Notice: Undefined index: _CIS_TYP in /var/www/hrady/class/class.ciselnik.php on line 72
hrad Rožnov, Hradisko
Omluvte chyby na serveru způsobené migrací na nový hardware! Na odstranění se pracuje.
Hrady.cz

Historie a nástin stavebního vývoje hradu Rožnova

Graficke pismenko Zbytky hradu se nacházejí na vrchu Hradisko, asi 2 km západně od středu města. V písemných pramenech se Rožnov uvádí roku 1267 – Rosenowe (růžová niva), 1366 – zu Rosenow, 1389 – de Rozhas, 1480 – hrad Roznow, 1633 – Rosena a podobně. Hrad sám byl uváděn také pod názvy: Rožnovec, Hradisko, Zámčisko, Zámek a podobně.

 
Graficke pismenko Zdá se pravděpodobné, že před založením hradu Rožnova stával jeho malý předchůdce v lokalitě Hradišťko, na protější straně města (na sever). Zřejmě šlo o menší hrádek, který stával na místě, jemuž se doposud říká na Hradíšťku. Z rovinky, která se rozkládá na pravém břehu Bečvy, vystupuje kopeček zvaný také Skalka. Na něm snad stál onen hrádek. Kdy zanikl nevíme, písemné prameny mlčí a jen název toto místo připomíná. Také chalupy na úbočí bývalého Hradíšťka mají dosud název „na Hradíšťku“. Dnes se tento pahorek nachází v zástavbě rožnovského sídliště. Archeologicky toto místo zkoumáno nebylo. Pokud zde tento hrádek existoval, pak zanikl jistě brzy po založení hradu Rožnova.
 
Graficke pismenko Hrad Rožnov byl založen jako ochrana východní hranice s Uhry, zřejmě kolem roku 1267 olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburka († 1281) a sloužil původně jako sídlo biskupského mana Bohuslava z Krasna (na Rožnově asi v letech 1297–1310). První zmínka o něm je až z roku 1310, kdy na hradě Rožnově vydává listinu, v níž nařizuje Pertoldovi, aby činži vybranou v Zubřím na hrad Rožnovec donášel. Pergole dostal za svou práci dědičnou rychtu v Zubří, kde mělo být 40 lánů.
 
Graficke pismenko V té době hrad Rožnovec existoval jako poměrně malý útvar. Byl to dnešní horní hrad oválné podoby se zalamovanou mohutnou hradbou, která na východní straně obtáčela přistavěný věžový palác. Cesta ke hradu mířila od plošiny pozdějšího panského dvora ostře dovrchu a vstoupila na hradní nádvoří branou mnohem širší, než dnešní sklepní branka. Byla asi střežena dvěma věžkami, stojícími vedle hradby, mezi nimiž bylo vysouváno břevno na zatarasení brány. Okružní příkop v té době ještě neexistoval, protože val nasypaný z vyhloubené zeminy znemožňuje výstup levotočivé cesty směrem k bráně. Přesto však můžeme předpokládat krátký dělící příkop před branou, přes který přecházel dřevěný most s navazujícím padacím mostem v místě pozdějšího sklepu. Práce na této podobě hradu zřejmě odvedli právě páni s Krasna.
 
Graficke pismenko Páni z Krasna užívali erbu jelena neznámých barev. Bohuslav držel hrad v letech 1297–1307 a po něm se tu připomínají jeho bratři (od roku 1307). Ještě roku 1348 jsou na Rožnově bratři Choteň, Vrš, Stonař a Bušek z Krasna. V roce 1370 se Choteň uvádí již jako držitel nedaleké Zášové.
 
Graficke pismenko Někdy ke konci čtyřicátých let 14. století dochází k rozšíření hradu. Přestavba byla asi zdůvodněna novými nároky trvalého feudálního sídla, které bylo přestavováno ze strážního biskupského hradu. Původní obytný palác byl pravděpodobně nově upraven a zařízen, v nádvoří možná vznikly nějaké pomocné budovy, skryté v základech pod sutinami. Nová vnější hradební zeď – parkánová hradba se posud výrazně zachovala. Vycházela ze severozápadního nároží staré hradby a obtáčela mírnější západní a jižní svahy. Pak se připojila podepřena nárožním pilířem opět k jihovýchodnímu nároží staré hradby. Na západní straně byla mezihradební ulička – parkán, předělena příčnou zdí a v hradbě vyzděna menší brána či výpadní branka, dnes téměř zasypaná po vrchol a přerušená později přistavěným pilířem. S ohledem na velký výškový rozdíl této branky a staré brány je možné, že již tehdy byla vybudována nová brána do hradu směrem od severu a cesta prodloužena až k nové severní bráně.
 
Graficke pismenko Po pánech z Krasna (od roku 1348) hrad přechází do majetku pánů z Kravař. Roku 1348 je tu Jan z Kravař († 1368) a po jeho smrti udělil olomoucký biskup hrad 21. ledna 1366 (když byl Jan těžce nemocen) synům po jeho zemřelém bratrovi Drslavovi – Vokovi, Benešovi, Drslavovi a Lackovi I. z Kravař. Ze jmenovaných zdědil Rožnov spolu s Jičínem a Helfštýnem (snad i Vsetínem) Vok (od roku 1368). V listině z roku 1372 Vok slibuje, že se svými hrady Jičínem (Starým) a Rožnovem bude státi proti každému při markrabí Janovi, nemůže však tak učinit s hradem Rožnovem, kdyby nepřítelem markraběte byl biskup olomoucký, což nás nenechává na pochybách, že Rožnov byl skutečně biskupským lénem.
 
Graficke pismenko Vok z Kravař je zde uváděn až do své smrti roku 1396 a rožnovské léno získává dřívější spolumajitel panství Lacek II. z Kravař, stoupenec husitství a přítel mistra Jana Husa. V listě datovaném na hradě Helfštejně v den sv. Jana Křtitele (24. června) 1411 pouští Lacek městečku Rožnovu a vsím Hážovicím, Viganticím, Zubří, Zášové, Stříteži, Stracově a Tomášově Lhotě, Vidči a Brňovu právo odúmrtí. Dědicem svého strýce Lacka a otce Voka, stal se nedospělý syn Jan z Kravař a na Jičíně (1416–1434). Jím pak rod pánů z Kravař vymřel.
 
Graficke pismenko Za pánů z Kravař dochází k dalším stavebním zásahům na hradě. V době, kdy probíhaly boje mezi markrabaty Joštem a Prokopem provedl pravděpodobně Hostův přívrženec Jan z Kravař další výstavbu hradních opevnění. Nespornou třetí etapou zděných konstrukcí je druhá parkánová hradba, která byla vybudována kolem jádra hradu na východní a severní straně. Opírala se na jihovýchodní straně o kombinovaný dvojitý pilíř ve svážném území. Po obejití obou jednoduše opevněných příkřejších svahů se připojila k první parkánové hradbě na severozápadní straně dosud znatelným nárožím. Na příkrých svazích se z velké části sesula, takže zůstaly výrazně zachovány jej její začínající a ukončující úseky. Celý hrad byl pravděpodobně tehdy obtočen hlubokým okružním příkopem a vyhloubená zemina byla použita k nasypání okružního valu s dřevěnou palisádou. Pod ochranou tohoto vnějšího opevnění byla pak vybudována nová obytná budova v západní části parkánu. Pro potřeby zvětšené posádky při válečném ohrožení, snad již tehdy byla vyhloubena velká hradní studna v severní části příkopu. Vybudování valu a studny ovlivnilo způsob vedení přístupové cesty, která byla svedena pozvolnějším vzestupem k východu a obtočila hrad pravotočivou, obranně méně výhodnou linií – dnešní cestou.
 
