Moje místa 0

2. Rodinné příběhy.

Graficke pismenko Nejednou jsme v těchto knihách na to ukazovali, jak předkové naši na čerstvém vzduchu žijíce a zdravím překypujíce bujností unášeti se dávali a nezřídka takových výtržností se dopouštěli, že my nyní se nim divíme. Neb naše pokolení nedává zášť, nepřátelství tak upřímným a hrubým způsobem znáti, jako se stávalo na onen čas, poněvadž vyšší civilisace všechny formy pronášení a projevování citův měnívá a ušlechťuje; na místo kordův, tesákův a kyjův přišly nyní jehly, ovšem nikoliv opravdové. Že však při rozličné formě smýšlení a tužby lidstva se nemění, dokazují níže položené dva listy poselací.

 
Graficke pismenko Uroz. p. p. Joštovi z Rožumberka a na Krumlově, pánu mému milostivému. Uroz. p. p. můj milostivý. Vaší Milosti službu svú vzkazují a Vaší Mti. ve zdraví ščastnýho příjezdu přiji jako pánu svému milostivýmu. Amiley pane V. Mti. prosím, že to ráčíte pro mne učiniti, jestli že jest jí věc možná, že ráčíte sestru mou Johanku do některýho času paní Jí. Mti. za služebnici přijíti a já V. Mti. chci toho po všecky časy zasluhovati chci, půkad má možnost naj veyše postačí. Stím dajž se pán Bůh V. Mti. dobře míti. D. v Komařicích tu sobotu po památce boží l. 1530.
 
Graficke pismenko Lipolt z Hřebene.
 
Graficke pismenko Uroz. vladyce Lipoltovi z Hřebena a na Komařicích příteli milému.
 
Graficke pismenko Službu svú etc. Oznámeno jest nám, kterak by ty Voldřichovi zen San jeho noční služebnici Markýtu, kteréž jest on statku svého věřil a jemu i škodu učiniti na něm měla, a ty že by ji při sobě míti měl, ježto jest nám s podivením, poněvadž ty svú dobrú, poctivú, šlechetnú, oddávanú manželku, jak zprávu máme, máš, a při tom prosil nás týž Voldřich za opatření. Protož abychom my té věci vyrozuměti mohli, a v tom pokudž ouřadu našemu náleží, slušně a spravedlivě se zachovali, tobě toho den pokládáme ten čtvrtek po sv. třech králích najprve příštích, aby ty túž Markýtu před námi a pány a vladykami, radú krále JMti. na týž den v hodin 18 postavil a tu vyslyšíce my obě strany v tom se spravedlivě zachováme. Nepochybujem, než že tak, jakžť píšem, se zachováš. D. v Praze v sob. po sv. mláďátkách l. 1531.
 
Graficke pismenko Jindřich Berka z Dubé. Volfart Plauknar z Kynšperka.
 
Graficke pismenko Ze všech pánův Komařických snad byl nejtišší a nejmírnější Ctibor Dráchovský z Dráchova, a to snad proto, že zdráv nebyl. Již roku 1531 psal panu Petrovi z Rožemberka, že byl u doktora páně z Pernšteina, který „daleko mu líp měšec vyprázdnil, nežli hlavu. „ Ale přibytím Kořenských do krajiny zdejší nastaly nepokoje a sváry nejen na Komařicích, nýbrž i v okolí. Jak jsme již jednou propověděli (I. 215), byli Kořenští velmi bujné mysli, tak že muži zbraněmi a paní zlolajnými jazyky často sousedům svým byli na postrach.
 
Graficke pismenko Kryštof Kořenský z Terešova byl náruživý lovec a často psy zapouštěl, tenata lécel a s chrty honil, neohlížeje se na to, má-li z toho jiný škodu. Pro tu jeho myslivosť brali velikou škodu poddaní pana Viléma z Rožemberka, pročež i pán (r. 1559, 12. ledna) Kryštofovi a jiným čtyřem myslivným pánům své grunty zapověděl, neb pouhé napomínání nebylo nic platno. Kryštof uchýlil se potom do Svin, kdež si koupil nějaký dům a pole. Osobou svou nepodléhaje právu městečka, nesl nicméně jakožto držitel pozemků městských všechna břemena, jaké sousedé. Tak i manželka jeho roku 1562 dne 6. září, když Kryštof do Prahy odjel, jednoho svého čeledína a druhého souseda placeného na ponůcku vypravila. Byla asi hodina na noc a Bartoš pekař, rychtář ve Svinech, obcházeje městem podlé povinnosti své uslyšel povyk a křik. Šel totiž blázen Vácslav po dolejší straně náměstí a dotčení hlásní se Samuelem písařem páně a jední pacholíkem krejčovským šli po straně hořejší; Vácslav podlé způsobu svého bláznovského zavýskal a písař „se mu porouhal“ a na něj blekal (t. j. po jehněti křičel). Ihned přiskočil k němu rychtář řka: „Proč povyky noční činíte, sobě ani žádnému pokoje nedáte?“ Odpověděl písař, aby mu v tom nerozkazoval, že jeho pánem není, že má on pána jiného. Dí rychtář: „Pojďte do panské kázně (do šatlavy)!“ Nechtěl písař jíti řka, že nemá proč, a když ho rychtář vyzýval , aby přece šel, řekl, že vždy nepůjde. V tom jej rychtář dvakráte žilou uhodil a písař mu prchl. Kázal tedy rychtář, aby jej ten soused hlásný honil, ale ten se zpěčoval, řka, že písař nic neudělal. I jal se ho rychtář bíti a vzal jej do šatlavy, Mezi tím přiběhl i čeledín, který byl na hlásce a křik uslyšel, k šatlavě a sousedu pomoci chtěl; i s tím se strkal rychtář, poněvadž písaře honiti nechtěl, a líl oběma, že jsou zvyj. zrádci té chudé obce.
 
Graficke pismenko Nazejtří přišel rychtář před dům Kryštofův a volal na písaře, aby šel do šatlavy, ale on jíti nechtěl. Křik ten uslyšela paní, která ležela v nemoci a nevědouc, co se děje, lekla se velice, až jí panna Kateřina pověděla, aby se nic nelekala, že jen rychtář písaře do šatlavy vzíti. I vzkázáno rychtáři, aby tak nechal až do příchodu páně. Když pán se vrátil a jednoho dne (20. září) se svými přátely za stolem seděl, přišel také rychtář do domu za jistou příčinou a sedna potom za stůl a věc svou vyřídiv, učinil pánu žalobu na písaře s tím oznámením, že povyky a neřády nočně činil, i žádal, aby jej do vězení vydal. Odpověděl pán, že se mu nevidí tak učiniti, poněvadž mu příčiny neoznámil, a podával rychtáři této cesty: „Vidí-li se Tobě, abys sobě jednoho nebo dva přátely vzal i Vojtěcha písaře, a já chci den položiti a pokudž křivého uznám s těmi přátely, chci Tobě za spravedlivé od něho učiniti.“ Cesta ta byla dobrá pro zemany mezi sebou, nikoliv však tam, kdež úřední osoba jednajíc z práva snížena býti měla na pouhou stranu před nějakým novým nebývalým právem. Proto odpověděl Bartoš: „Tehdy mi toho pane nevěříte? Vy mě nemáte oč slyšeti proti němu, neb nemám porušení od žádného, ani od JM. pána, než toliko já mám vyšší úředníky a JM. pána, aby mne slyšeli, a Vy nemáte v tom moci mne s ním slyšeti.“ Žádal ještě jednou, aby písaře vydal a nevydá-li, že v tom pána J. M. ohlédati chce a že Kryštofovi čeládku vezme kdežkoli a trestati bude. Písař stál před stolem a rychtář se naň sápal řka: „Zdá mi se, že bych tě byl roubil, kdybych tě byl dopadl.“ V tom také žilou na stůl bil. I vida Kryštof, jak se rychtář před těmi pány nenáležitě choval, napomínal jej, aby hněvu přemoci se nedal, že není dobře, když hněv rozum přemáhá, než aby rozum hněv přemáhal. I jiní jej pamatovali, když neustále se zlobil. Tu řekl Kryštof: „Abys věděl, potvorníče, poněvadž nechceš ode mne toho přátel podání přijíti, že ty se mnou ani s čeládkou mou nic činiti ani rozkazovati nemáš a ublíží-liť co, chci já každému od nich za spravedlivé učiniti.“ Rychtář již s dostatek rozlobený vstal ze zástolí a řekl tykaje pánu: „A ty také můj pán nejsi, nerozkazuj mi - v tom žilou na stůl mrštil - vím dobře, jaké poručení mám.“
 
