Bílá střecha na Točníku

Graficke pismenko Zdi a stropy Točníka se řítily, tesané kvádry se valily po strmých svazích křemencové skály do údolí, železné okenní mříže mizely. Kdo jen mohl, olupoval hrad o poslední trám a poslední hřeb. Zborcené zdivo ovládly kavky a sovy, v podzemních místnostech se usídlili lotři.

 
Graficke pismenko Neodvratně blížila se zkáza Točníka. Jen hlavní palác vzdoroval zubu řasu, neboť jej kryla zčernalá, šindelová střecha. K té střeše vzhlížel lid s obavami v duši, neboť i ona děravěla – a nedaleký byl den, kdy se mělo naplniti staré proroctví, že bude v Čechách velmi zle, až se na Točníku objeví nová, bílá střecha.
 
Graficke pismenko Tak spočíval tu Točník nad krajem jako Bůh, v jehož rukou vězí lidský osud. Tajuplná byla jeho tvář, tajemné jeho útroby. Nejeden vesnický synek vypravil se se svými druhy na Točník, aby tu zblízka do jeho tváří pohleděl, nejeden šel sem s motykou zkusit štěstí.
 
Graficke pismenko V rozechvění vstupovali do podzemních místností a v bývalém parku nahlíželi zvědavě v zelené, tajuplné oko malého jezírka, jež se tu – neznámo jak – bylo vytvořilo. Je prý to jezírko spojeno s potokem pod hradem – bájili o něm. Jednou vpustili do něho kachnu s červenou stužkou na krku a kachna vyplavala ven – v hradní studni. Ryby, které žily v jezírku, byly prý porostlé srstí. Podařilo-li se komu zabrati je do sítě, prchly i nejmenšími oky. Byly prý to duše lidí, jež dal král na hradě utratiti. Tu někde pod hladinou jezírka či v tajné chodbě vedoucí z hradu jsou uloženy nesmírné poklady Točníka, které tu ukryl purkrabí Zdeněk z Podmokel před hrabivýma rukama císaře Zikmunda, prázdnícího české pokladnice. I kopali tu tajně, hledali poklady, chvějíce se přitom obavou, aby se před nimi náhle nezjevila bílá paní točnická, která prý ty poklady střeží.
 
Graficke pismenko Nikdo tu však zlata ani stříbra nenašel. Jen v jámě, do níž byly kdysi házeny odpadky, objevili hledači pokladů něco, co se ještě dalo zpeněžiti. Byly to kosti, které tu zbyly po velikých královských hodech. Pro ty kosti sem chodili chudí, plnili jimi pytle a prodávali je sběratelům veteše.
 
Graficke pismenko Byla bída a v nouzi každý krejcar dobrý!
 
Graficke pismenko Nikdo však netušil, že zakrátko bude ještě hůře, že se přiblížila chvíle, kdy se naposledy rozezvučí zvon na hlavní věži hradu Točníka pod černou, zchátralou střechou.
 
Graficke pismenko Bylo to roku 1914. Nad kraj se snesla prudká, zhoubná bouře. Nad Točníkem roztáhl mrak své černé peruti a v zápětí zaklikatil se blesk a sjel jako obrovitý had na starou, zčernalou věž. Práskla rána, jako by se skála rozpukla, ze střechy vyšlehl plamen a nad hrad se vznesl obláček dýmu. - Hoří, Točník hoří! - rozlehlo se volání po vesnici.
 
Graficke pismenko Lidé se pokřižovali a smrtelně zbledli, jako by vyslechli zprávu o smrti blízkého příbuzného. - Bude zle, přijdou hrozné časy! – zabědovali zsinalými rety v předtuše budoucích strastí.
 
Graficke pismenko A neklamali se. Naplnila se slova starého proroctví o hradní věži. Točník dostal novou, bílou střechu – a vypukla strašlivá světová válka.

Text: pověsti
2.9. 2002 -


Zavřít reklamu
*