Graficke pismenko Dne 5. srpna 1396 prodal olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmburka arnoltovické a meziříčské zboží, které dříve držel Ješek z Bělé, Lackovi. Snad v té době Lacek panství rožnovské získal, neb na hradě Rožnově je uváděn v listině z 15. března 1403. Když předtím Kravařové statku pozbyli, dostali jej páni z Bělé (ve znaku měli pokosem přes štít korunu). Roku 1382 je uváděn poprvé na hradě Jindřich z Bělé, na hradě Rožnově výslovně uváděný k roku 1387. Jindřich z Bělé držel také hrad Arnoltovice u Poličné. Po něm je tu k roku 1394 jeho syn Jan z Bělé, uváděný zde již k roku 1389. Poddaní z okolí museli konat na hradě strážní službu a hlásit nebezpečí, později místo těchto hlásek odváděli z gruntu poplatek dva groše ročně, jak je zaneseno v urbáři z roku 1676.
 
Graficke pismenko Po smrti výše jmenovaného Jana z Kravař se stali novými majiteli hradu Cimburkové. Dědicem se stal manžel Janovy tety Elišky – Předbor z Cimburka. Ten však brzy zemřel a téhož roku (1434) panství zdědil jeho syn Ctibor Tovačovský z Cimburka (1434–1437).
 
Graficke pismenko V letech 1437–1447 je tu uváděn jako purkrabí Jan Lapka ze starého Jičína († 1456). Jeho chotí byla Kateřina z Pozořic, sestra majitelů hradu Štramberka loupeživých Pukliců. Majitelem panství byl toho času Vok ze Sovince. V listinách se zde uvádí v letech 1437–1446. Vok vystavěl na kopci u Zášové malý hrádek. Kopec na němž stával se doposud nazývá Slovinec. Po roce 1446 je na Rožnově již uváděn Jan z Messenpeku. Tento nepokojný, ba loupeživý šlechtic je zde v letech 1446–1463. Byl také majitelem panství Vsetín.
 
Graficke pismenko Jan z Messenpecka zřejmě vybudoval mezi léty 1446–1463 další opevnění hradu. Příkop byl na severní straně zarovnán a vzniklá plošina snad použita k postavení pomocných a hospodářských budov. Palisáda hradu byla nahrazena zděnou hradbou a cesta byla přehrazena novou bránou v nárožní hranaté věži. Toto opevnění nebylo dlouho zachováno a v další stavební etapě, vyjma věže s bránou rozbořeno a nahrazeno novou hradbou. Byla posunuta značně do svahu a zachovaly se z ní pouze tři úseky zdí a základy. Zvyk posunout hradby z vrcholu plošiny do svahu, je příznačný pro pozdně středověké rozšiřování hradů, převážně v druhé polovině až ke konci 15. století.
 
Graficke pismenko Pro značné dluhy je Messenpeck nucen hrad prodat roku 1464 Janovi z Rýzmburka, ale ještě téhož roku je tu uváděn Jindřich z Mozkovic a Bařic společně s Onšíkem ze Zástřizl. Od roku 1444 do roku 1464 je však hrad oficiálně v majetku těšínského knížete Přemka.
 
Graficke pismenko Po roce 1464 je hrad a panství opět v rukou Cimburků. Jan Tovačovský z Cimburka je zde v letech 1464–1473. Jan, zvaný také Jičínský byl bratrem dřívějšího majitele Ctibora a synem vzpomínaného Předbora z Cimburka. Jeho manželkou se stala Kateřina, dcera opavského knížete Přemka (odtud vysvětlení Přemkovy držby hradu). Po něm následuje jeho dcera Kunka (Kunhuta) od roku 1473 provdaná za Jindřicha z Boskovic a Černé Hory. Po Jindřichově smrti se znovu provdala za uherského hraběte Petra od Sv. Jiří a Pezinku. Po Kunhutině smrti roku 1491 se Petr znovu oženil s Žofií z Valdštejna. Roku 1502 však Petr hrad Rožnov s městečkem Rožnovem a Krásnem a vsi Vigantice, Hážovice, Tylovice, Zuří, Zášovou, Lukášovu a Malou Lhotu, Vitče, Byninu a Krhovou a pusté vsi Raclavovu a Píškovu Lhotu, Oznici a půl pustého Hondorfu (ves je zřejmě totožná s vesnicemi Vyšovou a Novou Vyšovou) prodal za 13 200 zlatých moravských bratřím Janovi, Smilovi, Zikmundovi, Vilémovi a Jindřichovi Kunům z Kunštátu (intabulace roku 1505).
 
Graficke pismenko Někdy za Kunů z Kunštátu opět dochází ke stavebním úpravám rožnovského hradu. Někdy v letech 1503–1531 dochází k rozšíření západního paláce do nádvoří, pravděpodobné stavební úpravy jsou provedeny na obou obytných budovách, dochází k rozšíření opevnění polobastionem v příkopu a k vybudování vnějšího valu. Na těchto úpravách se snad podíleli i další majitelé – páni z Šelemberka v letech 1531–1534.
 
Graficke pismenko Při dělení majetků roku 1503 zůstává panství rožnovské Janovi Kunovi z Kunštátu, který je zde se svou chotí Dorotou ze Zástřizl až do roku 1531. Toho roku však intabuluje veškeré zboží (Rožnov s mýtem, městečko Krásno, Vigantice, Hážovice, Tylovice, Zubří, Zášovou, Lukanovu a Malou Lhotu, Vitče, Střítež, Veselou, Hrachovec, Brňov, Křivou, Jarcovu a Jiřinu Lhotu, Moravskou Jesenici, Mstěnovice, Byninu a pusté vsi Raclavovu Lhotu, Píškovu Lhotu a půl pustého Hondorfu) bratřím Janovi a Jaroslavovi ze Šelemberka a na Kosti. Sám umírá roku 1537.
 
Graficke pismenko Jaroslav ze Šelemberka zastával v letech 1523–1551 úřad nejvyššího zemského komorníka. Jaroslav začal zde dobývat stříbrnou rudu (v nynějším „Šachetném“) na úpatí Hradiska a na kopci Svatyňka také železnou rudu. V dolech museli pracovat obyvatelé Starého Zubří. Jak praví kronika: „Nemohouce snésti trýzně, zkazili doly, v noci opustili osadu a prchli do Uher.“ Zdá se, že Jan se chtěl zde usadit, neboť ještě roku 1533 tu pro něho pracoval italský kameník Lorenc Vlach z Milána. Pak však z neznámých důvodů od svého úmyslu upustil (snad pro neúspěch v kutání) a v následujícím roce prodali oba bratři celé panství za 28 000 zlatých moravských (= také 9 000 kop grošů) Janovi z Pernštejna (intabulace 1535). Jan z Pernštejna (1534–1549) byl pro svůj veliký majetek zván „Bohatý“. Byl horlivým luteránem. Hrad Rožnov však neobýval a nechal jej pustnout.
 
Graficke pismenko Poněvadž byl hrad opuštěn, usadila se na něm loupeživá rota, čítající na 250 lupičů. Ta se stala metlou širokého okolí, byly přepadávány okolní vsi, docházelo k vraždám a rabování. S největší pravděpodobností se jednalo o loupeživou rotu Jana Podmanického z Podmaněna, člena mocné uherské šlechty, který držel hrady v Pováží v Trenčianské stolici (Bytču, Hrušov, Povážskou Bystřici a další). Jan z Pernštejna měl s tímto feudálem četné spory, jako například k roku 1538 pro „jeho vkládání v grunty k Rožnovu a Vsetínu příslušející.“ Jaké živly se v té době potloukaly po moravsko-uherském pomezí, pokrytém těžko dostupnými lesy, svědčí i list krále Ferdinanda I. z 9. července 1537 adresovaný Janovi z Pernštejna a v němž se mezi jiným praví: „Což se toho služebníka Mikuláše Vrbateckého z Pováží, o kterém jsi nám psal, že by v Meziříčí s falešnú mincí postižen býti měl, dotýče, věděti dáváme, že jsme hejtmanu markrabství Moravského, aby jeho do Olomúce dodati rozkázal a oni Olomúčané aby jeho přijali a k němu útrpným právem přikročiti dali i psaním naším poručiti ráčili a což tak vyzná, aby nám to bez meškání sepsáno poslali. Jináč nečiníc, protéž vědec to, neobmeškávej úředníku svému Rožnovskému, aby toho vězně do Olomúce poslal poručiti.“ Dodejme, že především Podmanínští z Podmanína vedli s Pernštejny téměř pravidelnou válku pro sporný průběh hranic mezi jejich panstvími. Vyvrcholením sporu zřejmě byla i skutečnost, že se rožnovský hrad stal sídlem bojové družiny Podmanínských.
 
Graficke pismenko Proto byl hrad v roce 1539 královským reskriptem krále Ferdinanda I. a nákladem 130 zlatých moravských z velké části zbořen. V reskriptu se praví: „Jakož jsi nás skrze urozeného Jaroslava mladšího z Šelemberka z Kosti, věrného našeho milého, poněvadž žádal, abychom povolení naše královské k tomu dáti ráčili, aby zámek Rožnov pro nepříležitost zbořiti a jiný zámek v městě Meziříčí postaviti mohl i věděti dáváme že jest v tom milostivé naše povolení, aby dotčený zámek Rožnov, poněvadž se tobě za neužitečný a k tomu nepříležitý býti zdá zbořiti a jiný v Meziříčí postaviti dal.“
 
Graficke pismenko Starý zemský hejtman Jan Kuna z Kunštátu, který byl nemocen dnou, nemohl se tohoto úkolu zhostit a nařídil pánům Pavlovi z Žerotína a na Buchtově a Václavovi z Ludanic, aby tuto „loupežnou spřež“ zničili. Když však přirazila zemská hotovost k hradu, lupiči zavčas i s lupem zmizeli a ponechali stavovskému vojsku jen prázdný hrad. Jan z Pernštejna sám požádal v roce 1538 o povolení hrad rozbořit. Prý pro „nenáležitost jeho“ a postavit jiný ve Valašském Meziříčí. Ještě po smrti Baltazara z Žerotína roku 1659 se konaly zde pravidelné roční posudky, při nichž Bernard z Žerotína býval přítomen, ale opuštěný hrad se pomalu rozpadal dále. Roku 1549 Jan z Pernštejna prodal rožnovské panství s pustým hradem Rožnovem Vilémovi staršímu z Žerotína.
 
Graficke pismenko Valašskomeziříčský kronikář Ondřej Sivý uvádí ve svých pamětech z počátku 17. století, že zboření hradu v roce 1539 stálo 130 moravských zlatých. Ve starší literatuře se uvádí, že do roku 1659 prý tu snad zasedal soud (jak výše uvedeno), ale tato zpráva je nepřesná. Nešlo totiž o hrad, i když ani ten nebyl v roce 1539 zcela zničen (zřejmě byla demolována jen horní patra), ale o jeho předhradí, které bylo od hradu vzdáleno asi 300 m a rozkládalo se na úpatí hradního kopce. To bylo obydleno ještě roku 1594 a jeho jednotlivé objekty, v pozdějších staletích mnohokrát opravované a přestavované, k nimž patřil v prvé řadě vrchnostenský dvůr, slouží dodnes.
 
Graficke pismenko Hrad sám již opraven nebyl, protože rožnovské panství mělo od doby jeho rozboření společné majitele s panstvím valašskomeziříčským. Větší část hradních zřícenin si rožnovští občané rozebrali s povolením rožnovského obecního úřadu po roce 1866 jako stavební materiál. V letech 1756–1779 tehdejší držitel panství Michal z Žerotína vystavěl pod Hradiskem na místě starého dvora (zmínka o něm se činí k roku 1647) nový panský dvůr a ke stavbě použil také části ze zbytků rožnovského hradu. V tomto dvoře (asi 300 m severně od vlastního hradu) se původně chovaly panské ovce a později tu byl zaveden i chov hovězího dobytka.
 
Graficke pismenko Při průzkumech hradiště, podniknutých porůznu od konce 19. století, se našly četné zbytky gotické a ranně renesanční keramiky, které je možno rámcově datovat do 15. a první poloviny 16. století.

Text: historie
14.1. 2008 - Jiří Tichánek


© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu