Graficke pismenko Hrad Svojanov stával nad městečkem Svojanovem na vrchu, který spadá příkře ke Křetínskému potoku a na jihozápadě vybíhá ve skálu spojenou s ostatním masívem úzkou šíjí. Mohl být vojensky ohrožen pouze od sedla na severu, kdežto na ostatních stranách byl chráněn příkrými svahy.

 
Graficke pismenko Hrad Svojanov se pod tímto jménem poprvé uvádí r. 1320, osada toho jména vznikla vnitřní kolonizací už před založením hradu. Hrad dal postavit Přemysl Otakar II. někdy kolem r. 1265 jako oporu královské moci v nedávno osídlené oblasti pohraničního hvozdu a v souvislosti s rozhodnutím, aby spojovací obchodní cesta mezi Čechami a Moravou vedla přes právě založené královské město Poličku. První zmínka o hradu je ve Zbraslavské kronice k r. 1287, kdy je uveden „hrad, který se jmenuje Vurstenberg". První název hradu zněl tedy Fürstenberg, avšak toto pojmenování bylo záhy, už počátkem 14. století, vytlačeno českým názvem Svojanov podle názvu starší vsi pod hradem.
 
Graficke pismenko V druhé polovině 13. století byl hrad Svojanov vdovským věnem královny Kunhuty, manželky Přemysla Otakara II., která se po jeho smrti (1278) provdala za Záviše z Falkenštejna z krumlovské větve jihočeských Vítkovců, vůdce vzpoury proti Přemyslu II. Po Kunhutině smrti (1285) se Záviš znovu oženil, a to se sestrou uherského krále Ladislava IV. Jitkou, ale Svojanov si podržel. Hrad se stal jeho trvalým sídlem až do r. 1290, kdy byl na rozkaz krále Václava II. zajat a pod hradem Hlubokou sťat. Svojanov zůstal až do husitských válek majetkem královské koruny. Karel IV. jej zahrnul mezi hrady, které neměly být odlučovány od koruny, a tedy ani zastavovány.
 
Graficke pismenko Jádro hradu tvoří poněkud zkomolený ovál, vymezený mohutnou zdí – pláštěm – mimořádné tloušťky: na severu a východě dosahuje síly téměř 5 m, na jihu asi 3 m. Při severozápadní straně této hradby stojí pozůstatky starého paláce snad z 13. století, při kterém byla gotická kaple sv. Kateřiny. V sousedství paláce dosud stojí vysoká gotická okrouhlá věž, zvaná dnes hláska. Měří v průměru 9 m, její asi 3 m silná obvodová zeď byla ještě zesílena směrem na sever ostrým břitem. Pod touto věží bývala v parkánové hradbě původní brána, přístupná po padacím mostě, který vedl přes šíjový příkop. Raně gotický palác byl patrně kratší než později postavená renesanční budova nového paláce a měl obvyklé dělení na tři patrně plochostropé místnosti. Nádvoří bylo v 13. století nerovné – prudce stoupalo směrem k severu.
 
Graficke pismenko Po smrti Václava IV. za husitských válek držel od r. 1419 hrad Oldřich z Boskovic, syn Tasa z Boskovic a z Brandýsa. Zastavil mu jej císař Zikmund, jehož byl Oldřich zprvu stoupencem. Později přestoupil k husitům, ale hrad mu zůstal i poté, kdy se Zikmund ujal vlády. Po něm (1437) zdědil hrad jeho syn Ješek Svojanovský z Boskovic, jeden z předních dvořanů Jiřího z Poděbrad a Vladislava II. Rod pánů z Boskovic vlastnil hrad až do r. 1512, kdy Ladislav z Boskovic vyměnil svojanovské panství s hradem za panství Zábřeh a Rudu s Mikulášem Trčkou z Lípy. Svojanovské panství bylo tehdy rozsáhlé: vedle Svojanova zahrnovalo i Bystré a Limberk (dnes Pomezí) s dalšími osadami.
 
Graficke pismenko Ochrana hradu za husitských válek i za Jiřího z Poděbrad, kdy tudy často procházela vojska, vyžadovala zpevnění hradeb. V této době se hrad stal skutečnou středověkou pevnosti. Tradice umísťuje na hrad ještě hranolovou věž. Rozhodně však byla v 15. století vystavěna okrouhlá bašta (snad za Oldřicha z Boskovic), přestavěná počátkem 19. století v dnešní vstup. Tato bašta zesilovala novou hradební zeď, obklopující původní ovál vnitřního hradu. V této nové vnější hradbě byly ještě další dvě menší bašty, z toho jedna okrouhlá; obě zesilovaly opevnění směrem na západ. Na jižní straně byl areál opevnění protažen v ostrý klín, ukončený baštou trojúhelného tvaru se zaoblenými rohy. Na východě, kudy stoupala k hradu cesta z městečka Svojanova, bylo opevnění nejsložitější. Kromě vnitřní hradby, do které byla vestavěna patrová budova, sloužící v přízemí patrně jako konírna a v patře jako obydlí hradní posádky, byla ve svahu postavena ještě vnější hradba s dvěma velkými půlválcovými baštami. Ta pak pokračovala až k poplužnímu dvoru, který tvořil předhradí hradu a byl uzavřen na vstupní straně baštou. Všechny uvedené bašty i s hradbami jsou dnes zbořeny téměř do úrovně vnitřního terénu, který byl vyrovnán v 18. století při parkové úpravě areálu do vodorovných teras. Proto jsou například jednoduché štěrbinové střílny viditelné jen z vnější strany.
 
Graficke pismenko Konečnou vývojovou fází procházela stavba hradu za Trčků z Lípy. Už počátkem 16. století byl palác prodloužen až k vysoké věži a rozšířen o nové křídlo, postavené na plášti původní hradby. Severní síň paláce byla tehdy zaklenuta novou křížovou klenbou, svedenou v suterénu i v přízemí do středního pozdně gotického pilíře. Z mohutné obvodní zdi vnitřního hradu se po terénních úpravách, které zarovnávaly povrch nádvoří, zachovala nad úrovní dvora jen její východní část až k původní čtverhranné vstupní věži; zdivo pláště na severu zmizelo pod novým křídlem paláce a na jižní straně byla zeď zbořena až po úroveň nádvoří, takže dnes je zachována jen jako tarasní zeď, která už patrně v 16. století byla vzepřena dvěma opěrnými pilíři.
 
Graficke pismenko Asi v r. 1547 se stal majitelem Svojanova Václav Žehušický z Nestajova († 1555). Za jeho synů Hertvíka a Jana došlo k odtržení Bystrého s okolím od svojanovského panství, při kterém zůstaly nadále jen díl svojanovský a limberský. K Svojanovu patřil především hrad, dále mlýn a při něm olejna, pak pivovar, sádky, potok a městečko Svojanov. Limberský díl zahrnoval kromě Limberka (dnes Pomezí) 11 osad a další roztroušený majetek. Po Janově smrti (1564) sice Hertvík († 1579) sjednotil načas všechny tři díly do svých rukou, ale když se r. 1566 oženil s Bohunkou Zárubovou z Hustířan, učinil ji v závěti dědičkou jen hradu Svojanova s příslušným dílem majetku. R. 1569 postihl hrad požár, po němž byl objekt znovu důkladně upraven. Z té doby se zachoval především renesanční, tzv. nový palác se zbytky sgrafitové rustiky.
 
Graficke pismenko Po různých vlastnických sporech po smrti Bohunky z Hustířan r. 1583 zůstal hrad i s poplužním dvorem, městečkem Svojanovem a sedmi osadami v držení rodu Zárubů z Hustířan až do jeho vymření po meči. Za třicetileté války hrad velmi trpěl od vojsk obou stran. Jedna z dcer hraběte Josefa Antonína Záruby z Hustířan, posledního z rodu Zárubů, Eleonora, se provdala před r. 1744 za hraběte Karla Ottu ze Salmu; z r. 1748 pochází alianční znak Zárubů a Salmů, umístěný původně nad vstupní branou a o sto let později zazděný nad vchod do nového paláce. Po smrti Karla Vincenta ze Salmu prodal poručník jeho tří dcer Svojanov r. 1797 Václavu Ignáci Ubellimu ze Siegburgu. Hrad střídal v 18. století často své majitele, kteří tu však jen zřídka sídlili. Proto pustl a po prusko-rakouských válkách, kdy byl velmi poničen, se začal rozpadávat. Když r. 1800 koupil hrad poštmistr z Běchovic Jiří Haissler, musel do časti prostoru starého paláce vestavět nový dům, aby měl kde bydlet.
 
