hrad Vítkův kámen

Vítkův hrádek

Tajemný střelec

Graficke pismenko Německý spisovatel Adalbert Stifter, rodem Šumavan, který prožil mnohou radostnou chvíli v rozvalinách Vítkova Kamene, umístil sem děj románu „Horský les“, prolnutého tesklivou poesií šumavských hvozdů. - Na Vítkově Kameni žil za třicetileté války rytíř Jindřich Vítkovic se svým synem a dvěma dcerami, Klárou a Johankou. Když přitrhli Švédové do jižních Čech, tu otec, jat obavou o milované dcery, přestěhoval je do srubu, skrytého na břehu jezera Plekna v klínu temných, hlubokých hvozdů. Sám se svým synem a posádkou setrval na hradě, odhodlán jsa hájiti ho do posledních sil.

 
Graficke pismenko V odloučenosti od světa, avšak uprostřed krásné, neporušené přírody žily dcery v dřevěném srubu. Za ochránce měly starého otcova přítele Gregora, který lnul celou duší k rodnému kraji. Jen občas vystoupily po srázné, krkolomné cestě na skálu nad jezerem, aby odtud popatřily na svůj rodný hrad, vznášející se v modravé dáli jako mlžný přízrak.
 
Graficke pismenko Do lesní idyly, rušené dosud jen obavami o otcův a bratrův život, zazněl jednoho dne výstřel z pušky. Už dříve vyprávělo se o tom, že se v kraji zdržuje tajemný střelec, který odstřeluje malými kuličkami své oběti, jsa sám nezranitelný. Proto se obě dívky velmi ulekly, když zaslechly ránu a vzápětí spatřily, jak se dravec, který se vznášel vysoko v oblacích, zřítil mrtev do jezera.
 
Graficke pismenko Záhada, která sevřela srdce dívek úzkostí a bázní, brzy se vyjasnila. Výstřelem ohlásil svůj příchod do kraje Ronald, jenž byl před lety jako páže ve službách pana Jindřicha Vítkovice. Tehdy zahořel láskou ke krásné dceři svého pána – Kláře. Otcův rozkaz, aby se navrátil domů z ciziny, milence rozloučil. Ronald byl synem švédského krále, který chtěl, aby se jeho nástupce seznámil se všemi cizími zeměmi a státy. Poslal Ronalda ze Švédska do Francie a vypravil ho za moře, avšak Ronald nepřestal toužiti po krásné Kláře a její domovině. Když táhli Švédové do Čech, i Ronald se k nim připojil, a tak se octl opět v místech, k nimž se stále upínaly jeho myšlenky.
 
Graficke pismenko Radostné, avšak krátké bylo shledání obou milenců. Ronald oznámil Kláře, že musí spěchati na Vítkův Kámen, aby zachránil jejího otce, neboť část švédského vojska, jemuž velí jeho přítel Torstenson, směřuje k hradu.
 
Graficke pismenko V napjatém očekávání, v mučivém neklidu plynuly od té chvíle dni v lesním srubu. Zežloutlo listí, vítr je rozvál, uhodily první mrazíky a opředly stromy bílou jinovatkou. Nemohouce se dočkati poselství od svého otce, vystoupily dívky opět na skalní stěnu a zamířily dalekohled, jejž vzal Gregor s sebou, na otcovský hrad. Jejich zrakům se objevil truchlivý, žalostný obraz. Hrad byl ztroskotán, střechy jeho sežehnuty plameny. Krásný, milý domov byl zničen jako ptačí hnízdo bouří.
 
Graficke pismenko Polekané sestry chtěly věděti, co se stalo s otcem, a proto opustily lesní srub a nastoupily zpáteční cestu na Vítkův Kámen. Našly hrad zpustlý a opuštěný. Usídlily se ve spodních místnostech, jež unikly řádění krutého živlu, vedly tu život v smutku a osamění. Posilovala je pouze naděje, že se přece jen vrátí někdo z jejich známých a podá jim zprávu, co se stalo s otcem, s bratrem a světlovlasým, krásným Ronaldem.
 
Graficke pismenko Rakouský rytíř Bruno, vracející se ze zajetí, jim přinesl první zprávu o boji, který se strhl na Vítkově Kameni. Ronald přispěchal tehdy k hradu, dříve nežli přitrhli jeho krajané, a žádal pana Jindřicha, aby opustil hrad, jemuž hrozí záhuba a zkáza, a aby se uchýlil do srubu u jezera. Otec odmítl tak učiniti. A když Švédové hrad sevřeli, zabránil Ronald útoku na hrad, chtěje šetřiti života hradního pána. Leč, když se přiblížil až k samým hradbám, rozezlený pán po něm vrhl kopí. Nezasáhl ho, dal však tak znamení ostatním, aby se obořili na Švédy. S hradeb zasvištěly šípy a kopí, hákovnice a „kusy“ vystřelily do řad nepřátel. Světlovlasý rytíř – Ronald – se skácel s koně, byv smrtelně raněn. Rozezlení Švédové podnikli na hrad útok, ztekli jeho hradby, porubali posádku, nikoho, kdož měl zbraň v ruce, neživili. Zahynul Jindřich Vítkovic, padl i jeho syn – zaplativše tak draho smrt švédského prince.
 
Graficke pismenko Osiřelé dívky, zkrušeny neblahou zprávou, dožily svůj život na Vítkově Kameni. Zbyly jim jen vzpomínky na šťastná léta dětství, na dobu krásných snů, jež válečná bouře změnila v trvalý bol, smutek a v dlouhou, bezútěšnou tesknotu.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182