Graficke pismenko Hrad a pod ním ležící městečko Starý Jičín leží v Moravské bráně při jedné větvi někdejší jantarové cesty. Osamělý, od ostatního předhůří Beskyd oddělený Starojický kopec, vysoký 486 m, se hodil k vybudování sídliště už v dobách předhistorických. Svědčí o tom archeologické nálezy (střepy, ozdoby, mince) z doby bronzové a římsko-germánské na kopci i na jeho úpatí. Po příchodu Slovanů sloužilo na něm situované hradiště k ochraně cesty z Moravy do Polska.

 
Graficke pismenko Patrně již v první polovině 13. století zde vznikl hrad náležející zřejmě zeměpánu. Byl menší, než je plocha dnešní zříceniny a patřil k tzv. franskému typu hradu s obdélníkovým půdorysem a dominující válcovou věží na jižní straně. Tuto podobu mu dal asi hrabě Arnold z Hückeswagenu, původem z Porýní, který zastával význačné místo na dvoře Přemysla Otakara I. i jeho syna Václava I. (je uváděn v listinách z l. 1228–1237) a získal starojičínské zboží spolu se značnou částí severovýchodní Moravy, kde vybudoval hrad Hukvaldy. Z rukou jeho potomků přešlo starojičínské zboží někdy kolem r. 1270 na pány z Pňovic, předky pozdějšího rodu Žerotínů; jako první se píše po starojičínském hradě r. 1278 Blud z Jičína. Počátkem 14. století získal Starý Jičín Vok z Kravař, který zastával různé hodnosti v zeměpanských službách a získal postupně rozsáhlé zboží na severovýchodní Moravě a na Opavsku. Jeho syn Jan zaujímal význačné místo na dvoře Karla IV. V druhé polovině 14. století došlo k několikerému dělení rodových statků na severovýchodní Moravě mezi jeho synovce a jejich potomky, z nichž vynikli zejména první moravský zemský hejtman a iniciátor protestu proti upálení Jana Husa Lacek z Kravař a jeho prasynovec Jan. Oba měli četné styky s polským panovnickým dvorem, odkud si Jan přivedl svou první manželku Ofku Granowskou z Pilcze, nevlastní dceru polského krále Vladislava II. Jagellonského. Po její smrti pojal za manželku kněžnu Anežku z rodu opavských Přemyslovců.
 
Graficke pismenko V neklidných dobách 15. století odolal hrad všem dobyvatelům, i když jeho okolí bylo popleněno a vypáleno, například v r. 1427 při tažení husitů a v r. 1438 při vpádu Poláků. K hradu patřilo od 14. do počátku 16. století též několik manství, z nichž největší byla v Kuníně a Hustopečích nad Bečvou.
 
Graficke pismenko Po Janovi z Kravař zdědili v r. 1434 hrad a panství Starý Jičín jeho příbuzní páni z Cimburka, po nichž přešly kolem r. 1470 sňatkem na Jindřicha z Boskovic a mezi l. 1476–1479 na uherského magnáta hraběte Petra od Sv. Jiří a Pezinku. Ten prodal v r. 1497 panství s hradem Janovi z Kunovic, od něhož je v r. 1500 koupili Žerotínové. Hrad byl v 15. a 16. století několikrát opravován a přestavován. Především bylo přistavěno renesanční křídlo na východní straně.
 
Graficke pismenko Vykopávky, měření i pozdější vyobrazení ukazují, jak hrad v době své největší slávy vypadal. Jeho jádro tvořil jednopatrový hlavní palác na západní straně s úzkým, nepravidelným a tmavým dvorem, uzavřeným na východní straně už uvedenou dvoupatrovou přístavbou. V žerotínské době byla postavena i dvoupatrová či třípatrová jižní úzká část, svírající pak ze tří stran původní válcovou hlásku. Nejvyšší křídlo, rovněž věžovité, o čtyřech patrech, čnělo na severní straně. Již od 14. století byl hrad chráněn na severní straně podkovovitým předhradím, jehož bránu kryla mohutná čtyřhranná třípatrová věž. Do tohoto předhradí, v němž byla umístěna i hradní studna, vedla po západní straně kopce méně příkrá vozová cesta podél celé západní hradební zdi, opatřené několika obrannými prvky. Z jihu byl hrad chráněn samostatným podkovovitým předhradím, odděleným uměle vyhloubeným příkopem a spojeným s vlastním hradem dřevěným mostem. Jižní předhradí, chráněné malým náspem a palisádou, považují někteří autoři za dělovou baštu, vzniklou v této podobě v 16. století. Také vybudování severního předhradí (v r. 1536 nazývaného „přihrádek") kladou někteří badatelé do téže doby, avšak neprávem. Zde byla kolem vstupní brány na konci cesty vybudována též palisáda, jak je patrné z rytiny z r. 1593 v Paprockého Zrcadle, z olejomalby z konce 17. století, z perokresby z r. 1671 i z mědirytiny z doby kolem r. 1750, které však sloužil za předlohu nějaký starší pohled na hrad. Všechna tato vyobrazení ukazují hrad ze západní strany. Hradební zdi na východní a západní straně jsou převážně o něco mladší než staré hradní jádro; pocházejí asi ze 14. století a vytvářejí s vlastním vnitřním hradem úzké parkány. Uvnitř nádvoří byla cisterna, do níž se sváděla dešťová voda z vysokých střech.
 
