Zjevení na hradbách

Graficke pismenko Hrad byl svědkem mladých let litických obyvatel. Byli mezi nimi i tací, kteří v něm znali každý kámen, jeho tvář zůstávala však stále záhadná a tajuplná. Kdykoliv tam vstupovali, neubránili se rozechvění.

 
Graficke pismenko Před lety vzrostlo na hradním nádvoří několik třešní, které tam zasadili ptáci. Jejich ovoce nebylo valné, leč venkovský chlapec nebyl vybíravý. A tak chodili hoši do hradu na třešně a dělili se o ně se špačky, kosy a jinými ptáky, kteří si rádi smlsnou na třešních.
 
Graficke pismenko Nejblíže do hradu měl Divíšek zvoníkův. Měli chaloupku na boku kopce, na němž se pne hrad, a před chaloupkou hezkou dřevěnou zvoničku. Jednou, když dozrávaly třešně, pozval na ně kamarády ze vsi. Když přišli, bylo mu pojednou třešní líto. Rozběhl se do hradu, vyšplhal se na strom a nestaraje se o kamarády počal trhati. Když měl kapsu plnou, obrátil se a pohlížel přes hradbu na cestu, zdali se již chlapci blíží. Tu pojednou – jako by s nebe spadl – stál před ním na hradbách neznámý rytíř. Byl veliké postavy, zahalen v dlouhý, tmavý plášť, na hlavě měl široký, se tří stran smáčknutý klobouk. Na řemeni přehozením přes rámě mu visel těžký kord. Ruce měl založené, obočí svrašťoval, tváře chmuřil, jako by chtěl na Divíška spustiti „bandurskou“.
 
Graficke pismenko Divíškovi vstaly hrůzou vlasy jako hřebíky. Seskočil se stromu, upaloval z hradu domů, jako by ho někdo honil. Kamarádi se vrátili teprve za drahnou chvíli po něm, kapsy měli vycpané třešněmi. „Vám, vám nic neudělal?“ koktal Divíšek, klepaje se strachy.
 
Graficke pismenko Chlapci o ničem nevěděli, nikoho neviděli. Divíškovi zůstala však vzpomínka na ono zjevení po celý život v paměti jasná a živá.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182