Graficke pismenko Starý plzeňský hrad jako sídlo královských úředníků byl po polovině 13. století v důsledku politických i správních přeměn českého státu opuštěn. Bylo však potřeba spravovat rozsáhlý královský Újezd a střežit obchodní cesty. Proto Karel IV., který se snažil po nepevné vládě Jana Lucemburského posílit panovnickou moc, založil na protilehlé skále nový hrad. Ani toto místo nebylo neobydlené. Kromě ojedinělých pravěkých nálezů se zde našly stopy osídlení již ve 13. století.

 
Graficke pismenko Hrad na Radyni byl založen asi r. 1356. Lze tak usuzovat ze stavební analogie s Kašperkem, který dal Karel IV. vystavět r. 1356 svým stavitelem Vítem Hedvábným. Oba hrady byly shodně dokončeny r. 1361. To je také první historická zpráva o Radyni. Nový hrad nazval Karel IV. po sobe Karlskrone, Karlshut. Jméno se však dlouho neudrželo, protože název vrchu byl silněji zakořeněn a tak cizí pojmenování již po stu letech mizí a hrad je nazýván jako vrch – Radyně.
 
Graficke pismenko Hrad má vynikající místo ve vývoji českého pevnostního stavitelství, neboť patří k plně rozvinuté hradní architektuře doby Karlovy. Svým stavebním pojetím se zásadně odlišuje od raných staveb tohoto druhu. Především tím, že hradní věž, splývající v půdorysu s palácem, vytváří již jen nástavbu nad střechou hradního paláce a největší důraz je položen na vlastní palác jako střed celé stavby. Vše ostatní včetně druhé věže – hladomorny – je potlačeno a tvoří jen doprovodný rámec. Velká pozornost je věnována rovněž prokomponování průčelí, jež je rozděleno pravoúhlými okny, do nichž jsou vsazeny kříže příčníků. Ve svém stavebním utváření je Radyně shodná s již jmenovaným Kašperkem a rožmberským Helfenburkem. Palác na Radyni měl celkem dvě poschodí, věž pravděpodobně pět.
 
Graficke pismenko V přizemí paláce byly sklepy, v prvním poschodí přiléhala k věži, kde bylo skladiště, světnice vrátného. Vedle byla jídelna, s níž sousedila komnata paní a pak kuchyně. Celé druhé poschodí zabíral sál, zvaný palác. Do něho byla vklíněna kaple, jež přiléhala k hlavní věži, kde byla místnost pánova. Ve věži v třetím poschodí byla zbrojnice, ve čtvrtém lehčí vězení a v pátém pravděpodobně bydlel hlásný a žalářník. Na druhé straně hradu přiléhala k paláci hladomorna.
 
Graficke pismenko Prvním purkrabím hradu byl jakýsi Blahuta. Tento královský úředník bděl nad bezpečností cest, chránil obchodníky před přepadáváním, velel hradní posádce, byla mu svěřena soudní pravomoc nad všemi přímými královskými poddanými. Hned po dokončení hradu měl purkrabí pod ochranou i plaský klášter. V r. 1381 vystřídal Blahutu ve funkci purkrabího Jindřich Štipice. Za dvacet let se změnil právní poměr purkrabího hradu tak, že od r. 1404 dostával hrad na způsob manství, to znamenalo, že po dobu vykonávání svého úřadu jej držel ve svém vlastnictví. Všechny příjmy patřily jen jemu a nikoliv královské komoře. Prvním takovým držitelem Radyně byl Zachař ze Svinař, který zde sídlil do r. 1410. Po něm se stal purkrabím Oldřich z Letkova, který však místo aby hájil právo a spravedlnost a pronásledoval lupiče, sám se k nim přidal. Spojil se především s pány z Oseka a Přimdy a společně s nimi přepadával na silnicích kupce. Jejich činnost dostoupila takové míry, že se v r. 1418 musel proti nim postavit vojensky sám král Václav IV. a ztrestat je. Zajal jejich zbrojnoše, ti pak byli v Praze oběšeni, a bratrům z Oseka odňal hrad Přimdu.
 
