Warning: mysqli_fetch_row() expects exactly 1 parameter, 2 given in /var/www/hrady/class/dbase.php on line 90 Hrady, zámky a tvrze

Graficke pismenko Na místě dnešního zámku stával hrad, o němž je první zmínka z r. 1253 spojená se jménem Vítka staršího, jenž pocházel z krumlovské větve rodu Vítkovců (zelená růže na stříbrném poli). Hrad byl vystavěn na skalnatém ostrohu nad brodem přes Vltavu a zvenčí byl chráněn příkopem vylámaným ve skále s hradbou. Za ní bylo obytné stavení, palác, z něhož byl v prvním patře přístup po padacím mostě do sousední válcové věže, jež se později stala součástí renesančního Hrádku.

 
Graficke pismenko Po Vítkově smrti (1277) a obou jeho bezdětných synů Jindřicha a Vítka převzal jejich nevelký majetek r. 1302 se souhlasem krále Václava II. příbuzný Jindřich z Rožmberka (erbu červené růže ve stříbrném poli) a přenesl své sídlo z Rožmberka na Krumlov. Nový majitel se v politickém životě přikláněl na tu stranu, kde viděl, že mu kyne osobní prospěch a zvětšení rodinného majetku. Spolu s příbuznými Vítkovci se postavil r. 1276 proti králi Přemyslu Otakarovi II. Po jeho smrti (1278) se smířil se zemským správcem Otou Braniborským (1282), ale už v r. 1283 se stal stoupencem mladého králevice Václava a setrval při něm v naději, že nový panovník odmění jeho služby. Po zavraždění krále Václava III. (1306) se přidal na stranu Rudolfa Habsburského, avšak už v r. 1307 přešel k Jindřichu Korutanskému. Ještě před svou smrtí (1310) zase vyjednával jménem Jindřichových protivníků s císařem Jindřichem VII. o obsazení českého trůnu.
 
Graficke pismenko Jindřichův syn Petr z Rožmberka (†1347) dal vystavět nad starým hradem nový, tzv. Horní hrad s kaplí sv. Jiří, jehož palác byl na protilehlých koncích, východním a západním, zajištěn hranolovými věžemi. Nový a starý (Dolní) hrad spojoval most přes příkop. V té době také skončil vývoj podhradí v město, jež je poprvé uváděno v r. 1274.
 
Graficke pismenko V tomto rozsahu převzal a uchoval rodové sídlo Petrův syn Jindřich z Rožmberka, jenž svými politickými názory a činy připomínal svého stejnojmenného děda Jindřicha. Jako významný člen panské jednoty zajal r. 1394 krále Václava IV. a přechodně jej držel na svých hradech Přiběnicích a Krumlově, než jej odvezl do Rakous. R. 1395 vystoupil proti panovníkovi i vojensky, ale nakonec se s ním smířil a dvakrát zastával důležitý úřad nejvyššího purkrabího.
 
Graficke pismenko Po Jindřichově smrti (1412) převzal správu rozsáhlého rodinného majetku r. 1418 po dosažení plnoletosti syn Oldřich. Základem jeho moci byla panství Rožmberk, Krumlov, Choustník, Sedlčany, Bavorov, Bukovsko, Nové Hrady a Třeboň. Na obranu vysunutých držav dal vystavět hrady Dívčí kámen a Helfenburk.
 
Graficke pismenko Oldřich z Rožmberka byl zprvu stoupencem strany podobojí. Ještě r. 1420 vydal spolu se svým bývalým poručníkem Čeňkem z Vartemberka a pražany prohlášení odmítající krále Zikmunda. Brzy se však kalicha odřekl, poddal se Zikmundovi a stal se úhlavním nepřítelem táborské radikální strany. Válčil s husity se střídavým štěstím. R. 1422 se pokusil Jan Žižka zmocnit se krumlovského hradu lstí, ale neúspěšně. Po Zikmundově smrti (1437) se Oldřich zasadil o přijetí uherského krále a vévody rakouského Albrechta za českého krále a když zemřel (1439), o uznání jeho syna Ladislava Pohrobka (1453). V touze po zvětšení majetku a moci dal Oldřich z Rožmberka padělat listiny o údajném darování a privilegiích, které udělili čeští králové jeho předkům. Oldřichovu bezohlednost dokládá případ jeho nepřítele Jana Smila z Křemže, kterého lstivě vylákal na Krumlov, kde jej uvěznil a nakonec dal popravit, aby se beztrestně zmocnil jeho majetku. Oldřich zemřel r. 1462.
 
Graficke pismenko Za Oldřicha z Rožmberka pokračoval vývoj krumlovského hradu výstavbou trojkřídlého paláce (1444–1447), navazujícího na starší Petrovo stavení, a tak vzniklo druhé hradní nádvoří.
 
Graficke pismenko Za vlády krále Jiřího z Poděbrad, kdy se střetávaly zájmy panské zelenohorské jednoty se zájmy strany královské, se Oldřichovi dědicové nesnadno trvale orientovali na jeden ze zápasících táborů, neměl-li být rodinný majetek ohrožen. Na rozdíl od svého otce Oldřicha nevázal se jeho syn Jan tak důsledně na program katolických pánů. Ohledy na majetek jej sice nutily, aby se na konec r. 1468 přihlásil k protikráli Matyáši Korvínovi, ale škody způsobené na rožmberských panstvích vojsky straníků Jiřího z Poděbrad donutily Jana z Rožmberka r. 1469 k sjednání příměří s králem.
 
Graficke pismenko K nesnázím politického rázu přistupovala starost o rodinný majetek, otřesený již za Janova otce Oldřicha. Poměrně časté střídání ve správě rožmberských držav a také pokusy světských členů rodu o dělení majetku málem ohrozily celistvost rožmberské državy. Jan z Rožmberka (†1472) a pak ještě Jindřich (1456–1489) museli řešit obtížnou situaci zástavami a prodejem drobnějších statků.
 
Graficke pismenko Když se majetkové poměry rodu zlepšily, mohl Petr (III.) z Rožmberka (1462–1523) provést v l. 1506–1513 jednak přestavbu paláce Horního hradu snad podle návrhu Ulricha Pesnitzera, stavitele bavorského vévody, jednak zlepšit opevnění celého hradu a předhradí. Z té doby je zachován arkýř na druhém hradním nádvoří se znaky stavebníka, jeho manželky Alžběty z Kravař a pánů z Pernštejna.
 
Graficke pismenko Nové, významné stavební období na Krumlově nastalo za vlády Viléma z Rožmberka (1535–1592), jednoho z nejvýraznějších představitelů renesanční společnosti v Čechách. V zemské vládě zastával řadu významných úřadů; r. 1553 byl jmenován hejtmanem Prácheňského kraje, r. 1560 se stal nejvyšším komorníkem a r. 1570 nejvyšším purkrabím. Habsburkové mu svěřovali některé důležité diplomatické úkoly; v l. 1572–1575 doporučoval v Polsku habsburského kandidáta a v r. 1579 tam dosáhl vysvobození arciknížete Maximiliána, zvoleného částí polské šlechty za krále, ze zajetí. V l. 1574–1575 zajišťoval v Sasku a Braniborsku zvolení Rudolfa II. za německého císaře.
 
Graficke pismenko Rodinný majetek zvětšil Vilém z Rožmberka zejména koupí panství Vimperka (1554), Libějovic (1559), Roudnice nad Labem a Stráže (obojí 1577). Nový směr v režijním hospodářství se zvláštním zaměřením na rybníky a pivovary jako nejvýnosnější odvětví zemědělského podnikání a příjem ze stříbrných dolů u Krumlova a u Budějovic poskytovaly rožmberskému vladaři, též přičiněním jeho regenta Jakuba Krčína, dostatek prostředků na nákladné stavby na panstvích. Pozdější rožmberský archivář Václav Břežan ve Vilémově životopisu napsal: „A zvláštní libost měl ve stavění... hrad starý nepořádný, úzký, tmavý a neveselý [v Krumlově] takměř ve všech místech rozšířil, přeformoval, ve způsob veselý a prostranný stavěti dal tak, že kromě věže staré podobenství starého nezůstalo."
 
Graficke pismenko První stavební práce za Viléma z Rožmberka řídil na Krumlově na začátku 50. let 16. století italský stavitel Antonio, a to v paláci Horního hradu. V jednom z rožmberských pokojů tohoto traktu, v nichž se zachovaly renesanční fresky malované
 
Graficke pismenko Gabrielem de Bloude, jsou výjevy ze Starého zákona podle dřevorytů švýcarského rytce Asmanna.
 
Graficke pismenko Ve druhém renesančním stavebním období se uplatnil při úpravách Horního hradu architekt Baltazar Maggi (Májo). Příkop mezi Horním a Dolním hradem byl zasypán a na místě dřívějšího dřevěného mostu byla vystavěna klenutá chodba a na jejích koncích osazeny bosované portály. U Dolního hradu bylo zčásti na staré hradbě vybudováno jednopatrové purkrabství (1580), přiléhající těsně ke staré věži, která byla zvýšena o arkádový ochoz. Průčelí nových budov byla bohatě ozdobena malbami, stejně jako zdi obou hradních nádvoří Horního hradu.
 
Graficke pismenko Zachované stavební památky na Krumlově a na rožmberských panstvích vůbec svědčí o zájmu Viléma z Rožmberka o umění. Třebaže byl čtyřikrát ženat, neměl přímé dědice. Zemřel r. 1592.
 
Graficke pismenko Vilémův dědic, bratr Petr Vok, převzal veliký majetek a neméně veliké dluhy. Proto v l. 1593–1603 prodal řadu rodinných panství, statků, městeček i vesnic. Na Krumlově založil knihovnu, archív a obrazárnu. Tyto cenné kulturní hodnoty odvezl do Třeboně, když v r. 1602 prodal krumlovské panství císaři Rudolfu II. Za to směl, ačkoli byl bezdětný, odkázat svůj majetek podle svého rozhodnutí. R. 1602 tedy skončila na Krumlově vláda Rožmberků, kteří tu sídlili 300 let.
 
Graficke pismenko Od smrti své manželky Kateřiny z Ludanic (1601), která jej převedla na českobratrskou víru, věnoval Petr Vok pozornost svému třeboňskému sídlu. Tam se konávaly porady s vůdci českých nekatolíků, tam byli přijímáni poslové protestantských knížat z Německa; Petr Vok z Rožmberka se však otevřeně nepřihlásil k domácí protihabsburské opozici. Zemřel r. 1611 jako poslední svého rodu a byl pohřben v rodinné hrobce ve vyšebrodském klášteře. Tam po prostém obřadu kněz Matěj Cyrus „s žalostivou a pronikavou řečí štít s erbem rožmberským přelomil a dolů z kazatelny shodil".
 
Graficke pismenko V držení habsburského rodu byl Krumlov 20 let. Císař Rudolf II. umístil na krumlovský zámek svého levobočka dona Julia ďAustria, který v návalu šílenství zavraždil svou milenku Markétu Pichlerovou; v r. 1609 na Krumlově v internaci zemřel. R. 1611 opanovalo Krumlov pasovské vojsko. V r. 1614 se na zámku zdržoval císař Matyáš. R. 1618 opevňoval Krumlov generál hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Ačkoliv se stavovské vojsko pokusilo Krumlov v l. 1618–1619 dobýt, zůstal v císařských rukou.
 
Graficke pismenko Vítězný císař Ferdinand II. věnoval r. 1622 krumlovské panství spolu s prachatickým a netolickým hraběti Janu Oldřichu z Eggenberku a současně jej povýšil na knížete. Spojená panství dostala r. 1628 titul vévodství. Krumlov se stal opět středem rozsáhlého, tentokrát eggenberského majetku, k němuž příslušely Chýnov, Ratibořské Hory, Zvíkov, Římov, získané jako konfiskáty, a později i Vimperk.
 
