Posvátný kámen

„Zakletý purkrabí“ nezadá si svými příběhy nijak se slavným druhem svým, arabským Kaabou v městě Mekce.

 
Graficke pismenko Po dlouhá léta spočíval na nádvoří loketského hradu a budil pozornost a obdiv všech, kdož sem kdy zavítali. Byl podlouhlý, velikosti a tvaru malé koňské hlavy a neobyčejně těžký. Leskl se jako směs stříbra a zlata, vydával zvuk jako zvonovina. To svádělo mnohé k domněnce, že byl slit purkrabí v kámen spolu s kostelním zvonkem.
 
Graficke pismenko Muži zkoušeli na něm svou sílu. Ani nejsilnější z nich nemohli jej pozvednouti, ačkoliv si plili na ruce a podle rady pověrčivých lidí notně přitom kleli. Konečně usoudili, že jej unese jen takový člověk, který jest prost hříchů, tomu že se kámen neprotíží.
 
Graficke pismenko Kromě prostých lidí, v nichž posel z cizích světů budil strach, přicházeli sem i alchymisté. Pronášeli nad ním svoje rozumy, zkoušeli, co v sobě tají podivný ten kámen, který nepodléhá žáru, a odcházeli odtud stejně moudří, jak sem byli přišli.
 
Graficke pismenko Loketští byli pyšni na svůj „světa div“ a střehli jej, aby jej nikdo z hradu neodvezl. Přesto byl prý dvakrát odtud odcizen, avšak po každé se na své místo vrátil.
 
Graficke pismenko Za švédských válek, kdy bylo ze země České odváženo vše, co jen mělo nějakou cenu, byli Loketští jati obavou o svého „purkrabího“. Skryli jej před loupeživými Švédy tím, že jej svrhli do hluboké hradní studny.
 
Graficke pismenko Teprve roku 1670, kdy bylo již dávno po osudné válce a nastala zase léta míru, vyčerpali Loketští zámeckou studnu a vytáhli z ní na světlo svůj posvátný kámen.
 
Graficke pismenko Dnes mají v Lokti jen část „purkrabího“, neboť jím byla podělena různá musea. Také zemské museum v Praze má z něho svůj díl.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků