Pověst o zakladateli hradu Rabštejn a jeho šumperském příteli

Graficke pismenko Někdy na počátku 13. stol. stával v Německu poblíž Jeny hrad, který patřil Walterovi z Gleisbergu. Když se tento rytíř odebral na věčnost za svou manželkou, zůstali po něm synové Heinrich a Volkmar. Po čase padla oběma do oka krásná Hildegarda, dcera bohatého Gerharda ze Steinu; mladší Volkmar však z bratrské lásky svůj cit neprojevil. Pyšný Gerhard podmínil ruku své dcery tím, že Heinrich nejprve odjede s křížovou výpravou do Palestiny, neboť doufal, že tak získá zprávu o svém nezvěstném synovi. Heinrich se s Hildegardou zasnoubil a vydal se do svaté země. Celý rok zde bojoval proti Saracénům, až při jedné z bitev upadl do zajetí a byl jako otrok prodán do Egypta.

 
Graficke pismenko Odtud se mu podařilo uprchnout, ale na zpáteční cestě do Evropy se lodi zmocnili katalánští piráti, kteří za jeho propuštění požadovali výkupné. To měl přinést syrský lékař, kterého Heinrich poslal do rodného Durynska k bratrovi.
 
Graficke pismenko Mezitím však Katalánii přepadli normanští piráti, kteří rytíře odvlekli do Norska. Heinrich si zde čekání na výkupné často krátil lovem, na němž ho doprovázel obrovitý seveřan Rolf. Při jedné z výprav zachránili život neznámému muži, který z posledních sil vzdoroval rozzuřenému medvědovi. Ukázalo se, že skvostně oděným rytířem je sám norský král Magnus Lagabote (králem v letech 1260–80), který oba zachránce pozval do svého paláce v Trondheimu.
 
Graficke pismenko Opět svobodný Heinrich odmítl zůstat ve službách krále a čekal pouze na příznivý vítr, aby se i s oddaným přítelem Rolfem vrátil domů. V té době na královském dvoře předváděl své umění laponský čaroděj. Když byl skeptický Heinrich přáteli vybídnut, aby čarodějovy schopnosti vyzkoušel, zeptal se Laponce, co v tu chvíli dělá jeho nevěsta a bratr. Čaroděj si přinesl náruč dříví a uprostřed haly rozdělal oheň. Teplý popel pak rozhrábl, ulehl do něho a přesně hodinu, kterou odměřovaly přesýpací hodiny, ležel jako mrtvý. Pak vstal a řekl, že se setkal s Hildegardou, manželkou Volkmara, právě ve chvíli, kdy stáhla z prstu prsten a s opovržením ho zahodila do hradního příkopu. Heinrich nejprve ustrnul, pak se však zasmál a žádal, aby svá slova Laponec dokázal. Ten vzal bubínek a dlouhou dobu na něj nepřetržitě bubnoval. Konečně oknem do haly vletěl havran a před čarodějem upustil ze zobáku zlatý prsten. Když ho Heinrich zvedl, smrtelně zbledl – byl to prsten, který daroval Hildegardě při zasnoubení.
 
Graficke pismenko Hildegardě se vždy více líbil mladší z bratrů. Když jí zemřel otec a Heinrich se stále nevracel, podplatila jednoho poutníka, který se vrátil z Palestiny, a ten dosvědčil, že její snoubenec zahynul. Zdrcený Volkmar nakonec Hildegardině kráse neodolal a oženil se s ní. Jednou, když odjel na lov, dorazil na hrad syrský lékař se vzkazem od Heinricha. Hildegarda jej však uvrhla do žaláře a manželovi namluvila, že se jedná o šílence, který se chtěl zmocnit jejich majetku. Ošálit Volkmara se jí podařilo i ve chvíli, kdy hrad oblehl rozlícený Heinrich, kterého označila za uprchlého Syřana.
 
Graficke pismenko Když se po urputném boji podařilo Heinrichovi hrad zapálit, marně čekal u otevřené brány, až z ní spolu s prchajícími vyjde jeho snoubenka a bratr. V tu chvíli si začal uvědomovat svůj čin a vážně se roznemohl. Když se díky péči syrského lékaře a Rolfově uzdravil, opustil rodnou zem, změnil si jméno a jako rytíř Wocho vstoupil do služeb Přemysla Otakara II., s nímž se zúčastnil tažení proti pohanským Prusům. Král mu poté věnoval na Moravě území, na němž rytíř postavil hrad, kterému dal jméno podle onoho severského havrana (něm. Rabe) – Rabštejn.
 
Graficke pismenko Stáří trávil Wocho v kruhu syrského lékaře, věrného Rolfa, žida zabývajícího se lučbou a mnicha Bonifáce. Milovanou oporou mu byla jediná dcera Hilgunda. Nejlepšího přítele nalezl ve Zdeňkovi z Ralska, majiteli šumperského hradu, který často se svými syny Hugem a Jaroslavem pobývali na Rabštejně. Oba přátelé se velmi potěšili, když vyšla najevo láska mezi Hugem a Hilgundou. Při zásnubách Zdeněk naléhal na Wocha, aby řekl něco o svém tajemném původu. Při Wochově vyprávění však zbledl a poté svého přítele označil za bratrovraha. S Hildegardou byl totiž sešvagřen a zavázal se ke krevní mstě.
 
Graficke pismenko Tak vypukla mezi oběma hrady skutečná válka. Jednou v zimě, když Wocho se svým oddílem vytáhl na Šumperk, přijel na Rabštejn rytíř, v němž mnich Bonifác poznal templáře, který mu kdysi zachránil život. Když mnich zjistil, že jeho zachránce je Wochův bratr Volkmar, nemeškal, usedl na koně a přes nepohodu vyrazil k Šumperku. Když se otázal Wocha, zda ukončí boj pokud se mu Zdeněk omluví a ten překvapeně kývl na souhlas, odcválal k šumperskému hradu. Po nekonečném čase se brána otevřela a k nic nechápajícímu Wochovi se blížil Zdeněk se svými syny. V tu chvíli také do Wochova tábora dorazil Volkmar a vše se vysvětlilo. Volkmar uprchl s manželkou z hořícího hradu podzemní chodbou a uchýlil se do kláštera v Gondersheimu. Záhy nato Hildegarda vážně onemocněla a na smrtelné loži nakonec přiznáním ulevila svému svědomí. Volkmar pak marně dlouhá léta hledal svého milovaného bratra.
 
Graficke pismenko Krátce po svatbě založili Zdeněk a Wocho v Šumperku dominikánský klášter, kam se uchýlil mnich Bonifác a nakonec i oba staří přátelé jako laičtí bratři. Když zemřeli, našli v klášterním kostele vedle sebe místo posledního odpočinku. Podle kronikáře Ganse zemřel Zdeněk z Ralska v roce 1242 ve věku 72 let.

Text: pověsti
4.6. 2006 - Kulturní život 4/1997

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182