Nežertujte s Hanušem

Graficke pismenko Do plzeneckého mlýna zavítali dva veselí krajánkové. Odložili rance, vešli do mlýnice, kde bylo právě několik vesničanů zabráno v hovor o pokladech na hradě Radyni. Předstihovali se v líčení hrůz, jež tam zažili, vyprávěli o Radenovi i o černém Hanušovi, který – ačkoliv je neviditelný – hází kamením po hledačích pokladů a vyprovází je bitím z hradu. „Chachacha,“ zasmál se od plic mladší z krajánků, „tohle jsou mi pěkné smyšlenky! Ale víš co, kamaráde,“ – obrátil se k svému druhovi – „dojdeme si sami na Radyni a zavoláme na černého Hanuše. Přijde-li, dáme mu pěstmi na pamětnou, aby tam nechal lidi na pokoji.“

 
Graficke pismenko Pomoučený, sehnutý stárek, uslyšev tato zpupná slova, zavrtěl hlavou nad oběma odvážlivci. „Varuji vás,“ řekl vážně a zahrozil na ně vztyčeným prstem. „Nechoďte do hradu za poledne, kdy černý Hanuš objíždí hradby, a neškádlete ho, je-li vám život drahý!“
 
Graficke pismenko Krajánkové neposlechli těchto varovných slov. Vystoupili směle na temeno kopce, vešli do zříceniny a usedli tam na omšelý kámen. Čekali, až se v městečku pod kopcem ozve polední zvonění.
 
Graficke pismenko Jakmile udeřila dvanáctá, zavolal starší krajánek: „Hanuši, černý Hanuši, kde jsi jen zůstal se svým trakařem?“ „Pojď si pro výprask, ty kolomazníku!“ dodal mladší a zahrozil pěstí směrem k hradní bráně. V tu chvíli byl sražen neviditelnou rukou k zemi, uchopen za hrdlo a vhozen na trakař. A již ujížděl krkolomnou cestou vzhůru na hradby.
 
Graficke pismenko Druhý krajánek nemeškal ani vteřinu a prchal, jako by mu za patami hořelo, s Radyně dolů ke mlýnu. Když se vzpamatoval, vypravoval, co právě zažil na hradě. Chasa, zvědava, co se stalo s druhým krajánkem, zvedla se a pospíšila vzhůru na Radyni. Našli tam krajánka v příkopě – ležel tam mrtev v kaluži krve.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků


Zavřít reklamu