Graficke pismenko V husitské revoluci se purkrabí na Radyni přidali na stranu císaře Zikmunda a katolické církve, tak jako mnoho pánů v kraji a jako sama Plzeň. V té době seděl na hradě horlivý odpůrce husitství Jindřich Švejda ze Sedlce, který byl rovněž mluvčím katolické strany r. 1427 při jednání mezi oběma tábory na Žebráku. Pro něho opisoval v r. 1427 na Radyni důležité traktáty písař pražské konzistoře Šimon, řečený Burda. Po Švejdovi se stal radyňským purkrabím další odpůrce husitů Hrdoň z Dubňan. Ten se spojil se zrádným kališnickým hejtmanem Přibíkem z Klenové a společně dvakrát propašovali do obležené Plzně povozy s potravinami, což městu pomohlo vydržet devitiměsíční obléhání (od října 1433 do května 1434). Husité, kteří se dověděli o Hrdoňově pomoci Plzni, se chtěli Radyně zmocnit, ale bezvýsledně, protože Hrdoň se spojil s držitelem Horšovského Týna Dobešem z Modřejovic. Po Hrdoňově smrti vystupuje v listinách od r.1442 jako samostatný majitel Radyně Dobeš z Modřejovic, který se v té době stal z katolíka horlivým stoupencem Jiřího z Poděbrad a jeho jednoty. Na jedné válečné výpravě v jeho službách před saským městem Gerou padl (1450). Po něm se majitelem hradu Radyně stal Oldřich z Rakové, který v r. 1454 držel jako zástavu i Starý Plzenec, původní Starou Plzeň. Dalším držitelem Radyně byl od r. 1465 Petr Kořenský z Terešova, protivník krále Jiřího a stoupenec uherského krále Matyáše Korvína. Pán na Radyni tedy opět sledoval politickou linii sousedního královského města Plzně. Petr Kořenský měl neustálé potyčky s Jiříkovými stoupenci, přepadával je a odvažoval se i na jejich pevné hrady (Buben apod.). Petr Kořenský, pán na Plzenci, získal od Plzně také některé její pozemky v tomto městečku, původně majetek královského rychtáře. Plzeň totiž po dlouhém úsilí vykoupila v r. 1480 od královského rychtáře Ondřeje Oremusa plzeňskou rychtu za 1200 zlatých a Petr Kořenský jí půjčil 200 zlatých. Zprávy o Petru Kořenském sahají až do r. 1483. Pak po krátké vládě jakéhosi Oldřicha získal Radyni v r. 1496 Ladislav II. ze Šternberka. Dostal ji jako zástavu na dluh 1000 kop grošů českých, které půjčil králi Vladislavu II. Význam purkrabích na hradě Radyni již dávno upadl a tak si Ladislav z příjmů z hradu a ze statků k němu příslušných umořoval královský dluh. Radyně se stala jakýmsi loveckým hradem, neboť král Vladislav II. udělil Ladislavovi právo lovu do dvou mil.
 
Graficke pismenko Zástavní majitel hradu Ladislav II. ze Šternberka na Radyni nesídlil, protože měl výstavnější a modernější hrady a zámky, především Bechyni. A tak Radyně pomalu chátrala. Ke správě panství, spojeného s hradem, dosadil Ladislav vlastního purkrabího či hejtmana Racka, který je v historických pramenech uváděn až do zániku hradu. Po Ladislavově smrti r. 1521 zdědil hrad i panství jeho bratr Albrecht ze Šternberka, který patřil k předním odpůrcům nově zvoleného českého krále Ferdinanda I. Habsburského. Spiknutí, které proti němu osnoval, bylo prozrazeno a Albrecht byl r. 1529 zajat, zbaven cti a statků. V té době asi Radyně vyhořela, jak lze usuzovat ze stop požáru po celém hradě.
 
Graficke pismenko Panství Zelená Hora a Nepomuk, k němuž byla připojena i Radyně, připsal král Zdeňku Lvu z Rožmitálu. Avšak ani ten zde dlouho nevládl. Měl plno dluhů a jeho věřitelé dosáhli toho, že byl zbaven statku i panství a majetek získal sám Ferdinand I.
 
Graficke pismenko V r. 1536 koupil Zelenou Horu spolu s Radyni od krále jako svobodný statek jiný příslušník šternberského rodu, Adam. V r. 1558 si dal Adam ze Šternberka tento majetek zapsat do obnovených desk zemských. V zápise se poznamenává, že kromě hradu Zelené Hory a pustého kláštera (tj. kdysi velmi významného cisterciáckého kláštera u Nepomuku, který byl za válek husitských zničen), dostal i pustou Radyni, městečka Nepomuk, Blovice, Plánice, Starý Plzenec, řadu vesnic, lesy apod. O starém plzeňském hradě (hrad Plzeň) se v zápisu nehovoří. Adamův syn Zdeněk prodal v r. 1561 svou polovinu panství Jiříkovi Kokořovcovi z Kokořova na Šťáhlavech a od té doby byla Radyně spolu se Starým Plzencem připojena ke Šťáhlavům. Jiřík Kokořovec, původně příslušník drobnější šlechty, byl podnikavý hospodář, který všemožně zveleboval své statky, zakládal pivovary, hamry a založil i dnešní velké šťáhlavské polesí.
 
Graficke pismenko Nový majitel vyhořelý hrad Radyni neopravoval a raději si vystavěl v Šťáhlavech místo staré tvrze renesační zámek.
 
Graficke pismenko Kokořovci drželi hrad až do r. 1710, kdy panství koupili Černínové z Chudenic. Avšak ani ti nepodnikli na záchranu Radyně nic a hrad chátral dál. Poslední potomek z této větve Černínů, Vojtěch, odkázal r. 1818 celé panství hraběti Kristiánovi z Valdštejna. Za něho byla v romantickém duchu opravena hradní věž a v ní upraven jeden pokoj. Avšak i to bylo zničeno požárem v r. 1886. Od Valdštejnů koupila Radyni s lesy v r. 1920 staroplzenecká obec. Hradu se ujal nově založený Spolek pro záchranu Radyně a Hůrky, který za podpory plzeňské a plzenecké obce i státu začal hrad opravovat.
 
Graficke pismenko Zříceniny hradu Radyně jsou typické svou dominantou pro celé Plzeňsko.

Text: historie
28.6. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985


Zavřít reklamu