Graficke pismenko S Janem Oldřichem z Eggenberku (1568–1634) přišla do Krumlova cizí šlechta, která neměla vztah k místnímu obyvatelstvu. S novými majiteli došlo zase ve spojení se snahou o důstojnou reprezentaci k nákladnějším stavbám a přestavbám, jež odstranily ze zámku stopy po opevnění z r. 1618, provedené tehdy hejtmanem Ferdinandem de Carrara.
 
Graficke pismenko R. 1675 dostal stavitel Giacomo de Maggi od knížete Jana Kristiána příkaz k celkové nové úpravě Horního hradu. V rámci projektovaných změn byla snesena stará věž až po úroveň hořejších pokojů, vybouráním dosavadních příček a postavením nových se změnila půdorysná situace a také schodiště v tomto traktu byla přestavěna. Zlatý sál s malířskou výzdobou od J. M. Schaumbergera byl určen pro divadlo (1680). Na západním konci Horního hradu bylo připraveno místo pro eggenberskou obrazárnu podle vzoru zámku Petronnelu v Dolních Rakousích. K starým ursinovsko-rožmberským znakům nad branami přibyly erby eggenberské.
 
Graficke pismenko Koncem 17. století bylo také rozhodnuto o půdorysné dispozici zámecké zahrady založené na západ od zámku. V té době měla tvar protáhlého obdélníku a byla rozdělena terasou do dvou částí. Nemohla v ní ovšem chybět umělá vodní nádrž s ostrůvkem. V horní části zahrady byl postaven pavilón zvaný Bellarie (1706–1707). Pro spojení zámku a divadla se zahradou byl r. 1709 postaven vysoký zděný most na místo dosavadního dřevěného a nad ním zřízena krytá chodba. Stavební činnost ve slohu baroka, tak bohatě rozvinutou za posledního Eggenberka Jana Kristiána (†1710) a také zásluhou jeho manželky Marie Arnoštky (rozené ze Schwarzenberku, 1649–1719), uzavřela budova mincovny, jež měla při pohledu od řeky dvě klenutá podlaží.
 
Graficke pismenko Po Eggenbercích zůstala na krumlovském zámku cenná knihovna, která však jen zčásti nahradila rožmberskou knihovnu uloupenou Švédy v r. 1648 v Praze.
 
Graficke pismenko Odkazem bezdětné Marie Arnoštky, vdovy po knížeti Janu Kristiánovi z Eggenberku, dostal se rozsáhlý rodinný majetek
 
Graficke pismenko do rukou jejího synovce Adama Františka ze Schwarzenberku. Po jeho smrti (r. 1723 ho na honu u Brandýsa nad Labem smrtelně postřelil císař Karel VI.) stal se majitelem panství jediný syn Josef Adam (1722–1782). Za něho byla v l.1728 až 1730 zahájena stavební činnost nástavbou eggenberské mincovny podle plánů A. E. Martinelliho. V r. 1747 byla před vstupem do zámecké zahrady vystavěna jízdárna podle návrhu architekta Andrea Altomonteho. Na její výzdobě pracovali vídeňští umělci sochař Anton Zinner a štukatér Matyáš André. Altomonte projektoval též stavbu Maškarního sálu (1748), uplatnil se při rokokové úpravě zámecké kaple (1750) a přestavbě Bellarie (1755–1757).
 
Graficke pismenko Došlo také na novou úpravu zámecké zahrady, opět navrženou Altomontem, který uprostřed terasy zasadil kaskádovou fontánu se sochařskou výzdobou M. Griesslera.
 
Graficke pismenko Po skončení všech prací v zahradě byla zahájena stavba zámeckého divadla, dokončená v r. 1766. Tříposchoďová chodba spojila r. 1767 zahradu a divadlo se zámkem.
 
Graficke pismenko Od druhé poloviny 18. století přestával být krumlovský zámek trvalým sídlem Schwarzenberků, od r. 1888 i sídlem přechodným. Dokladem péče majitelů zámku však byly restaurace maleb na budovách (chiaroscuro) v r. 1842, oprava fresek na dnešním třetím a čtvrtém nádvoří v druhé polovině 19. století a konečně jejich restaurování vídeňským malířem Theofilem Melicherem v l. 1909–1914.
 
