HRAD OSTRÝ /Wostrey, Scharfenstein/ v Českém středohoří.

Graficke pismenko Při stěhování národů se i v Českém Středohoří objevily v 5.–6. století skupiny lidí, které přišli do tohoto prostoru z jihu Evropy přes nynější Německo, patrně z oblasti Černého moře. Nejznámější popis příchodu těchto lidí do české kotliny popsal později kronikář Kosmas jako příchod praotce Čecha na horu Říp. Nacionalisticky laděný popis děkana svatovítské kapituly je však spíše dodatečnou oslavou jeho zaměstnavatele, českého krále a velmi málo má společné s drsným životem oněch „jižanů“, kteří tlačeni jinými kmeny a panovníky, byli nuceni se posunout mnohem severněji a v pustině začít svůj nový život, založit nová obydlí a zajistit si obživu. I když máme velmi málo zpráv o jejich životě z onoho období mezi 6.–9. stoletím, určitě jejich život neoplýval jen „mlékem a strdím“, jak píše Kosmas. Jiný historik, řecký Prokopius, mající zprávy o těchto lidech tak říkajíc z prvé ruky, neboť v té době žil, ve své zprávě napsal: „Tito národové, Slované a Antové, nejsou jedním mužem ovládáni, nýbrž odedávna žijí demokraticky… Bydlí v bídných chýších roztroušeni daleko od sebe… vedou život drsný a zanedbaný… když se pouštějí do boje, postupují na nepřítele ponejvíce pěšky, držíce v rukou malé štíty a oštěpy… někteří ani plášťů nenosí, nýbrž jen nohavice sahající až na ledví… Tak se to asi má s tímto národem“. Pěkný popis našich předků, že ano. A ještě trochu z pozdější doby, z tzv.“Kristiánovy legendy“ z konce 10. století, tedy o pět set let později: „...Slované čeští žili jako kůň neovládaný uzdou, bez knížete nebo vládce a bez města, potulujíce se roztroušeně jako nerozumná zvířata, toliko širý kraj obývali… když byli konečně vysvobozeni z rozličných ran morových, stavěli si v čelo... vladaře neboli vévody…" atd. To již jsme v konci 9. století, kdy došlo ke sjednocování kmenů, které žily tehdy na území dnešních Čech.

 
Graficke pismenko V té době se jednotlivé roztroušené rodiny a skupiny objevili i v jícnu čedičové sopky na kopci Ostrý a počali doplňovat existující hradbu, kterou kdysi vytvořila sama příroda. Vrchol Ostrého navíc nabízel široký přehled o pohybu zvěře i lidí v krajině Českého středohoří i přes bujné zalesnění okolní krajiny. Je více než pravděpodobné, že již v této době byla na vrchu Ostrý vybudována obydlí skrytá za přirozenou kamennou hradbou, později spojena v tvrz a v roce 1433 zde byl vybudován středověký hrad (Václav ze Sulevic). Ze starého hradu dnes zbyly jen zdi a než se k němu dostaneme, musíme projít mohutnou sutí kamene, v horkých letech obývanou zmijemi. Pod vrchem dorazíme na malou plošinu, odkud cesta strmě stoupá a je místy doplněna schody, vytesanými ve skále. Projdeme obloukovým podchodem brány ve které stále vidíme otvor pro závoru. Při zdi brány bývala malá světnička (vrátnice), ze které zbylo jen vybourané okno. Další těsný vchod byl mezi hrubými zdmi na dlouhé a nízké nádvoří. Hrad se dělil na dolní a horní. Od brány se přišlo v dolním hradě na skalní vyvýšeninu pod kterou je čtyřhranné místo jako věžiště a napříč až k průjezdu, kde se sestupuje mezi dvěma zdmi po několika schodech na konec hradu, kde je věžovitá nepravidelná stavba bez oken a o silných zdech. Na nejvyšší skále je obdélná zakulacená dnes již jen kamenná ohrada, bývalý palác. Některé zbytky staveb pocházejí z pozdější doby (18. století), kdy byl na hradě vystavěn také pivní šenk (1784). Hrad zpustl již v roce 1535 a ještě v roce 1601 je připomínán jako „hrad Wostrey, zpustley“. Pivní šenk zde vystavěl s povolením milešovského hraběte jakýsi zedník a čepoval zde ve dne občerstvení pro návštěvníky. V noci však pilně kopal a hledal poklad, nalezl však jen staré ostruhy a jiné železné věci. Marně jsme hledali zdroj vody, studnu.
 
Graficke pismenko Snad bude mít někdo větší štěstí a studnu objeví a tento stručný popis hradu doplní o tuto informaci.
 
Graficke pismenko Zajímavostí z dnešní doby je, že Karel Dominik, doposud žijící potomek pozdějších svobodných pánů na Wostrém, rytířů z Borče, po více než jednom tisíciletí navštívil místa, kde žili jeho předkové. Kolo dějin se tak na chvíli zastavilo spolu s ním na kamenných schodech, aby dále pak dále pokračovalo ve svém neměnném chodu dějinami lidí, kteří zde kdysi žili, pracovali, bojovali i umírali. Nic nového pod sluncem, jen nevím, zda oni dávní předkové náhodou nežili ve větší demokracii, i když neměli auta a televizi a byli asi také trochu nemytí.

Text: historie
9.7. 2005 - Řád Rytířů Vína


Zavřít reklamu