 1722. Iniciátorem stavby byl opat Václav Vejmluva, neboť Bobrová patřila cisterciáckému klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Projekt vypracoval v roce 1714 Jan Santini, který využil lodi a věže starého gotického kostela. Nahrazením zbořeného kněžiště barokní lodí obdržela svatyně opačnou orientaci. Nový celek byl architektonicky sjednocen ve fasádách i v interiéru. Spojením gotických částí s barokní přístavbou vytvořil Santini zajímavou dispozici, navíc charakteristickou dualismem vnějšku a vnitřku, příznačným pro umělcovy návrhy z počátku druhé desetiletí 18. století. Zatímco průčelí připomíná Borrominiho fasádu římského kostela Panny Marie Sedmibolestné v radikálně barokním pojetí, je loď nebarokně izolovaným prostorem s tektonickou funkcí stěny, jež se jen oblouky východního nároží pojí s dynamickým průčelím. Z barokního mobiliáře vyniká obraz Loučení sv. Petra se sv. pavlem na hlavním oltáři od znojemského malíře Josefa Winterhladera mladšího z roku 1788. Návrh hlavního oltáře lze přisoudit Santiniho invenci, sochařskou výzdobu pak žďárské dílně Řehoře Thényho.

Text: historie
30.10. 2005 - Jan Sedlák a kolektiv, Významné památky okresu Žďár nad Sázavou, 1982.


Zavřít reklamu