Graficke pismenko Posledním majitelem zámku ze schwarzenberského rodu byl Adolf Schwarzenberk (1890–1950), jemuž byl majetek v r. 1940 konfiskován gestapem a na Krumlov dosazena vnucená správa. Hned v prvních květnových dnech r. 1945 byl zámek vzat pod českou národní správu, zvláštním zákonem r. 1947 převeden do zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od ledna 1950 stal majetkem československého státu.
 
Graficke pismenko Do zámeckého areálu se vstupuje dřevěnými vraty, jimž se podle barvy říká Červená brána. Nynější stav zhruba odpovídá úpravě brány z r. 1861. V její horní částí je schwarzenberský znak. Nad branou vede chodba, kterou byla kdysi propojena cesta z Horního hradu do knížecí oratoře v klášterním (minoritském) kostele.
 
Graficke pismenko První budova vpravo od Červené brány na dnešním prvním nádvoří se lidově nazývá solnice. V r. 1511, kdy se toto stavení poprvé připomíná, zde byla panská sladovna, od konce 16. století sýpka a v 18. století sklad soli. Tehdy vrchnostenské úřady nakupovaly sůl v císařských solných dolech v Rakousích, ta se dopravovala v bečkách do skladu a dále rozprodávala do měst a větších obcí. Po zřízení císařského skladu v Českých Budějovicích a v Týně nad Vltavou význam krumlovské solnice klesl a objekt byl zprvu upraven na byty a nakonec na kanceláře.
 
Graficke pismenko Rovněž protilehlá budova bývala hospodářským objektem (v přízemí byly stáje, v patře sýpka ještě r. 1598), ale r. 1940 byla celkově upravena. Ze stájí vznikla nynější Sloupová síň a v ostatních prostorách byly zřízeny kanceláře. Za touto budovou vlevo jsou zámecké schody oddělující areál od městské čtvrti zvané Latrán, v úpravě z r. 1887 podle plánů zámeckého stavitele Ebnera.
 
Graficke pismenko Budova nad zámeckými schody se dříve nazývala staré purkrabství, v němž bydlel a úřadoval purkrabí. Původně dohlížel na celkové hospodářství na panství, ale asi od 16. století se jeho pravomoc omezila na živočišnou výrobu a sklady. Za Viléma z Rožmberka, v druhé polovině 16. století, bylo venkovní zdivo vyzdobeno sgrafitovým kvádrováním.
 
Graficke pismenko Prostoře na protější straně se říkávalo „rejdiště", protože tam byl výběh pro koně. Teprve v 16. století zde vznikla parková úprava s kašnou z r. 1561.
 
Graficke pismenko Před hlavním vchodem do zámku, u medvědího příkopu, je po pravé straně vysoký násep, pozůstatek opevnění zámku z r. 1620, jak hlásá nápis (Ferdinand Carrati de Carrara dal tehdy vyhloubit příkop a nasypat široký val).
 
Graficke pismenko Most, po kterém se přichází ke vchodu do druhého nádvoří, byl postaven r. 1647 na místě někdejšího padacího mostu. Medvědi chovaní dole v příkopu jsou reminiscencí na časy dávno minulé; chovali se zde prokazatelně již v 16. století. Rožmberkové byli totiž přesvědčeni, že jejich rod pochází z Itálie a je spřízněn s knížecím rodem Orsiniů (orsini — ursus = medvěd). Tato zvířata přešla napodobením do rožmberského znaku jako štítonoši.
 
Graficke pismenko Nad branou jsou kamenné znaky ze 40. let 17. století: rožmberský a nad ním eggenberský a braniborský, připomínající Jana Antonína z Eggenberku a jeho manželku Marii Annu z Braniborska.
 
