Hradní chůva Marta

Graficke pismenko Lanšperk. Kdysi hrdé sídlo Záviše z Falkenštejna i pánů z Pernštejna patřilo v letech 1543–1564 českým pánům Bohdaneckým z Hodkova. Když jednoho dne dobrotivý pán Petr Bohdanecký hodlal opustit hrad, všiml si, že chůva jeho syna upřeně vyhlíží z jednoho z oken. Dívala se zaujatě stále do jednoho místa a tak si ani nepovšimla, že se blíží její pán. "Nuže, Marto, pověz mi kam tak zadumaně vyhlížíš ?", tázal se tehdy pan Petr. "Skoro bych řekl, že pozoruješ našeho Vaňka tamto na louce, kde seno posekávají.Ale to je příliš daleko, ani sám orel by tam nedohlédl," pravil pán z Hodkova. Chůva Matra ujišťovala svého pána, že opravdu pozoruje louku, a na ní Vaňka, kterého, jak tvrdila, velice dobře vidí. Pan Petr Bohdanecký se převelice divil. Přestože měl sám velice dobrý zrak, nedokázal v dáli na louce nikoho rozeznat. Všechny postavy mu připadaly jako nepatrné tmavé tečky, v sebe splývající. "Chceš mne klamati, a proto nepravdu díš", pravil pan Petr. Chůva však opáčila, že nemá důvodu si vymýšlet a hned taky prstem ukazovala. "Náš milý Vaněk jest právě pátým v řadě. Má černou kazajku a na hlavě pořádný širák," bránila se chůva. Pán se znovu zakoukal do dáli ale ani tak sloužícího Vaňka od ostatních nerozeznal. Slíbil tedy Martě, že okamžitě nechá osedlat svého koně a na pastvinu se ihned rozjede. Bude-li pravda to, co chůva Matra viděla, dostane Vaňka za muže, i tu panskou louku navrch. Sám pán Petr jim k tomu svatbu vystrojí a ještě i bohatého vyžití oběma přidá. Když pan Petr na svém koni docválal na panská luka, poznal, že Matra ani slůvkem nelhala. Vše bylo jak pravila. A tak se stalo, jak pán Bohdanecký slíbil. Martě a Vaňkovi nevídanou svatbu vystrojil, i ten kus panské louky, kde zrovna Vaněk senoseč vykonával jim darem zavdal. Martě ještě k tomu pěkného věna na vyžití dal. Oběma potom na zdraví a dlouhý život na jejich svatbě připil. Vaněk v podhradí vybudoval malý dvorec a darovanou louku držel ke svému hospodářství. Když po mnoha letech chtěli Pernštejnové jako držitelé Landšperka onu louku vykoupit zpět, Vaňkovi potomci ji ani za drahý peníz nechtěli prodat. Tolik si vážili daru dobrotivého pana Petra Bohdaneckého z Hodkova, že si jej ponechali jako drahocennou památku.

Text: pověsti
5.4. 2009 - Jaroslav Šefčík ( Ze zášeří českých hradů )

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182