hrad Lichnice

Lichtenburg

Dívčí kámen

Graficke pismenko Malí, bosí pasáčkové a pasačky z osady Podhradí, tísnící se k stráni pod Lichnicí, přibíhají vstříc návštěvníkům hradu a tak, jak to odposlouchali starým pamětníkům anebo slyšeli ve škole, odříkávají historii lichnického hradu. Nezapomenou ukázati místo, kde dal přísný pan Trčka z Lípy zazdíti svou choť Kateřinu z Kosti za to, že se mu stala nevěrnou, a ukáží i sklepení, v němž byla vězněna krásná majitelka nedalekého hradu Ohebu, která odmítla ruku pána z Lichtenburka. A pak vedou cizince ke skále nad Lovětínskou roklí a vypravují přesvědčivým, dětským způsobem příběh o zlé Miladě.

 
Graficke pismenko Lovětínská rokle zeje pod hradem jako hluboká propast. Jako jehly čnějí proti nám vrcholky smrků, jako sloup z ní vystupuje skála nazvaná „Dívčí kámen“ na paměť Milady, dcery rytíře z Lichtenburka.
 
Graficke pismenko Pán na Lichnici si z duše přál míti syna, který by se stal dědicem jeho hradu a proslavil jeho rod udatností. Marná však byla jeho touha. Měl pouze jedinou dceru, která se jmenovala Milada. Počal ji vychovávati jako hocha a tak se z dívky stala po čase mužatka. Uměla vládnouti mečem i kopím, stříleti kuší a jezditi na koni jako každý rytířský synek. Její rámě zesílilo tak, že dovedla zkrotiti i splašeného koně. Otci se líbila její srdnatost a statečnost, přitom však zapomínal, že jí srdce tvrdne, že se stává krutou a bezcitnou.
 
Graficke pismenko Jednou za bouřlivé noci vracel se rytíř z Čáslavě domů. Šťastně vyjel v nečase na návrší, leč úderem hromu se mu splašil kůň a uháněl zběsile směrem k Lovětínské rokli. Rytíř se marně pokoušel jej ovládnouti. Ve chvíli se octl nad srázem – skok – a rytíř s koněm zřítili se do hlubiny.
 
Graficke pismenko Osiřelá Milada se stala paní hradu. Přicházeli k ní ženichové, kteří by se byli rádi stali pány na krásné, pevné Lichnici. Milada, jako by se chtěla mstíti za otcovu smrt, vymyslila si krutou podmínku, která její nápadníky vedla v záhubu. Dala rozhlásiti, že podá svou ruku jen tomu rytíři, který vyjede v plné zbroji na skálu nad Lovětínskou roklí a tam se s koněm třikrát obrátí. Sama si dala zbudovati opodál skály palác, aby mohla odtud přihlížeti příšernému divadlu. Přijížděli rytíři z blízka i z dáli, obhlédli si místo, kde se mělo rozhodnouti o jejich osudu, a vjeli odvážně po úzkém, krkolomném hřebeni na okrouhlý, zaoblený vrcholek zrádné skály. Byla to skála z křemene, takže ani nejostřejší podkovy se do ní nezaryly. Jestliže se již cestou kůň s rytířem nezřítil do závratné hloubky, stalo se tak v okamžiku, kdy se octl na vrcholu skály.
 
Graficke pismenko Milada je bezcitně posílala na smrt a často, když se rytíř s výkřikem řítil do hlubiny, zahrál jí kolem úst posupný úsměv. O mrtvé se nijak nestarala, nechávajíc jejich těla na pospas šelmám a dravým ptákům.
 
Graficke pismenko Z rytířů, kteří dopadli na dno rokliny, zůstal na živu pouze mladý rytíř Jetřich. Kovář Horyna, který měl kovárnu v rokli u rybníka, přišel náhodou v místa, kde ležel mladý rytíř v bezvědomí, s porouchanými údy. Došel pro matku a dceru, odnesli raněného do kovárny, ujali se ho a ošetřili.
 
Graficke pismenko Kovářova matka se dobře vyznala v ranhojičství, i podařilo se jí zachrániti Jetřicha před hrozící mu smrtí.
 
Graficke pismenko Zpráva o zlé Miladě se roznesla široko daleko po kraji a s ní se rozšířila i pověst, že v kameni, s něhož se zřítilo tolik odvážlivců, vězí cosi tajemného, že Milada čaruje a tak odpravuje všechny nápadníky. Od té doby se rytíři Lichnici vyhýbali, neboť nechtěli obětovati své životy pro potěšení kruté Milady.
 
Graficke pismenko Teprve po delším čase objevil se před hradní branou mladý, sličný rytíř s kuší a toulcem ostrých šípů.
 
Graficke pismenko Milada ho kázala vpustiti do hradu a pohlédla tázavě na jeho štít, na němž chyběl erb. „Kdo jsi, jaké jest tvé jméno?“ zeptala se. „Kdo jsem, dovíš se až zítra, obstojím-li v těžké zkoušce, kterou jsi určila svým nápadníkům. Neobstojím-li, pak na jméně mrtvého nezáleží,“ řekl rytíř a odsedlav svého koně, uhostil se bezstarostně v hradu, hrál na loutnu a zpíval veselé písně.
 
Graficke pismenko Milada se nemohla dočkati rána. Tentokráte – po prvé – hnul se v ní cit, když pomyslila, že krásný, veselý mladík bude zakrátko odpočívati mez kostmi svých předchůdců. Než, bylo již pozdě odvolati krutou podmínku.
 
Graficke pismenko Jakmile se slunce vzneslo nad obzor, počal se rytíř chystati k dobrodružné jízdě. Očistil si a osedlal koně, prohlédl mu podkovy a cosi do nich vložil, pak si zavěsil přes rámě kuši a k pásu toulec se šípy. Vyšvihl se v sedlo, vesele výskl a vyjel ven z brány.
 
Graficke pismenko Služebnictvo spěchalo na hradby, s nichž mohlo sledovati smělou jízdu. Milada se odebrala do paláce nad roklinou, aby ještě naposledy shlédla rytíře, který rozechvěl její srdce.
 
Graficke pismenko Jako by byl se svým koněm skut, rozjel se rytíř po skalisku, a octnuv se na hladkém temeni skalního sloupu, počal se s koněm otáčeti: jednou, dvakrát, třikráte…Zavýskl, zamával čapkou a vyjel po skále proti oknu paláce, z něhož na něho pohlížela Milada, v tvářích smrtelně zbledlá, oči majíc jako v horečce vytřeštěné…Na hradbách ozval se radostný jásot a křik, nádvořím zazněla veselá fanfára trubačova a hlaholila ozvěnou v lesích a skalách.
 
Graficke pismenko Rytíř stanul pod oknem, zvolal na Miladu: „Vykonal jsem to, co se nezdařilo mým předchůdcům a nemohlo se podařit, protože jsi na ně přichystala zlou léčku. Dala jsi kámen schválně vyhladit a poslala jsi bezcitně na smrt tolik mladých, nadějných životů…Démanty, které jsem vsadil svému koni do podkov, překonaly tvé zlé nástrahy. Budiž pro svou krutost navždy zatracena, mou rukou nechť jsou pomstěny všechny nebohé oběti tvé zloby!“
 
Graficke pismenko Vytrhl z toulce šíp, napjal kuši, a nežli se Milada vzpamatovala z leknutí, projel jí srdcem ostrý šíp.
 
Graficke pismenko Když se sloužící shrnuli k paláci, byla jejich paní mrtvá. Rytíř i s koněm zmizeli v lese, jako by se byla pod nimi země slehla.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.