Černý Hanuš

Graficke pismenko Za sto let po smrti krutého Radena ubytovalo se v opuštěném hradě pět bratrů se svou sestrou, kteří museli uprchnouti z rodného hradu. Ačkoliv byla Radyně v rozvalinách, žili tu šťastně a spokojeně, lovíce v lesích zvěř a v řekách chutné ryby. Nečítali dní, chtěli takto žíti do smrti. Neblahá příhoda zakončila však nenadále tato šťastná, bezstarostná léta.

 
Graficke pismenko Když se jednoho dne vraceli z lovu, zahlédli tlupu vesničanů, která se chystala vykonati popravu na mladíkovi, jenž měl nápadně tmavé tváře, kučeravé vlasy a třpytně bílé zuby. Byl dopaden ve vsi při zlém činu a rozlícení obyvatelé chtěli ho za to potrestati smrtí.
 
Graficke pismenko Hanuš – tak se zločinec jmenoval – byl syn černocha a matky bělošky. Byl pěkně urostlý a hezkých tváří, ale černá, ďábelská barva jeho pleti naháněla lidem hrůzu, jako by před sebou zřeli zloducha.
 
Graficke pismenko Bratři, jati soucitem vysvobodili černého Hanuše z rukou vesničanů a vzali ho s sebou na Radyni. Černý Hanuš spatřil tam jejich spanilou sestru, i zahořel k ní prudkým žárem své divošské krve. Bratři, obávajíce se o sestru, vypudili Hanuše z hradu.
 
Graficke pismenko Hanuš se vrátil k povolání, které předtím po léta provozoval. Opatřil si trakař a sud a rozvážel po vsích kolomaz. Dojížděl pro ni do lesů ke „smolařům“, kteří ze smoly a tuku připravovali kolomaz. Tak poznal dokonale spleť lesních cest. Dával si pozor, kudy chodí radynští bratři, osnoval ve své černé duši bývalým ochráncům hanebnou pomstu.
 
Graficke pismenko Jednoho dne odešli čtyři z nich do lesů na lov. Pátý se odebral se sestrou na houby do bučiny na úpatí hory. Lovci prošli křížem krážem lesy, nalovili zvěře – a odpočinuli si pod statným dubem na břehu potoka. Ulehli na mech, usnuli tvrdým spánkem.
 
Graficke pismenko Tu zavrzalo na lesní cestě kolo a opodál dubu se objevila ďábelská tvář černého Hanuše.
 
Graficke pismenko Zastavil se pod dubem, připlížil se k spícím. Obnažil dýku, vrhl se na ně jako tygr a všechny čtyři k smrti ubodal.
 
Graficke pismenko Sestra, která se v lese odloučila od bratra, přišla právě ve chvíli, kdy Hanuš svůj ohavný čin dokonával, k osudnému dubu.
 
Graficke pismenko Vzkřikla hrůzou, skácela se leknutím k zemi. Hanuš zajiskřil zrakem, uchvátil dívku jako jestřáb a položiv ji na trakař ujížděl s omdlelou vzhůru na Radyni. Chtěl se tam usaditi a učiniti z dívky svoji otrokyni.
 
Graficke pismenko Míra zlých činů Hanušových byla však dovršena. Když se blížil k hradu, vystoupil proti němu strašidelný duch. Hanuš chtěl zbaběle uprchnouti, ale duchův pohled ho přimrazil k zemi. Byl to sám Raden, zakletý pán hradu, který z božího příkazu přispěchal dívce ku pomoci. „Neunikneš spravedlnosti!“ vzkřikl na Hanuše přísným, skuhravým hlasem. „K hradu tomuto připoután blouditi tu budeš na věky a pykati tak za své zločiny. Přes den budeš neviditelný, o půlnoci budeš jezditi po hradbách se svým trakařem a nic jiného z tvých úst nevyjde, než zavolání: „Kolomaz!“
 
Graficke pismenko Tak byl černý Hanuš zaklet za své hříchy do hradní rozvaliny.
 
Graficke pismenko Dívka, která se zatím probrala z mdloby, shledala se s bratrem zbylým na živu a pohřbila s ním mrtvé pod dubem. Pak si oba nabrali peněz z pokladů, které se před nimi otevřely, a odešli odtud do vzdáleného kraje, aby již nikdy nespatřili černého Hanuše, bloudícího po cimbuří.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků


Zavřít reklamu