Graficke pismenko Počátky čejkovické tvrze - předchůdkyně dnešního zámku - jsou spjaty s řádem templářů, jehož komenda, dříve mylně kladená do Šakvic, byla v Čejkovicích. První zpráva o komendě, která stávala v místech nynějšího zámku, je z r. 1248; v r. 1308 se připomíná naposledy. 22. března 1312 byl řád templářů zrušen a Čejkovice připadly králi, ale krátce poté již byly v rukou pánů z Lipé. Čeněk z Lipé odevzdal v r. 1353 tvrz, městečko Čejkovice a později zaniklou ves Senstráž i s patronáty tamních kostelů bratrům Albertu a Vilému ze Šternberka z moravské větve rodu. V r. 1437 předali bratři Jiří a Lacek Lukovští ze Šternberka Čejkovice s tvrzištěm, s dvorem a s patronátem Smilu ze Zástřizl a z Nemotic a Protivci z Pavlovic. To znamená, že tvrz byla za husitských válek pobořena. V r. 1512 Heřman ze Zástřizl postoupil tvrz a městečko Čejkovice, Vrbici, pustou ves Všetrapy a Heřmanův Les u Lovčic (zanikla) Heraltu Kunovi z Kunštátu na Hodoníně; tvrz tedy byla znovu vybudována (měla půlkruhový půdorys a věž). Zcela zadlužené panství získali před r. 1530 bratři Albrecht a Vilém z Víckova. Ti si v r. 1540 majetek rozdělili a Čejkovice připadly Albrechtu z Víckova. V druhé polovině 16. století byla tvrz rozšířena a opatřena arkádami, takže získala charakter zámku. Z pozdějších držitelů Čejkovic z rodu pánů z Víckova vynikl Jan Adam, který náležel k předním evangelickým pánům v Markrabství moravském. Byl horlivým účastníkem stavovského povstání v l. 1618-1620 a po jeho porážce setrvával i nadále v odboji. R. 1621 se postavil do čela protihabsburského povstání moravských Valachů a v čele vzbouřených Valachů bojoval na Moravě znovu proti císařské vládě r. 1627. Jeho poslední osudy nejsou známy, v r. 1629 však již byl mrtev. Čejkovické panství, zahrnující zámek, městečko a dvůr Čejkovice, Vrbici, Prušánky s dvorem a pivovar v Hodoníně, bylo zkonfiskováno, odhadnuto na 70 342 zl. moravských a darováno olomouckým jezuitům. Zámek byl honosným a pěkným sídlem, i když v pobělohorském období značně utrpěl; když totiž v říjnu 1622 přišla do Čejkovic odhadní komise, zjistila, že zámek je vyloupený, okna a dveře bez zámků, stoly a stolice rozlámané a cenné věci rozkradeny. K statku byl připojen i svobodný dvůr v Kobylí, konfiskovaný Mikuláši Čechočovskému z Čechočovic. Jezuité si zřídili v zámku rezidenci, do níž se uchylovali hlavně v době nebezpečí (například za švédské okupace Olomouce). Za vpádu kuruců v r. 1704 zámek vyhořel, ale v l. 1715 - 1717 byl obnoven. K dosavadnímu půlkruhovému půdorysu byla přistavěna přední část a boční křídlo, které tvořilo hospodářskou část. Kolem zámku byl zřízen park. V té době si vedli jezuité v Čejkovicích hospodářské záznamy, které mají velkou cenu pro dějiny zemědělství. Když byl v r. 1773 jezuitský řád zrušen, získal čejkovické panství studijní fond, ale v r. 1783 je koupil císař Josef II. za 252 435 zl. rýnských a spojil s panstvím hodonínským, ačkoli bylo spravováno jako samostatná část. V té době sloužila přední část zámku a byty zaměstnanců velkostatku. Rozsáhlé sklepy pod zámkem a proti němu vystavěli olomoučtí jezuité přibližně na začátku 18. století zároveň se zmíněným křídlem zámku. V minulém století se v kolárně na nádvoří nouzově vyučovalo.

 
Graficke pismenko Dnes je zámek majetkem obce a po skončené rekonstrukci slouží jako zámecký hotel a kongresové centrum

Text: historie
26.4. 2005 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava, Svoboda, Praha 1981 (doplněno redakcí hrady.cz)