Graficke pismenko Hrad Landštejn byl vystavěn jako pomezní pevnost na vitorazském území, jež bylo r. 1179 rozhodnutím císaře Fridricha I. Barbarossy v Chebu odtrženo od oblasti příslušející do té doby k Čechám a připojeno k Rakousům. Krajina byla rychle osídlována rakouskými rody hrabat z Raabsu (do r. 1192) a Zöbingu (do r. 1232), kteří si v té době vystavěli k ochraně a správě osídlovaného území hrad, pod nímž brzy vzniklo městečko Pomezí.

 
Graficke pismenko O tuto zabranou část Vitorazska se vedly v l. 1226 – 1241 spory a boje. Vzájemným přepadům a plenění z obou stran česko-rakouské hranice, přerušovaným občasnými smíry, učinil konec sňatek krále Přemysla Otakara II. s Markétou z Babenberka (1252), po němž byl hrad Landštejn s okolím natrvalo připojen k Čechám.
 
Graficke pismenko Jakým způsobem získali hrad a panství Vítkovci, o tom prameny mlčí. Víme však, že asi od r. 1259 byl pánem Landštejna Oldřich, pocházející nejspíše z třeboňské větve (z Lomnice) Vítkovců, po něm Sezema (1261 – 1282) a Vítek, syn Ojíře z Lomnice (1302 – 1311).
 
Graficke pismenko Za politických zápasů v Čechách po smrti posledního Přemyslovce Václava III. (1306), kdy vzrostlo sebevědomí české šlechty, ani nejbližší Sezemovi nástupci, syn Vítek a vnuk Vilém, nezůstali stranou velkých událostí. Vítek z Landštejna (1300 – 1311) se vyznamenal při obhajobě města Znojma (1307) a mimořádnou statečnost projevil v zápasu s míšeňskou posádkou Pražského hradu za krále Jindřicha Korutanského (1310). Stranil Elišce Přemyslovně.
 
Graficke pismenko Vilém z Landštejna (1315 – 1356) se zařadil r. 1317 mezi pány nespokojené s vládou krále Jana Lucemburského. Kromě Landštejna tehdy držel ještě Třeboň, Lomnici a Nové Hrady a byl purkrabím na královské Hluboké. Král nemohl tak vlivného odpůrce pominout a koncem roku 1317 se vypravil proti Landštejnu. Románského hradu se však nezmocnil. Následujícího roku se Vilém poddal králi a přijal lenní závazek na Landštejn a (dnešní) Novou Bystřici. Lenní závazek, později (1341) rozšířený také na Vilémovo třeboňské a novohradské panství a město Lomnici nad Lužnicí, měl však zůstat v platnosti jen do konce Vilémova života. Od té doby dlel Vilém velmi často při králi a konal mu platné služby při válečných výpravách (1319 do Slezska a Dolní Lužice, 1329 proti Prusům a na Litvu) a v diplomatických jednáních (1323 v Hodoníně o vyrovnání s Habsburky, 1327 s Jindřichem Korutanským o odstupné za zřeknutí se práva na české země, 1339 s Ludvíkem Bavorem o ukončení nepřátelství), patřil ke královým rádcům.
 
Graficke pismenko Také u moravského markraběte a pozdějšího českého krále Karla IV. si Vilém z Landštejna získal a udržel dost vlivné postavení. Seznámil se s ním r. 1333 v tyrolském Meranu za vyjednávání s bývalým českým králem Jindřichem Korutanským, odkud pak Karla doprovázel na cestě do Čech. Úřad zemského hejtmana na Moravě (od r. 1342) vystřídal důležitější úřad nejvyššího pražského purkrabí (1351 – 1353). V králi také nalezl Vilém zastánce ve svém sporu s bojovným vzdáleným příbuzným Jindřichem z Hradce. Zasahování hradeckého pána do Vilémovy pravomoci moravského zemského hejtmana a hlavně změna směru staré obchodní stezky z Rakous od Slavonic přes Kunžak do Jindřichova Hradce s pominutím dosavadní stanice v Pomezí zostřily nevlídný poměr mezi Landštejnem a Jindřichovým Hradcem v krvavé nepřátelství, do něhož musel zasáhnout r. 1354 sám král Karel.
 
Graficke pismenko Z Vilémových šesti synů zdědil Landštejn s polovinou třeboňského panství Litold (1356 – 1369). V dějinách nezanechal žádnou výraznou stopu. Po něm získal Landštejn r. 1381 od krále Václava IV. Konrád z Krajku původem ze Štýrska, který postoupil králi svůj hrad a statek Lomnici nad Lužnicí a přijal Landštejn a (Novou) Bystřici jako léno. Tak se dostal na hrad Landštejn cizí rod, který během téměř dvou století trvající držby zde provedl významné přestavby.
 
Graficke pismenko Konrád z Krajku zastával v l. 1380 – 1385 úřad nejvyššího hofmistra. R. 1381 byl členem českého poselstva do Anglie, kde se jednalo o sňatek Anny, dcery Karla IV., s anglickým králem Richardem II. Jmenování zemským hejtmanem v Korutanech (1385) odvedlo Konráda od pražského dvora. Jeho synové však zůstali v Čechách. Z nich Lipolt převzal Landštejn, Jiří Bystřici s příslušenstvím, Konrád a Jiří zástavu v Budějovicích. Tito Krajířové se s českým prostředím nezžili, třebaže jejich manželky pocházely z domácích rodů v blízkém okolí (Lipoltova Anna byla rozená z Meziříčí, Jiřího Klára byla dcerou Jindřicha staršího z Hradce). Bez ohledu na příbuzenské svazky vyvolávali Lipolt a Konrád spory s hradeckými sousedy Oldřichem, Janem starším a Janem mladším. R. 1405 vystoupil v roli smírčího Markvart z Pořešína a po něm sám král Václav IV.
 
Graficke pismenko Lipolt byl úhlavním nepřítelem Tábora. R. 1420 spolu s rakouským vévodou Albrechtem oblehl bezúspěšně město, načež mu Jan Žižka na oplátku při náhlém výpadu vypálil hrad Landštejn a město Bystřici a zajal tam jeho manželku Annu s dětmi. Jako zástavní držitel Budějovic Lipolt ovládal pevně tuto protihusitskou baštu jako králem Zikmundem ustanovený hejtman. Za Lipolta bylo vnější opevnění Landštejna posíleno výstavbou brány zasazené do severozápadního nároží hradby.
 
Graficke pismenko V třetím pokolení se krajířovský rod zařadil mezi významné českomoravské rody. Po Lipoltově smrti (1446) zdědil hrad Landštejn a bystřické panství jeho syn Volfgang (1459 – 1490), který měl za manželku Elišku z Boskovic. R. 1459 podstatně zvětšil svůj majetek koupí bílkovského a dačického panství na sousedním moravském území od Zdeňka ze Šternberka, poručníka nezletilého Jindřicha z Hradce. Za domácí války v Čechách v šedesátých letech stranil podobojím. Za Volfganga byl starý hrad přestavěn v pozdně gotickém slohu a na jihozápadní straně zvětšeného nádvoří byl při hradbě vybudován nový palác, do něhož se vcházelo branou zasazenou do prolomené hradby. Před tímto novým traktem byla postavena nová hradba zakončená cimbuřím, s třemi poloválcovými věžemi a na jižním konci nové hradby byla pak vybudována hranolová věž.
 
Graficke pismenko R. 1489 rozdělil Volfgang své statky mezi syny, z nichž Jiří (+1492) a Konrád (1487 – 1507) dostali panství landštejnské a bílkovské do společného užívání. Po dvou letech jim otec ještě přidal bystřické panství. Po smrti Volfganga dohodli se jeho dědicové tak, že Jiří si ponechal Landštejn a přibral Bílkov, Konrád se spokojil s bystřickým panstvím. Po smrti Jiřího majetek osiřelých synovců spravoval jejich strýc Konrád. R. 1518 se synové Jiřího dohodli o rozdělení otcovského dědictví: Zdeněk (1513 – 1540) si vzal Landštejn a jeho bratr Volf (1513 – 1554) bílkovského panství. Pravděpodobně za Zdeňka (I.) Krajíře, před polovinou 16. století, byla ve velikém oblouku od severu na jih vybudována na místě předsunutého valu na kraji širokého parkánu hradba se střílnami a do ní vloženy dvě půlválcové bašty.
 
Graficke pismenko Zdeňkův syn Zdeněk II. (1542 – 1577) zanechal po sobě zadlužené panství. Mezi vdovou Annou, rozenou z Bibrštejna, a její nevlastní dcerou Annou (ze Zdeňkova prvního manželství se Sibylou Šlikovou) brzy nastaly neshody pro splácení otcových dluhů. V takové situaci byl jediným východiskem prodej panství. A tak r. 1579 prodala Zdeňkova dcera Anna, provdaná Roupovská, hrad Landštejn s dvorem, městečkem Starým Městem pod Landštejnem a 12 vesnic Rakušanu Štěpánu z Eincingu. Od toho pak koupil Landštej v r. 1599 jihlavský měšťan David Neumaier z Vinterberka.
 
Graficke pismenko Davidův syn Gottfried se v r. 1618 postavil na stranu odbojných stavů a ti vložili na hrad Landštejn posádku. Císařský velitel hrabě Henri Duval Dampierre se koncem téhož roku pokusil o dobytí hradu, ale úspěšnější byl následujícího roku císařský generál hrabě Karel Bonaventura Buquoy, který vyhladovělou posádku donutil, aby se vzdala. Landštejnské panství bylo po Bílé hoře zkonfiskováno a r. 1623 prodáno slavatovskému hejtmanu Jakubu Keclovi z Rotendorfu v Jindřichově Hradci. Z rozkazu krále Ferdinanda II. však byl prodej zrušen a Landštejn v témže roce prodán bratrům Maximiliánu a Ferdinandu Mohrům z Lichtenegga.
 
Graficke pismenko V l. 1639 – 1683 se postupně vystřídali v držbě Landštejna další tři majitelé (1639 Jakub Khuen z Belasy, 1668 hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic a po něm r. 1683 jeho mladší syn Tomáš Zacheus). R. 1685 koupil panství císařský generál Ferdinand Arnošt z Herbersteina. V jeho rodu se Landštejn uchoval, byť koncem 18. století značně ztenčený, až do r. 1816, kdy zemřel poslední člen rodu hrabě Josef Herberstein. Dlouhý spor o herbersteinské dědictví se skončil teprve r. 1846, kdy panství zdědil baron Ferdinand Sternbach. V majetku jeho nástupců zůstalo panství až do r. 1945.
 
Graficke pismenko Hrad Landštej stihla dvakrát pohroma, která přispěla k jeho pozdější neodvratně zkáze. Podle svědectví Bohuslava Balbína udeřil na počátku 60. let 17. století blesk do hradní věže a srazil jedno její nároží. Tato zpráva se patrně týká kaplové věže starého románského hradu. Podruhé blesk zapálil hrad r. 1771 a objekt zcela vyhořel. Neobývaný hrad se změnil ve zříceninu, která poskytovala obyvatelům v blízkém okolí stavební materiál. Ani vrchnost nezůstala pozadu a dochovaný gotický krb byl odvezen do sternbašského sídla v Třešti.
 
Graficke pismenko Přístup k rozsáhlému hradnímu areálu, zabírajícímu temeno zalesněného hřebenu, je od severní strany. Dvěma branami v novodobém nízkém stavení se vchází do předhradí. Vlevo je vnější zeď západního krajířovského paláce. Dochované zbytky rustikované omítky a ostění oken svědčí o polovině 16. století. Vpravo je zeď ohraničující předhradí a za ní níže na svahu hradba s třemi půlkruhovými věžemi. Za třetí branou chráněnou z boku věží je prostor původní hradní brány a nádvoří půdorysu nepravidelného pětiúhelníka. Po levé straně se tyčí zbytky zdí pozdně gotického krajířovského paláce, vpravo jádro románského hradu, paláce uprostřed dvou hranolových věží, jehož stěna obrácená do nádvoří není původní. Východně od hradu obíhá úzký parkán s dvěma dovnitř otevřenými baštami na obou koncích. Od severu na jih vně hradu je široký parkán uzavřený hradbou se střílnami a dvěma půlkruhovými baštami. Před jižním křídlem hradby je valový výběžek ohrazený kdysi palisádou.
 
Graficke pismenko V třicátých letech 20. století byl vypracován plán na opravu vysoké hranolově věže starého hradu a její úpravu na vyhlídkový bod. Uskutečnění však zabránila druhá světová válka. Až opět v r. 1972 se přikročilo k postupné konzervaci hradu.

Text: historie
27.11. 2002 - Hrady, zámky a Tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Jižní Čechy

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182