Boreč a Ostrý

Graficke pismenko Jak ukazují některé prameny, jícen čedičové sopky Ostrý byl osídlen již nejméně na přelomu 9.–10. století, kdy do Českého Středohoří dorazily zbytky uprchlíků z Bavorska. Skupina ozbrojenců spolu se svými rodinami se opevnila na vrchu Ostrý (tehdy snad Wostrey) patrně nejdříve v dřevěném, posléze kamenném hradu, využívajích přirozené kamenné hradby vrcholu sopky okolo propadlého jícnu. Jiná část této skupiny se opevnila v mokřinách pod vrchem Boreč, kde vybudovali palisádové opevnění obklopené bažinou, posléze vodní tvrz.

 
Graficke pismenko Další historii těchto míst lze již podrobně vysledovat až do dnešní podoby chátrající národní kulturní památky zámku Boreč a turisticky atraktivní ruiny hradu Ostrý.
 
Graficke pismenko Z některých zajímavostí lze připomenout nejméně dvě století trvající odboj obyvatelů tvrze Boreč i hradu Ostrý v období 9.–11. století, kdy s postupně rozšiřující expanzí moci pražských knížat a posléze českých králů docházelo k pacifikaci původních obyvatel tohoto drsného kraje až mnohem slabší vojenské družiny a obyvatel z Ostrého a Borče zcela podlehly tomuto tlaku. Živě si lze představit situaci, kdy pražský mocipán zakládá na jednom konci vesnice Boreč klášter, pobočku svého kláštera sv. Jiří na Pražském hradě a na druhém konci obce v bažinách okolo vodní tvrze a na kopci Ostrý tomu, patrně nikoliv nečinně, přihlíží místní vojenská síla původních obyvatel. Jistě docházelo k bojům s mnichy a snaze je z kraje vypudit (nic nového, z nedávné minulosti to známe dobře – při obsazování kolonií také vždy předcházeli svatí misionáři a po nich armáda). Proto také původní zemani a vladyka (Smil a jeho předchůdci?) tohoto kraje se nakonec raději dali do služeb českých králů a tak přežili do dnešních dob.
 
Graficke pismenko Je velmi málo známo, že z popisovaných míst pochází velmi stará česká vladycká rodina rytířů z Borče a svobodných pánů na Wostrém (Ostrém), jejíž poslední potomek žije dodnes na Moravě (podrobně viz historik Sedláček). Řadu událostí můžeme vyčíst také z jejich rodových erbů, často panovníky povyšovanými. Nalezneme českou královskou korunu za dobré služby rytířů z Borče králi, koně ve skoku nad hradbami (stínkami) označující vojenskou činnost držitele, středověkou a později barokní rytířskou helmici, ale také jindřichohradecké růže od palatina Slavaty nebo dokonce postavu Turka s tasenou šavlí od Marie Terezie. Na jednom z erbů je zobrazena patrně dobrodružná povaha jednoho z členů rodu – kotva. O čem asi vypovídá? Činily se patrně i ženské členky rodu, v erbu Lidmilly Tumlířové z Borče nacházíme hraběcí korunku s pěti perlami.
 
Graficke pismenko Jak se zdá, rod byl spřízněn s jinou, dodnes slavnou rodinou Kinských (Vchynských), což je s ohledem na geografickou vzdálenost Borče, Ostrého a Vchynic více než pravděpodobné. Také příbuzenská spojitost s rodem rytíře Střelovce ze Střely je písemně dostatečně zdokumentována (tento rod neměl to štěstí a vymřel po meči a jeho majetek přešel právě na rytíře z Borče).
 
Graficke pismenko V průběhu dějin byl rod rytířů z Borče a svobodných pánů na Wostrém, později s příjmením Tumlíř, tak jako jiné české šlechtické rody, pronásledován přízní i nepřízní osudu. Jak vyprávějí písemné listiny z rodového archivu, zastávali vysoké královské a císařské funkce purkrabích, senátorů, zemských tumléřů, bojovali s Turkem, zchudli ve třicetileté válce, aby se zase domohli majetku, u Mělníka založili stejnojmenné osady (dvory) Boreč a Ostrý, vybudovali chemickou továrnu v Kolíně, financovali Sokol a Kmochovu kapelu i moravské prvorepublikové umělce bratry Úprkovy a Umělecký dům v Hodoníně, aby nakonec o všechno přišli po únoru 1948. Nabízí se slovo "definitivně", ale naštěstí to je jinak.
 
Graficke pismenko Poslední potomek tohoto rodu, (rodu, který žije na území českého státu více než tisíc let), obývá nyní se svojí matkou zámeček La Veneria na Jižní Moravě, když jej získal z Liechtensteinského majetku jako ruinu po "péči" všem dobře známého OPBH (pro mladší, byla to bohulibá státní organizace Okresní podnik bytového hospodářství, která pečovala o svěřené budovy a byty opravdu tak svérázně, jak dnes můžeme vidět, nebo již spadly).
 
Graficke pismenko Jeho Excellence Karel Dominik, rytíř z Borče, svobodný pán na Wostrém, rytíř sv. Rostislava a Kolumbana, rytíř Moravský je mladý šlechtic, který opětovně pozvedl korouhev rodu. Jeho šlechtické tituly a erb byly potvrzeny a doplněny ve slavnostním aktu investitury na znojemském hradě Jeho Královskou Výsostí Michaelem Alexandrem Stewartem, skotským princem. Šlechtictví není výsadou, je závazkem. Občan i šlechtic jsou si rovni, jen šlechtic má navíc výsadu, že zná své předky a historii, aby se z ní poučil. Co bude dál v historii lidstva, poučili jsme se? Poučili se nejen šlechtici, ale i občané? Nebo rozbouráme zbytek toho, co nám zbylo po předcích a spadne i ten zbytek hradů a zámků co nám ještě zůstaly? Bude opravdu hrad Ostrý jen hromada černého kamení a zámek Boreč jen ruina zasypaná odpadky v bažinách okolo nynějšího ubohého potoka?
 
Graficke pismenko Jestli se najde někdo, kdo mi může doplnit nové informace o místech zvaných Boreč či Ostrý (u Lovosic i u Mělníka) historii kraje skvělých hrušek a dříve i vína, jeho obyvatelích, budu za to vděčen a rád jej pozvu do svých vinných sklepů na jižní Moravě, na nejednu sklenku vína do vinných sklepů v podzemí zámečku v areálu Unesco, kde najde také několik zazděných kamenů z rozpadlých hradeb Ostrého a zámku Boreč a také zdravě rostoucí a rodící keř vinné révy ze svahů mnišských zahrad okolo Borče... "To víno zprvu trpké zdá se..."

Text: historie
13.7. 2007 - Karel Dominik Tumlíř, Eq.M.


Zavřít reklamu