Graficke pismenko Výškový rozdíl mezi základnou severního předhradí s dosud zachovanou bránou do vlastního hradu byl vyrovnán dřevěným, zprvu padacím mostem. Žerotínové si toto sídlo vyzdobili a opatřili bohatým inventářem, o čemž svědčí četné nálezy zbraní, kachlů, keramiky a jiných předmětů, vesměs z 15.–17. století.
 
Graficke pismenko Karel ze Žerotína (1557–1593) přestavěl kostel ve Starém Jičíně a na svůj náklad umožnil vydání spisů zdejšího evangelického faráře Jakuba Kunvaldského. Nejmladší z jeho synů Vilém Bedřich, jehož manželkou byla Anna Hoffmannová z Grünbüchlu, ztratil pro účast na stavovském povstání z l.1618–1620 čtyři pětiny majetku; zemřel však již v r. 1622. Panství Starý Jičín bylo zabráno a v r. 1624 přiřčeno charvátskému bánovi Mikuláši Frankopanovi z Tržacu. Došlo však o ně k vleklému sporu, který nakonec v r. 1651 vyhrál Annin prasynovec Wolfgang Fridrich Hoffmann.
 
Graficke pismenko Za třicetileté války hrad velmi utrpěl. Několikrát byl obsazen vojsky obou stran; v r. 1621 krnovským knížetem Janem Jiřím a pak Slezany, v r. 1626 Dány, o rok později císařskými, v l. 1643 a 1646 se ho zmocnili Švédové. Po válce se ho nějaký čas používalo jako vězení a špitálu. O jeho udržování se však nikdo nestaral, takže kolem r. 1670 byl již značně zchátralý. Na hradě byly provedeny jen nejnutnější udržovací a zabezpečovací práce, přestože hradní inventář byl ještě dosti bohatý; při nebezpečí tureckých vpádů v l.1663 a 1680 se s ním počítalo jako s menší pevností, kam by se uchýlili aspoň poddaní z panství.
 
Graficke pismenko V druhé polovině 17. století přešlo sňatkem panství Starý Jičín s hradem z rukou Hoffmannů do vlastnictví jedné větve rodu Ditrichštejnů, v r. 1706 je získali Zenonové z Dannhausenu a v r. 1772 hrabě Kristián Augustin Seilern, jehož potomci je drželi až do r. 1906. Žádný z těchto majitelů neměl o nákladné udržování nepohodlného hradu zájem. Již v r. 1707 byl pokládán za částečnou zříceninu, avšak některá křídla paláců bylo možno ještě obývat. V r. 1724 dal Antonín Zeno vystavět pod kopcem barokní zámek, část hradu však obývalo i nadále služebnictvo. Byla tam zahrada i kaple s věžičkou. Antonínův syn Jan Zeno dokonce na hradě čas od času až do své smrti v r. 1755 pobýval. Při prodeji panství Seilernům v r. 1772 si Zenonové vymínili mimo jiné právo užívat hradních sklepů k uskladnění polešovického vína.
 
Graficke pismenko V r. 1785 však byl hrad již neobydlený; občasné požáry, způsobené hlavně bleskem, a potřeba stavebního materiálu přispěly k jeho dalšímu ničení. Během první poloviny 19. století zkáza pokračovala, jak lze poznat z dochovaných kreseb z l. 1834 a 1837, a ještě se urychlila, když v l. 1853–1854 byl kopec zalesněn. Nový majitel panství (od r. 1906) dr. Bedřich Deym ze Stříteže chtěl sice hrad restaurovat, zabránila mu v tom však první světová válka a po ní nedostatek finančních prostředků. Od jeho dcer odkoupila zříceninu v r. 1938 Pobeskydská župa československých turistů v Ostravě; pro německý zábor však koupě nevešla v platnost.
 
Graficke pismenko Po r. 1945 změnil hrad několikrát majitele; nakonec se jím stal MNV Starý Jičín. Od r. 1963 zahájilo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě akci k záchraně pozůstatků hradu, v níž pokračovalo Okresní vlastivědné muzeum v Novém Jičíně.

Text: historie
24.10. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Morava, Nakladatelství Svoboda, Praha 1983