Graficke pismenko R. 1804 koupil Svojanov od Jiřího Haisslera Martin Dlouhý, který dal na hradě pátrat po domnělých pokladech. Žádný poklad objeven nebyl, zato u nedalekých Hutí bylo odkryto naleziště tuhy, k jejímuž zpracování dal Martin Dlouhý zřídit na místě soukenické dílny novou dílnu. Dlouhý však zanedlouho pronajal hrad i s dílnou svojanovskému vrchnímu Františku Dieblovi, který důkladně opravil nový palác a dal zhotovit i hlavní schody. V r. 1818 prodal Dlouhý pro dluhy panství vrchnímu hraběte Valdštejna-Vartemberka z Litomyšle Františku Heyssigovi. Od něho koupil Svojanov v r. 1820 Rüdiger ze Stielfriedu. Po několika dalších úřednických a měšťanských držitelích jej v r. 1840 koupil v dražbě Josef Kristen. 4. května 1842 byl hrad zachvácen druhým požárem. Oheň vzniklý v městečku Svojanově se přenesl až na hrad. Tehdy shořel nový palác, továrna na tuhové výrobky i hospodářské budovy. Ale už v r. 1843 byly všechny objekty opět obnoveny a bylo postaveno i empírové, tzv. nové stavení, které se dochovalo dodnes. R. 1879 se stal majetkem hradu po Josefu Kristenovi Antonín Haasche.
 
Graficke pismenko V r. 1910 koupilo Svojanov město Polička, které přistoupilo k základním záchranným pracím. Bylo konzervováno chátrající zdivo hradeb, hradních budov i hlásky a zajišťovány zbytky sgrafitové výzdoby. Také hospodářské budovy byly upraveny. Obytné budovy hradu byly od 20. let 20. století zčásti využity pro umístění četnické stanice a byty celníků a pro studentskou a pak turistickou noclehárnu. Hrad byl zpřístupněn veřejnosti a byly tam občas konány veřejné slavnosti a hudební produkce. Nad vchod do hradu byl r. 1927 zasazen znak města Poličky z červeného sliveneckého mramoru, dílo akademického sochaře J. Kadlece.
 
Graficke pismenko Když v r. 1948 přešel Svojanov do vlastnictví československého státu, zajišťovací stavební práce pokračovaly. K nejpodstatnějším úpravám došlo v l. 1968–1978, kdy všechny zachované a opravené časti hradu byly postupně zpřístupněny a využity ke kulturním a rekreačním účelům. V hradních interiérech byla umístěna muzejní expozice historického vývoje hradu a okolí a expozice Evropská a česká malba 19. století. Hláska sloužila jako rozhledna. Do hradního areálu se vstupovalo vraty bývalého poplužniho dvora. Naproti vchodu stál bývalý ovčín a ratejna. Stavení vpravo před hradem, kdysi obydlí panského myslivce, popřípadě správce svojanovského polesí, bylo upraveno v obydlí správce hradu. Dvě tuhové vázy připomínají někdejší dílnu. Hrad byl ve správě Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody Východočeského kraje v Pardubicích.
 
Graficke pismenko Z nádvoří hradu lze přehlédnout celé vnitřní i vnější opevnění hradu a rozmístěni bašt. Na východní straně za vnitřní hradbou parkánu stojí dodnes zachovalá mohutná budova „domu střelců" s gotickými okny a s římsami z 16. století, která v sobě uchovává pozůstatky většiny vývojových stavebních fází hradu.

Text: historie
24.10. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Východní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1989

Na hlavní stranu místa