O Stromouchovi

Graficke pismenko V roce 2005 jsem byla poprvé na hradě Lanšperk. Jelikož jsem senzitivní, povídám si s hrady a na Lanšperku jsem se dozvěděla následující: Ptala jsem se, jestli pamatuje krále a plesy a radovánky a Přemysla Otakara a hrad říkal, že byl obranný, ne královský. Že tam jezdilo plno rytířů, ale ne na nějaké oslavy. Říkala jsem mu, že jsem v létě byla na Zvíkově. Úplně ožil a povídá: Zvíkov, ten znám, to je ten hrad se špičatými okny. Tam byly plesy a radovánky, tam se sjížděli králové, ale já jsem sloužil k obraně. Taky jsem se ptala, jestli je tam u něj něco zajímavého, třeba tajná chodba. Posmutněl a povídá: To bys musela dolů, hodně dolů. Tajná chodba tady je, ale musela by se vykopat, už je skoro zničená. Dole, tam bys viděla zajímavosti. (nenapadlo mě, jaké)

 
Graficke pismenko V hospodě se člověk dozví nejvíc. Upovídaná hospodská mi napovídala tolik zajímavostí, které nebyly ani na informační tabuli u hradu. Když jsem jí řekla, že jsem si s hradem povídala, tak vykulila oči a ptala se, o čem. Pomalu jsem jí to říkala a ona mi ke všemu něco řekla. Prý v podzemí žije nějaký Stromouch. O něm mi hrad nevypravoval, ale já se na to ani neptala, protože jsem to nevěděla Je k tomu nádherná pověst. Přemysl Otakar II. věnoval celé území Vladislavovi (?) a poprosil ho, aby na něm postavil obranný hrad. Vladislav to udělal právě tady v tom místě. Mimochodem místo je úplně fantastické pro obranné účely, protože okolo jsou skály a lesy do podkovy a v tom jednom místě, kde není žádná přírodní překážka, bylo místo akorát pro hrad. Na místě na kopci, kde ho chtěli postavit, bydlel Stromouch. Byl to člověk-strom, který měl místo rukou větve a místo kůže kůru. Dovolil jim postavit hrad s podmínkou, že tam bude bydlet s nimi v podzemí hradu. Hrad postavili a skutečně ho nikdy nikdo nedobyl. Jednou se to skoro povedlo. Útočníci chtěli nechat posádku hradu vyhladovět, ale ta chodila tajnou chodbou pro zásoby. Když začali útočníci dobývat hrad útokem, Stromouch požádal okolní stromy o pomoc a ty se seřadily do rojnice a šly proto nepřátelům. Nepřátelé se lekli a utekli. Hrad zpuštošili až za husitských válek husité. Stromouch prý žije v podzemí hradu dodnes. V únoru je každoročně cesta za Stromouchem. Hejno lidí jde na hrad a hledají Stromoucha. Ale ten se jim neukáže.

Text: pověsti
5.10. 2012 - Rodochrozit

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182