Moje místa 0

Jak dobyli Táboři Příběnic

Graficke pismenko Pan Oldřich z Rožmberka, pán na Příběnicích, byl sice také kališníkem, když však viděl, jak moc Tábora roste, jak je zásadami táborů, uváděnými v život, ohrožena moc panská, počal se strachovati o své četné statky. Odpřisáhl se víry podobojí a udeřil na táborskou obec, chtěje hned v jádru zmařiti její rostoucí moc. Táboři ho však na hlavu porazili a krutě ztrestali za jeho zradu.

 
Graficke pismenko Jat hněvem kázal Oldřich schystati na svém panství kališnické kněze, vsadil je do žalářů a mučil je k smrti. Opěrným bodem jeho moci byl tehdy hrad Příběnice, stojící na pomezí svobodné obce táborské. Odtud ohrožoval Tábor, přepadal kališníky a věznil zajaté v temné hradní věži.
 
Graficke pismenko Jednoho dne učinila čeleď rožmberská obzvlášť vzácný lov. Zajala kněze Václava Korandu, jednoho z předních kněží a zároveň vůdců táborských, a odvedla ho na Příběnice. Rychlý posel spěchal k panu Oldřichovi, aby mu oznámil radostnou zprávu.
 
Graficke pismenko Na Příběnicích se Koranda dostal mezi hlouček táboritů, kteří stejně jako on upadli v osidla rožmberská a úpěli tady ve vězení. Koranda jako nejvzácnější z nich byl nejpřísněji střežen. Purkrabí z obavy, aby neuprchl, neboť byl muž nad jiné statečný a silný, dal ho sevříti v kládu.
 
Graficke pismenko Zatím co se ozbrojená stráž nahoře na věži střídala v hlídce, zanášel se Koranda smělými, odvážnými plány. Plány, které mohly vésti stejně k svobodě, jako do rukou kata.
 
Graficke pismenko Když uzrály, když všechny okolnosti řádně byly uváženy, přikročil vězněný kněz k smělému činu. Rozdrtil kládu, zbavil se pout a osvobodil i svoje druhy. Objal se hlouček táborů, slíbil si věrnost na život a na smrt a v noci náhlým přepadem odzbrojil stráž a zavřel ji do vězení ve spodní části věže. Když přišel pověžný Odolen na obhlídku, byl i on zajat a přiveden ke Korandovi, jenž řídil vzpouru.
 
Graficke pismenko Koranda promluvil k Odolenovi a pohnul jeho srdcem tak, že se rozhodl státi se vyznavačem kalicha a pomoci zajatým husitům na svobodu. Složil v ruce Korandovy přísahu, že vzbouřenců nezradí, a slíbil, že se vypraví do tábora a přivede jim odtud pomoc.
 
Graficke pismenko I šel k purkrabímu a požádal ho, aby mu dovolil vyjíti z hradu, že chce nakoupiti ryb, že se brzy vrátí. Purkrabí mu uvěřil a dal otevříti bránu.
 
Graficke pismenko V napětí očekávali táboři v příběnické věži, s čím se Odolen vrátí. Pohlíželi toužebně do dálky, kdy se objeví na hřbetě strání sudlice a železem pobité cepy. V duši se jim střídala naděje s obavami, splní-li Odolen opravdu svůj slib, nedopustí-li se na nich zrady. Štěstí jim přálo. Táborský hejtman Zbyněk z Buchova, přijav od Odolena Korandův vzkaz s prosbou o přispění, sebral ihned lid, který se s ochotou chápal zbraní. Přitrhl s ním rychle k Příběnicům a počal bez meškání hnáti útokem na jejich hradby.
 
Graficke pismenko Hradní posádka uvítala útočníky s posměchem, tu se však pojednou ozval s věže mohutný křik: „Tábor, hrr, Tábor!“
 
Graficke pismenko A dolů na hlavy obhájců se počal sypati zhoubný kamenný déšť…
 
Graficke pismenko Purkrabí zbledl, domnívaje se, že táboři tajně vnikli do hradu, překvapená posádka se rozběhla jako bezhlavé stádo. Nevědouce kudy kam, vrhali se zbrojnoši se skály do řeky a s hradebních zdí dolů vstříc smrtícím zbraním táboritů.
 
Graficke pismenko Příběnice padly téměř bez boje a s nimi se vzdal i hrádek Příběničky. Poddané vesnice a statky připadly k Táboru a těšily se po řadu let volnosti ve svobodné obci táborské, v níž nebylo pánů ani nevolníků.
 
Graficke pismenko Kněz Koranda přestal od té doby podávati věřícím píti z kalicha, neboť si nebyl jist, zda-li, vrhaje kameny s věže, neposkvrnil své ruce lidskou krví.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.

tianDe Praha

Útěk krále Václava IV.

Jindřich z Rožmberka, předák Jednoty panské, která zvedla odboj proti králi Václavovi IV., uvěznil zajatého krále na Příběnicích. Doufal, že se nikdo z králových přátel nedoví o místě jeho pobytu, neboť Příběnice ležely v odlehlém koutě země nad osamělou, tichou Lužnicí. Pomalu a nevesele plynuly t…
pověsti - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.

Pecny chleba

Hrad byl již dávno v sutinách, ale stále ještě se z něho ozývaly hlasy a zvuky, jako by byl dále obýván, a z rozvalin stoupal k obloze kouř. Kouřilo se z bývalých pecí, v nichž kdysi pekař pekl chléb pro hradní posádku. I přiblížili se odvážlivci k starým, zborceným pecím, aby se podívali, co tajem…
pověsti - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.

Utonulé jeptišky

Když přitrhli husité k Příběnicům a počali se dráti do hradu, nastal v něm strašlivý zmatek. Děsem byly zachváceny zejména jeptišky, které tu měly svůj klášter, neboť se obávaly, že se na nich budou táboři mstíti za věznění a mučení husitů v příběnické věži. Aby ušly smrti v plamenech, naskákaly vše…
pověsti - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.

Černá ovce

Dva mladíci z Malšic, Petr a Jan, vydali se o Květné neděli na příběnický hrad hledati skryté poklady. V rozpacích stanuli na pokraji lesa, nevědouce, kudy by se měli dáti. Tu se před nimi objevila černá ovce. Otočila se po nich a pohodila hlavou, jako by jim dávala na srozuměnou, aby ji následovali…
pověsti - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
Nejstarší dochované, slohově vročitelné architektonické prvky, vytěžené při archeologickém výzkumu započatém v r. 1956 (ale nedokončeném), prokazují vznik hradu v polovině 13. století. V písemných pramenech se uvádějí první majitelé hradu, zemský komorník Vítek z Prčic r. 1243 a jeho bratr Vok, míst…
historie - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1986
© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu