Graficke pismenko Trosky hradu Rabštejna stojí nad obcí Bedřichovem (nyní část obce Oskava) na svahu horského hřbetu svažujícího se do údolí říčky Oskavy. Z dálky působí mohutným dojmem, protože oba strmé rozeklané skalní bloky, na nichž byl vybudován vlastní hrad, samy vypadají jako strážní věže se zdmi a cimbuřími. Dnes jsou ovšem z větší části zakryty hustým lesem.

 
Graficke pismenko Hrad Rabštejn byl postaven někdy na rozhraní 13. a 14. století. Je pravděpodobné, že se tak stalo za držitele úsovského panství Hrabiše ze Švábenic (1254–1296) a že nový hrad byl zřejmě určen k ochraně severní části úsovského zeměpanského majetku, který tehdy zahrnoval značnou část dnešního Zábřežska a Šumperska. Původní rabštejnské panství zasahovalo více na Šumpersko a jeho hospodářským střediskem byl Frankštát, nynější Nový Malín.
 
Graficke pismenko Prvá zpráva o Rabštejně pochází z r. 1318, a to v souvislosti s feudálními rozbroji v českých zemích. Olomoucký biskup Konrád I. (1316–1326) se tehdy zmocnil s velkou námahou hradu „Rabinstaina" u Uničova a odevzdal jej králi Janu Lucemburskému. Pravděpodobně vyrval hrad z rukou některého z přátel Jindřicha z Lipé. Další zprávy o Rabštejně pak mizí. Jako zcela nepodloženou je nutno odmítnout domněnku, že se stal v první polovině 14. století sídlem loupeživých rytířů. Další historická zpráva o Rabštejně pochází až z r. 1398, kdy markrabě Jošt zastavil Pročkovi z Kunštátu a Bouzova za jeho služby rabštejnské zboží, spojené již tehdy s někdejším panstvím štráleckým. V té době se posunulo rabštejnské zboží na Rýmařovsko a Rýmařov sám byl nepochybně jeho nejdůležitější hospodářskou sídelní jednotkou.
 
Graficke pismenko Od počátku 15. století Rabštejn často střídal zástavní držitele. Za husitských válek tvořil jakousi protiváhu husitského hradu Sovince a král Zikmund jej dával v zástavu pouze svým věrným přívržencům, z nichž Hynčík Štos z Albrechtic byl dokonce hejtmanem žoldnéřského vojska města Olomouce. Po Hynčíkovu příbuzném Jiříku Stošovi držel Rabštejn Jindřich z Jenštejna (1464), který prováděl na hradě rozsáhlejší úpravy, neboť mu král Jiří z Poděbrad na jejich úhradu připsal 100 kop grošů. V 70. letech 15. století získali zástavu Tunklové z Brníčka, kteří však o ni museli svést tuhý boj s Janem Heraltem z Kunštátu, držitelem sousedního sovineckého panství. Za česko-uherských válek byli oba Tunklové přívrženci krále Jiřího a boje mezi nimi a stoupenci krále Matyáše Korvína tu neustaly ani po míru vratislavském (1474).
 
Graficke pismenko Počátkem 16. století získal Rabštejn a celé panství jako zástavu Petr ze Žerotína, pán na Šumperku. Protože Rabštejn byl malý, nepohodlný, vzdálený od hospodářského centra panství, položený uprostřed hlubokých a těžko přístupných lesů a patrně za česko-uherských válek i značně poškozený (v r. 1535 je uváděn jako pustý), postavil si Petr kolem r. 1520 zámek v Janovicích, který se stal novým sídlem panství. Na Rabštejně pak bydleli pouze někteří panští služebníci, především lesník. V ocenění panství v r. 1569 se totiž výslovné hovoří o oboře při hradu. Jako pustý se uvádí Rabštejn znovu při koupi dosud zástavního panství Hoffmanny z Grünbüchlu v r. 1584. Nebyl však zcela neobydlen. Kromě bytů panských služebníků tu bylo i vězení, které sloužilo vrchnostenské justici ještě celé 17. století. Za sporů mezi městem Rýmařovem a vrchností v polovině 17. století tu byl vězněn i rýmařovský purkmistr.
 
Graficke pismenko Za třicetileté války byl hrad nouzově opraven a opatřen stálou vojenskou posádkou. V době švédského vpádu v l.1642–1643 sloužil jako úkryt nejdůležitějších listin a cenností vrchnosti i rýmařovských měšťanů. V r. 1645 Švédové hrad dobyli a ponechali tu stálou posádku pod vedením důstojníka Kuklendera, která se stala postrachem celého okolí. Císařští ji vypudili teprve po roce a mnoho Kuklenderových rejtarů pochytali. Poslední zpráva o tom, že hrad je obýván, pochází z r. 1693, kdy tu bydleli panští služebníci v čele s hajným. V r. 1759 se o Rabštejně mluví již jen jako o tajemném místě, kde je z doby švédské okupace tajný vchod a bývalé vězení zločinců. Od poloviny 18. století byl tedy hrad definitivně pustý. Zdivo pomalu rozebrali jako stavební materiál obyvatelé blízkého Bedřichova a zkázu dokonal čas.
 
Graficke pismenko Z vlastního hradu se zachovaly jen nepatrné zbytky zdí, jimiž se procházelo do hradního dvora. Na temeni nižší skály stála bašta k ochraně brány. Nahoře na východní, vyšší skále byla hradní věž–hláska, která se však již v 18. století až do základů sesula, takže po ní dnes není ani stopa. Podobný osud stihl zřejmě i malý a těsný hradní palác na jižní skále. Dále se zachovaly zbytky okružního zdiva předhradí a stopy hradního příkopu.

Text: historie
28.6. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Morava, Nakladatelství Svoboda, Praha 1983

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182