Graficke pismenko V bráně, která je na rozhraní prvního a druhého nádvoří, býval kdysi krb, u něhož se ohřívala zámecká stráž mající na starostí spouštění a vytahování zmíněného padacího mostu. Nad branou do druhého nádvoří je opět rožmberský kamenný znak. V tomto traktu bývaly kdysi kanceláře, v suterénu vězení, které se ve své hlavní části dobře zachovalo. V poschodí nad branou je nyní zámecká knihovna obsahující v jedné části četné prvotisky a rané tisky do r. 1500, dále eggenberskou knihovnu, jejíž svazky zaujímají zhruba období od konce 16. do 20. let 18. století, a konečně knihovnu schwarzenberskou, doplňovanou až do začátku druhé světové války. V knihovně bývaly uloženy původní razící stroje z poloviny 17. století, na nichž se razily za Eggenberku mince v suterénu protější budovy, jíž se dodnes říká mincovna. Stroje jsou nyní instalovány na Horním zámku.
 
Graficke pismenko V severním křídle druhého zámeckého nádvoří bývala v l. 1800–1850 první odborná zemědělská střední škola v Čechách, kde se vzdělávali naši pokrokoví hospodáři 19. století. Nyní jsou zde umístěny kanceláře a část depozitářů státního archívu; obsahují velké množství písemností od druhé poloviny 13. století až do současné doby, vztahující se k území Českokrumlovska, celé Šumavy a mnohým schwarzenberským velkostatkům v jižních a severozápadních Čechách.
 
Graficke pismenko V přízemí budovy bývaly dříve restaurační místností a v jejich blízkosti kasárna schwarzenberské granátnické gardy. Tento malý vojenský útvar vznikl v polovině 18. století na Hluboké a byl přemístěn do Krumlova v r. 1742. Členové gardy vykonávali strážní službu na zámeckém nádvoří a na věži, dále při plavení dříví a při sklizni obilí, někteří z nich byli zaměstnáváni jako pomocné kancelářské síly při velkostatku až do konce druhé světové války. Po některých pokusech o obnovení gardy pro reprezentační účely po válce byla v r. 1949 definitivně zrušena. Pod stříškou před gardovými kasárnami stojí 4 děla – první zkraje je z r. 1870 (dar zbrojaře Fridricha Kruppa z Essenu), vedle něho dělo eggenberské z r. 1644 (ulité Linhartem Lówem), následuje rožmberský kus (dvojitý falkonet – staročesky sokolnice) z r. 1608, objednaný Petrem Vokem z Rožmberka, a poslední se znakem rožmberským též z r. 1608, oba poslední z dílny Valentina Arnolda.
 
Graficke pismenko Budova na druhé straně kašny z r. 1641 uzavírá dnes prostor mezi Dolním a Horním hradem, kde kdysi bývala proláklina. Původní stavba pochází z 80. let 17. století, kdy zde Jan Kristián z Eggenberku dal postavit mincovnu. Mince se razily v prvním suterénu, kde jsou dnes depozitáře pobočky státního archívu. Zatímco na straně k řece měla budova vlastně tři podlaží, na straně obrácené do nádvoří pouze jedno. Po požáru v r. 1729 byla budova zvýšena o jedno patro. V té době se zde již mince nerazily. V poschodí bydlívali lovci, potom tu byly byty a kanceláře. V současné době jsou zde kanceláře a část depozitářů okresního archívu.
 
Graficke pismenko Nejznámější symbol Českého Krumlova, zámecká věž, tvoří nedílnou součást zámeckého areálu. Její nejstarší podoba je zachycena na obrazu zvaném Dělení růží, který je uložen v zámecké obrazárně (jde o kopii originálu z konce 16. století, která byla kdysi na jindřichohradeckém zámku). Kromě toho je zobrazena v pozadí portrétu neznámého renesančního šlechtice z r. 1591. Věž tvoří výraznou dominantu nejstarší části krumlovského zámku vybudovanou na východním skalnatém ostrohu nad Vltavou, který se také nazýval Hrádek (nejstarší zmínka o něm je z r. 1480). Celý plášť věže vymaloval v l. 1589 až 1590 krumlovský malíř Bartoloměj Jelínek. Zároveň vyzdobil i uvedený Hrádek. V 19. století však byly na věži znatelné už jen busty ve výklencích a postavy rytířů. Nad stříškou věžního ochozu jsou ve výklencích kamenné busty, pod sloupy veliké lidské a zvířecí hlavy z pálené terakoty. Na věži bydlel hlásný. V dolní části věže bývalo vězení, do něhož byli vězni ještě v r. 1664 spouštěni na kladce. Od dávných dob se na věži troubívala znělka, kterou dnes nahradila nahrávka staré písně o klobouku, jejž kdysi ztratil věžný Janek.
 
Graficke pismenko Z druhého zámeckého nádvoří vede cesta do Horního hradu kolem tzv. máselnice, zdobené renesančními prvky. V nejstarších dobách se tudy vcházelo do hradu. Nad bosovaným vchodem do klenutého průchodu jsou zasazeny znaky rožmberský (druhá polovina 16. století), eggenberský a braniborský (1642). Nad branou na konci chodby je opět rožmberský znak s vytesaným letopočtem 1577.
 
Graficke pismenko Zdi na třetím zámeckém nádvoří jsou zdobeny malbami z l. 1575 a 1576 od Gabriela de Blonde. Jsou zde postavy bohů, historických osob a symboly z řeckých a římských dějin.
 
Graficke pismenko Ze spojovací chodby mezi třetím a čtvrtým nádvořím se prochází vstupní halou do některých interiérů. V první řadě je to velká hradní kaple, přestavěná za Viléma z Rožmberka (vysvěcena r. 1576). V dnešním stavu je výsledkem poslední úpravy z 50. let 18. století, kdy ji štukem a napodobeným mramorem vyzdobil Matyáš André. Malá hradní kaple vedle oratoře pochází z r. 1334 a býval v ní před přestěhováním do Třeboně uložen rodinný rožmberský archív.
 
Graficke pismenko Malířská výzdoba následujících rožmberských pokojů (příběhy z bible, z řeckých a římských dějin) dává přibližnou představu, v jakém asi prostředí žil renesanční šlechtíc v druhé polovině 16. století. V druhém pokoji visí portrét dcery Oldřicha z Rožmberka, Perchty, s níž je spojena pověst o Bílé paní. Druhá podobizna představuje scénu, jak mladá dívka (Markéta Pichlerová) je odváděna na hrad k císařskému levobočkovi Juliovi ďAustria, který ji krátce nato zavraždil. Úzká chodba vede k slavnostnímu kočáru z poloviny 18. století, v němž se jezdilo ke korunovačním slavnostem. V jednom z dalších rožmberských pokojů se nejednou spolurozhodovalo o dějinách naší země.
 
Graficke pismenko Eggenberský sál je vlastně galérií portrétů příslušníků tohoto rodu, jimž kdysi Český Krumlov náležel. Zde je také umístěn eggenberský kočár, v němž Jan Antonín z Eggenberku vezl papeži Urbanu VIII. r. 1638 dary zároveň s poselstvím o volbě Ferdinanda III. římským králem. Z eggenberského sálu je nenápadný vchod do postranné chodby nazývané Zlatokorunská, kde jsou umístěny původní vyučovací pomůcky ze zlatokorunské školy. Tyto obrazy jsou dokladem o vysoké úrovni vyučování na zmíněné škole před dvěma stoletími.
 
Graficke pismenko Na další pokoje navazuje zámecká obrazárna, zřízená koncem 17. století. Asi o sto let později byla instalována po vzoru tehdejších francouzských galérií (jeden obraz vedle druhého). Nejlepší obrazy však byly v 19. století odvezeny do nového schwarzenberského zámku na Hlubokou. V prvním poschodí budovy je Vitrínový sál, kde jsou uloženy cenné oděvní součástí, v přilehlé komoře divadelní a maškarní kostýmy.
 
Graficke pismenko Posledním sálem zámku je Maškarní sál, který i dnes plní společenskou úlohu při letních divadelních představeních v rámci Jihočeského divadelního festivalu, při koncertech a různých slavnostních příležitostech. Autorem jeho nástěnných maleb je Josef Lederer, malíř neznámého původu, který přicestoval na pozvání majitele zámku v květnu r. 1748. Na stěnách vymaloval 125 figur, typických postav z tehdejších italských, francouzských a německých divadelních her. Autor maleb je zachycen u jednoho z oken na straně do nádvoří, jak popíjí kávu.
 
Graficke pismenko O malbách na zdech na čtvrtém zámeckém nádvoří je známo jen tolik, že vznikly r. 1588. Vl. 1910–1913 je opravil T. Melicher; v r. 1974. byly obnoveny.
 
Graficke pismenko Hlavním architektonickým prvkem na čtvrtém nádvoří je již připomenutý arkýř snad z r. 1513 s kamennými znaky Petra z Rožmberka, jeho manželky Alžběty z Kravař a pernštejnským znakem. V rohu nádvoří na straně k řece stávala kdysi věž, jejíž existenci dodnes připomíná zazděný oblouk z bývalého vstupu, zbytek točitého schodiště a základy v suterénu. Věž byla součástí obranného systému na jihozápadní straně starého hradu. V dolní části této věže bývalo vězení, v němž se octli v r. 1526 tři poslové vyslaní z úřadu nejvyššího purkrabí. Přinášeli Jindřichovi z Rožmberka úřední sdělení o uznání nároku Kryštofa ze Švamberka na novohradské panství. Po krátkém věznění je Jindřich z Rožmberka přinutil sníst rozřezané listy i s pečetěmi, dal jim toto zvláštní „jídlo" zapít vínem, načež byli poslové šestkrát udeřeni holí a po padacím mostě vyštváni psy z hradu. Na rozhraní let 1682–1683 byla věž snesena.
 
Graficke pismenko V místech, kde nyní stojí Plášťový most, býval původně most dřevěný. Nad ním dali Eggenberkové zřídit r. 1686 dřevěnou chodbu, vedoucí z obrazárny do zámecké zahrady. V l. 1707 až 1708 byla pod touto chodbou postavena chodba druhá, spočívající na zděných pilířích. R. 1748 byl Maškarní sál spojen s divadlem třetí chodbou. Starý dřevěný padací most byl r. 1764 odstraněn a nahrazen kamenným. V l. 1763–1767 byly uvedené chodby sneseny a přestavěny do dnešní podoby. Na mostě jsou sochy světců – Jana Nepomuckého z r. 1727 od kameníka Johanna Planskera, sv. Filipa, sv. Václava a sv. Antonína od Antonína Zinnera.
 
Graficke pismenko Za Plášťovým mostem stojí zámecké divadlo. Na krumlovském zámku se hrávalo divadlo od r. 1675 původně v jednom sálu. V r. 1680 se herci, kteří byli v eggenberských službách, přestěhovali do samostatné dřevěné budovy. Ta pak byla v 60. letech 18. století nahrazena kamennou stavbou. Na vnitřní výzdobě pracovali vídeňští malíři J. Wetschel a L. Merkel. Jeviště bylo vybaveno novým technickým zařízením s poloautomatickou výměnou kulis, s propadlišti atd. Koncem 18. století se přestalo v divadle soustavně hrát a od té doby zde hostovaly jen kočující společnosti, někdy též ochotníci. Koncem 19. století bylo divadlo z požárně bezpečnostních a zdravotních důvodů uzavřeno. Několik představení zde počátkem 50. let 20. století sehrál činoherní, baletní a operní soubor Jihočeského divadla z Českých Budějovic.
 
Graficke pismenko Při nové úpravě zámecké zahrady v polovině 19. století byl v její horní polovině založen rybník a podél obvodu jeho hráze vysázena lipová alej. Plastickou výzdobu fontány na rozhraní horní a dolní částí zahrady tvoří skupina s Neptunem jako ústřední postavou. Východní nebo také druhý vchod do zahrady vede kolem bývalé jízdárny, v níž namaloval František Jakub Prokyš fresku s koňmi (1752). Po druhé světové válce byla jízdárna zprvu upravena na taneční, potom na sportovní a konečně na společenský sál.

Text: historie
21.11. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1986


Zavřít reklamu