Graficke pismenko Tím zahájena ve Svinech vojna mezi sousedstvem a stranou Kořenskou. Kryštof by byl rád se mstil rychtáři, ale neměl k němu jiné právní příčiny,m nežli že ponocným jeho zrádců nadaql. Poslal k němu pány s poselstvím, zná-li se k těm slovům, a rychtář jako pravdomluvný muž neodepřel (21. září). Obě strany stěžovaly se nyní u pana Viléma z Rožemberka. Následek těchto nechutí byl takový, že se sousedům zemané, kteréž i čeládku svou mimo právo městské míti chtěli, znechutili a když Vilém Chlumčanský z Přestavlk se ve Svinech zakoupiti chtěl, poslán jest k němu rychtář (dne 6. října) s tímto poselstvím od obce: „Kdež jste toho žádostivi, abyste zde sobě koupili a Vás aby za souseda přijali, i v tom jsme zůstali, že Vás ani žádného zemana zde více míti nechtí.“ Kryštof jsa přítomen - neb řeč byla v hospodě u Severynky - takto mluvi k rychtáři: „Nerad toho slyším, že sobě stav náš tak málo vážíte, ježto jsem se k vám bohdá vždycky sousedsky choval a vy mnohdykrát ledajakéhos pobudu, lotry, zloděje mezi soubou míváte a je trpíte, a toho starce, jenžto se vždy dobře choval a chová, míti nechce, ježto mu JM. pán, jakž praví, povolení dáti ráčil, aby sobě koupil na JM. panství a poněvadž pak vůle v to JMti., nebo po vůli vaší, bude po vůli JM. páně.“ Rychtář vece zkrátka: „Pán nám v městečku nerozkazuje.“
 
Graficke pismenko Zemanstvo okolní stálo ovšem na straně Kryštofově. Když byl Bartoš okolo sv. Havla na Žumberce u Jindřicha Pouzara, řekl tento: „Neměls toho p. Kryštofovi Kořenskému v domě jeho učiniti, zles udělal, pomni, co tobě z toho přijde.“ Ale rychtář dal odpověď na to: „Nechť mi pak z toho přijde, co chce, co jsem před sebe vzal, s ním vykonám.“ Hněvu svému ulevoval rychtář na nejedněch místech, řka na př. u Severynky, že „sem ty zemany čert nosí.“ To vše donášelo se panu Kořenskému a kyselosť rozmnožena tím, že poslal rychtář do domu jeho biřicku a posměšně mluvil, „chce-li, aby k němu biřicky neposílal, aby bydlel na tvrzi,“ dobře věda rychtář, že pan Kryštof nádherné tvrze nemá. Obě strany vedly při svou u p. Viléma, posílajíce mu své právní průvody, svědomí a j. Pan Vilém pak nemoha věc tu hned pře se vzíti, sliboval nicméně, že stranám rok na Nových Hradech položí a Svinenské, budou-li právi, zastati, nebudou-li spravedlivi, trestati připověděl. Ještě na konci toho roku žádal Kryštof cedulemi řezanými, aby mu byli postaveni na radnici někteří sousedé k obvinění, ale potom ta věc beze všech psanic dlouhých umlkla. Dostačilať bezpochyby vážnosť Vilémova, aby byl zjednán pokoj.
 
Graficke pismenko Eliška, manželka Petra Kořenského, který seděl ve Svébozích, byla paní zlá, pánovitá, zlolajná a hašteřivá. Z neznámých příčin uvalila na sebe hněv manžela svého a kázala se sama ve věži zavříti (r. 1577). K té věži lidé chodili jako na pouť a někteří si brániti nedali, aby s ní mluvili, neb bylo skrze zeď dobře slyšeti. Eliška učinila hejtmanu Novohradskému asi troje psaní, žádajíc, aby lidem pána z Rožemberka bylo zapovědíno tam choditi a hlásným aby v tom pokoj dali; i učinil tak, ale nic platno nebylo. Psala i o Sigle rychtáře Benešovského, aby jej na rukojmě vzal, že tu také jsa, pohrůžku učinil, že ji chce dáti vylámati. V neděli svatodušní od Benešova a odjinud přišlo lidu dvou set i víc, a tak ti hlásní a ten pacholek, kteří byli na věži, poslali k hejtmanu, oznamujíce, že jim ji mocí vzíti a vylámati chtí. I poslal tam své pachole na koníku, aby přezvěděl, co se děje. A tak uhlídavše pachole jeti, utekli ze vsí, než dvě ženy z Benešova již počaly zdi těch dveří lámati a byly již vylámaly něco kamení, ale uhlídavše pachole jeti, utekly také. Mezi tím i paní vylámala mnoho zdi a kamení na hromadu snosila, chtíc v té věži poklopu dosáhnouti. V pondělí (dne 27. května) v noci přišli nějací lidé k té věži a někteří mluvili s hlásnými a jiní zatím ty zazděné dveře vylámali. Atak vzavše ji, nesli ze vsi ven a hlásní nic říci nesměli.Oblekli ji do plunder havířských, dali jí zástěru havířskou a klobouček, tak že mezi nimi skrze město šla a tu za farou na ni s vozem čekali a ji odvezli. Janek pacholek, který ji hlídal, běžel napřed k panu Kořenskému, který byl ve Svinech, ale nebylo ho doma; tak paní zbudil a když ji mimo dům vedli, na ni ukazoval, že ta to jest, aby jí klobouček sňala, že ji pozná, ale paní Kořenská toho učiniti nechtěla. Zlá žena byvši takto soustrastí lidu poddaného z vězení vybavena, nevrátila se zase do zdejší krajiny a ješte i Krčína, regenta Rožemberského, jakožto domnělého původu svého vybavení řečmi urážlivými se dotýkala.
 
Graficke pismenko Jestliže dělívali sídlo mezi dva bratří, málo kdy mezi nimi svornosť byla, neb neurčité druhdy rozdělení statku příčinu dávalo ke svárům. Tak i Petr starší a Ctibor hospodaříce spolu na Komařicích, nejednou se přeli doma a před soudem, poněvadž se o některé dědiny sporné shodnouti nemohli. Roku 1575 přijel Ctibor s čeládkou, vozy a voly na louku Petrovu na Mlyništích u Strádova a tu trávu posekanou a v seno sklizenou pobral. Něco takového opakovalo se i roku 1577 na téže louce. Toho roku již přišlo mezi oběma ke skutkům násilným, tak že Ctibor Petra a poddáné jeho zbil okrvavil, a Petr Ctibora sekerkou v hlavu škodně zranil. Jiného času bil Petr poddaného Ctiborova sekerou tak, že na něm kabát zsekal. Jako nějaký loupežník číhal Ctibor r. 1580 dne 27. ledna na Viléma staršího Kořenského z Teršova, když jel z Doudleb skrze les Bor nad Roudníčkem a moha pokojně cestou svou jeti, přece k Vilémovi řečí se nutil a ustrojiv se k bitvě, jej potom zbil. Když pak v únoru roku 1581 s týmž Vilémem na Hřebeně se setkal, zase mu řečí příčinu ke svádě dal a jej zbil. Za nových ústrkův povstalých mezi Petrem a Ctiborem r. 1583 přišel Petr do Hůrky, kdež rychtáře škodně zbil a potkav později sedláka z Pašinovic, an nesl poselství od Ctibora, zbil jej suchými ranami, poněvadž mu týž člověk listů vydáti něchtěl. Jak se zdá, provedl Petr přece svůj úmysl a dotčenému člověku listy vzal, počíhav naň v noci u Komařic. Proto mluvil o něm Ctibor r. 1583 v Třeboni, že jest falešník a zloděj a že cti nemá. Když bylo záští mezi oběma největší (r. 1584), přiběhl Ctibor do výhně kovářské v Komařicích a volal tu na čeládku Petrovu takto: „Povězte pánu svému, ať má na mne péči; kde naň přijdu, že jeho bíti budu.“ Měl tudíž tolik rytířského ducha, že napřed záští opověděl. Pro bujnosť svou bývali Kořenští od některých nenáviděni, pročež i Jiřík Čibelický ze Soutic r. 1628 na hradě Pražském o Ctiborovi Kořenském mluvil takto: „Lepší jsou Čabeličtí než Kořenští; nejsou ještě hodni Kořenští, aby Čabelickým sloužiti měli, a kdybych ho šelmu dole napadl, pomlátil bych ho, až by z něho ..... pištěla.“

Text: historie
5.3. 2017 - August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého III.

tianDe Praha

Komařický zámek je v jádře gotickou tvrzí, jejíž přestavbou v letech 1565 – 1566 vzniklo dnešní renesanční sídlo. Tehdy Komařice patřily Kořenským z Terešova. Zámek v roce 1598 vyhořel a v roce 1621 tu opět plápolaly ohnivé plameny – do stavby totiž uhodil blesk. Kořenští zpustlý zámek raději prodal…
historie - Jiří Cukr, redakce hrady.cz (Za)
Zámek je dvoupatrový objekt s jedním kratším křídlem. Přiléhající hospodářský dvůr využívá zdejší zemědělské družstvo. Na budově lze spatřit mnoho zachovalým stavebních prvků. Vstup je orámován bosovaným portálem se znakem Jiřího Kořenského z Terešova a jeho manželky Kristýny z Dráchova. Na několika…
popis - Jiří Cukr, redakce hrady.cz (Za)

I. Popis a dějiny.

Od Svin a Borovan na východ jest krajina hornatá a lesnatá, v jejíchžto údolích prastaré vesnice se nacházejí. K těm příčísti jest též ves Komařice na boku ostrohu, který mezi dvojím údolím vybíhá, rozloženou. Nade vsí jest dvůr a při něm tvrz, v 16. století v úpravný zámek v čistém ušlechtilém sloh…
historie - August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého III.
© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu