Moje místa 0

Graficke pismenko Zaniklá ves Krasíkov je sice známa již od r. 1227, kdy ji odkázal Kojata Hrabišic Maršovi, snad svému služebníku, ale trvalo ještě téměř sto let, než nad vesnicí, která ležela v místech dnešního dvora a pivovaru, vyrostl hrad stejného jména. Držitelé Krasíkova se mezitím změnili a toto dosud nevelké zboží získali příslušníci rychle se vzmáhajícího rodu, který později pronikl mezi nejvýznamnější českou šlechtu. Tehdy však vystupovali ještě pod svým původním jménem, odvozeným od jejich nejstaršího nám známého předka Ratmíra ze Skviřína (1223 až 1247), v r. 1227 komorníka Plzeňského kraje a snad zakladatele minoritského kláštera ve Stříbře. Z jeho synů byl Ratmír (1250 až 1263) purkrabím na Přimdě a založil tzv. lestkovskou větev rodu; vedle Lestkova mu patřil i Bor. Ten však přešel později na jeho bratra Bohuslava, který převzal i přimdecké purkrabství, byl r. 1286 plzeňským komorníkem a žil ještě asi r. 1310. Další Ratmír či Racek z této rodiny, syn Bohuslavův, se píše již r. 1287 z Krasíkova. Objevil se pak v pramenech ještě r. 1291, ale víc o něm nevíme. Statek po něm držel jeho bratr Bušek (Bohuslav), majitel Boru, známý z l. 1313–1330. Do doby vlády některého z obou jmenovaných bratrů je možno položit vznik hradu Krasíkova, i když architektonické znaky, zvláště masivní věž, svědčí spíše pro konec 13. století. V písemných pramenech se však hrad objevuje až r. 1342. Jeho majitelé přejmenovali v duchu tehdejších zvyků svůj hrad a posléze i rod podle německého názvu svého znaku, stříbrné labutě v červeném poli, na Schwanberg. Toto jméno se poprvé objevuje už ve 14. století a již tehdy bylo počeštěno na Švamberk (obě jména se pak střídala); tak se psal Bohuslavův stejnojmenný syn, donátor pražských augustiniánů (mj. je obdaroval platy a statky na Bezdružicku), r. 1350 jeden ze členů zemského soudu, pak nejvyšší komorník a v l.1358–1361 chebský zemský fojt. Byl také majitelem Boru, Poříčí a Chodové Plané i příznivcem stříbrského minoritského kláštera, kde byl po své smrti r. 1379 či 1380 pohřben. Hrad a panství Krasíkov i Bor zdědil syn Bohuslav s mladšími bratry; také on zastával řadu významných úřadů, mimo jiné byl v l.1390 až 1398 nejvyšším sudím. Řada Bohuslavů ze Švamberka pokračovala dále jeho synem, který stál nejprve v opozici proti králi Václavovi IV., protože dal r. 1409 z neznámých důvodů stít jeho strýce Jana. R. 1414 však byly spory ukončeny smlouvou a Bohuslav se stal nejen královým dvořanem, ale i zemským soudcem.

 
Graficke pismenko Také tento Bohuslav ze Švamberka projevoval přízeň stříbrskému minoritskému klášteru i okolním kostelům a po vypuknutí husitského revolučního hnutí se i s bratrem Hynkem postavil na katolickou stranu. Patřil k jejím nejvýznačnějším oporám v zemi; v r. 1419 se střetl se Žižkou u Nekmíře, spolupůsobil při přechodu Plzně do katolického tábora a zmocnil se pak i Zelené Hory, obsazené kališníky. Tyto úspěchy, za něž se Švamberkům císař Zikmund odměnil zapsáním nepomuckého a manětínského panství, byly jednou z příčin odvetné výpravy Žižky na počátku r. 1421. Husitům snadno podlehly kláštery v Chotěšově a v Kladrubech, a když táhli na Stříbro, přijel Bohuslav s poměrně slabým vojenským doprovodem na Krasíkov. Taktická chyba a zřejmě i nedostatečná průzkumná činnost se Bohuslavovi zle vymstily. Táborské vojsko rychle a nečekaně přitrhlo ke Krasíkovu, obklíčilo hrad a prudce zaútočilo. Hned první den se husité dostali na hřeben hory a získali tak základnu pro postavení střelby, druhý den se zmocnili jedné věže a mostu, tedy zřejmě brány s padacím mostem. Beznadějná situace donutila Bohuslava ze Švamberka k jednání o kapitulaci, kterou však chtěl složit jen do rukou Petra Zmrzlíka ze Svojšína, bývalého královského mincmistra, neboť věděl, jaká nenávist proti němu samému v táborském vojsku panuje. Za Zmrzlíkovy pomoci a díky Žižkově velkorysosti se pak skutečně podařilo uchránit Bohuslavův život před pomstou táborů. Jeho lidem byl povolen volný odchod, Bohuslav sám byl uvězněn nejprve na Krasíkově a pak na Příběnicích. V zajetí Bohuslav změnil své smýšlení a již začátkem r. 1422 vyhlásil nepřátelství Oldřichovi z Rožmberka. Bojoval pak jako hejtman v čele polních vojsk a po Žižkově smrti (1424) patřil dokonce mezi jeho nástupce, než byl smrtelně zraněn šípem do obličeje při obléhání města Retče (Retz) v Rakousích r. 1425.
 
Graficke pismenko Hrad Krasíkov byl opraven a zůstal zatím nějaký čas v rukou táborů, ovšem k veliké nelibosti západočeského katolického landfrýdu a zvláště jednoho z jeho vůdčích představitelů, hejtmana Plzeňského kraje a Bohuslavova bratra Hynka Krušiny ze Švamberka. Již v polovině listopadu 1421 se Plzeňští pokusili Krasíkova zmocnit, ale včasná Žižkova pomoc tento záměr zmařila i přes vojenskou intervenci Jindřicha z Plavna. Ztroskotal i další pokus v březnu 1422 a Hynek Krušina nakonec někdy r. 1425 nebo 1426 hrad za pomoci císaře Zikmunda vyplatil za 700 kop pražských grošů s tím, že bude na Krasíkově chovat k jeho obraně i pro boj proti kališníkům 100 koní. Purkrabím hradu byl jmenován Jan Hvozd z Horoušan a po něm Kunrát Borník ze Štítar. Hynek Krušina ze Švamberka dál válčil proti husitům, pak proti Bavorům (r. 1437), jako krajský hejtman dobyl r. 1441 hrad Skálu a nakonec přes pokročilý věk i chatrné zdraví se pustil i do boje proti straně poděbradské.
 
Graficke pismenko Ještě předtím, na počátku listopadu 1443, však velký požár zničil větší část hradu Krasíkova. Vznikl v pokojích Hynkovy manželky a jejích dívek a způsobil na svršcích a mobiliáři škody za 500 kop pražských grošů. Po dobu opravy hradu přesídlil Hynek Krušina na Zelenou Horu. R. 1454 získal od krále Ladislava pro sebe a svého syna Bohuslava všechny odúmrtě po předcích. I tento Bohuslav patří do řady význačných příslušníků rodu. Oženil se s dcerou Oldřicha z Rožmberka Ludmilou a byl předním členem protipoděbradské jednoty zelenohorské, kterou pomáhal r. 1465 vytvořit. S králem Jiřím se později smířil a bojoval v Rakousku a Bavorsku. Svým sňatkem získal z rožmberského dědictví hrad Zvíkov, jenž se stal novým rodovým sídlem Švamberků. Bohuslav byl rovněž rožmberským vladařem, respektive poručníkem, a r. 1476 nejvyšším hejtmanem uherského krále Matyáše Korvína v Čechách. S Matyášem se však brzy nepohodl a byl r. 1478 unesen do Uher. Jeho syn Hynek se ihned rázně ujal dědictví, obsadil Krasíkov i Bor a spolu s dalšími příbuznými dosáhl jak smíru s králem Vladislavem II., tak i otcova propuštění z uherského zajetí. Bohuslav byl od r. 1480 nejvyšším hofmistrem, poslední léta před svou smrtí (1490) trávil především v Boru.
 
Graficke pismenko Protože nejstarší syn Hynek Krušina, rovněž proslulý válečník, a další dva synové zemřeli dříve, spravoval rodinné statky čtvrtý Bohuslavův syn Jindřich, který se r. 1493 rozdělil se synovci. Ponechal si Krasíkov, Zvíkov, Kestřany a Karlšperk. Sídlil sice především na Zvíkově, ale Krasíkov dal kolem r. 1510 opravit a zřídil na něm zejména novou studnu. Protože brzy ovdověl a zůstal bezdětný, odkázal své hrady a panství Zvíkov i Krasíkov Hynkovu synovi Kryštofovi ze Švamberka a na Orlíku.
 
Graficke pismenko Kryštof, který tak v r. 1523 získal Krasíkov, byl sice bohatý, avšak málo se zabýval politikou a veřejnými záležitostmi vůbec. R. 1530 dal na Krasíkově stavět nové obytné budovy. Jako vášnivy lovec přijel r. 1534 ke štvanici na Krasíkov a zde těžce onemocněl a zemřel. Z jeho pěti žijících synů dostal při dělení majetku Krasíkov neduživý a svobodný Ratmír. R. 1544 vyměnil svůj hrad s bratrem Jindřichem (starším) za polovinu Zvíkova. Jindřich pak ještě téhož roku prodal hrad Krasíkov (v zápisu se uvádí jako zámek Švamberk) s předhradím, městečka Lestkov a Manětín a 26 celých vsí Volfovi mladšímu Krajíři z Krajku na Točníku za 28 000 kop grošů míšeňských. Krajíř však byl pro účast na povstání proti králi Ferdinandovi I. r. 1547 pokutován a panství ztratil. Ferdinand I. je v r. 1548 postoupil Jeronýmovi Šlikovi z Holiče na Rabštejně. Nový majitel prodal vesnice Polžice a Pačín držitelům Bezdružic.
 
Graficke pismenko Jeho syn Šebestián se zadlužil natolik, že nejprve prodal Manětín a v r. 1569 i Krasíkov – opět Švamberkům, a to Jindřichovi, Zdeňkovi a Jáchymovi, majiteli Kynžvartu, který byl císařským radou, chebským purkrabím a později ještě prezidentem české komory. K panství patřilo městečko Lestkov a 16 vesnic. Jáchym zemřel r. 1574 a do r. 1586 spravoval jeho statky jako poručník bratr Jindřich. Pak převzal Krasíkov a Bezdružice s Gutštejnem, koupené rovněž r. 1569, Jiří Petr ze Švamberka. Když zemřel, spravoval Krasíkov v l. 1608–1615 jeho bratr Jan Šebestián, po něm do své smrti r. 1619 dcera Jiřího Petra Anna Marie. Ze synů Jiřího Petra Jan Šebestián r. 1624 zemřel a Jan Bedřich, držící vedle Krasíkova navíc i Třebel a Trpísty, byl přívržencem císaře Ferdinanda II., za což byl odměněn hodností císařského rady. Císařští vojáci ležící v Teplé po bělohorské bitvě zpustošili na Krasíkové panskou hrobku, ale pak byl hrad již dostatečně chráněn, ovšem s vydatným přispěním Jana Bedřicha na stravu posádky a píci.
 
Graficke pismenko Když 7. února 1644 Jan Bedřich ze Švamberka s manželkou a čeledí odjeli na svatbu do sousedství, žena hlásného při pečení koblih zavinila požár, který v několika hodinách zničil celý hrad a západní část předhradí. Sotva byl hrad nouzově opraven, přišla v r. 1647 nová pohroma. Nejprve švédský generál Vchynský zajal na cestě do Plzně Jana Bedřicha i s manželkou a dalšími rukojmími a propustil je až za vysoké výkupné. Krátce nato, v srpnu téhož roku, obsadili chátrající Krasíkov Švédové pod vedením generála Wrangela. 300 jezdců nelítostně plenilo okolí a pevně se usadilo na těžko zdolatelném hradě. Císařský velitel Lanov proto 14. srpna ukryl většinu svých vojáků do zálohy, se zbytkem pak vylákal Švédy z hradu a celý oddíl zčásti zlikvidoval a zčásti rozprášil. Jan Bedřich ze Švamberka, jenž o pět dní později ztratil hrad Třebel, zničený při bojových operacích, se pak pustil do zahlazování válečných škod. Na švamberském panství měl tehdy sice 3 městečka a přes 60 vsí, avšak do značné míry popleněných. Nedostatek prostředků mu zabránil v obnově spáleného Krasíkova a donutil ho omezit se na opravu dvora pod hradem, k čemuž použil stavebního kamene z krasí-kovských zdí a tím hrad dále pobořil.
 
Graficke pismenko Jan Bedřich ze Švamberka zemřel v r. 1659 (jako poslední byl pohřben v krasíkovské rodinné hrobce v hradním kostele) a vdova prodala celý majetek komořímu hraběti Janu Kryštofovi Ferdinandovi z Heissenštejnu na Stahremberku. Ten prodal r. 1677 Třebel a zbytek panství byl r. 1693 rozdělen mezi jeho tři dcery a jejich manžely. Krasíkov s Gutštejnem získali hrabata Vrtbové, z nichž Jan Josef, majitel Cebivi, měl za ženu Zuzanu Antonii. Ta dala po r. 1707 obnovit kapli na hradě, opatřit ji třetím zvonem a erby nad vchodem. Hrabě Jan Josef z Vrtby, prezident nad apelacemi a od r. 1712 nejvyšší purkrabí, prodal r. 1712 krasíkovské panství i se statky Gutštejnem a Cebiví říšskému knížeti Maxmiliánovi Karlovi z Löwensteinu a Wertheimu, který je pak spojil s bezdružickým panstvím. Bezdružicku, které příslušníci jeho rodu vlastnili až do r. 1945, dodnes vévodí strmý a hustě zarostlý kopec se siluetou kostela a zbytků opevnění na místě, kde se kdysi nad okolní krajinou vypínal mohutný hrad. Svou polohou, velikostí i významem majitelů patřil mezi nejdůležitější hrady západních Čech.
 
Graficke pismenko Již přístupová cesta k hradu od dvora na východním úbočí hory byla po celé délce kryta kamenným valem a navíc náspem, na němž snad stávaly dřevěné obranné sruby. Cesta směřuje k jižnímu okraji plošiny, situované od jihovýchodu k severozápadu. V tomto směru se protáhlý hřbet také zužuje a pozvolna stoupá, až na severozápadním okraji končí špičatým výběžkem, prudce spadajícím skalnatým srázem dolů. Z této přírodní dispozice vyplývá i vnitřní uspořádání hradu, jehož hlavní obranná věž byla oproti dobovým zvyklostem umístěna na opačném konci hradu než vstup. Vlastní přístup byl ztížen i tím, že příchozí musel odkrývat vůči opevnění svou pravou stranu, když cesta se u hradu zatáčela prudce vpravo kolem venkovní bašty s výběžkem. Z té již zůstaly jen nepatrné stopy. Navíc byla cesta kryta od jihu další kulatou věží. Od bašty vycházel podél východní strany hradu násep, obklopující spolu s příkopem téměř celý hrad. Někde poblíž bašty, dnes již nevíme přesně kde, stála první brána do předhradí. Není ani vyloučeno, že brány byly dvě, jedna u výstupku bašty, druhá až u počátku vlastního dvora předhradí.
 
Graficke pismenko Jižní část předhradí proti baště tvořilo novější obdélníkové dvoupatrové stavení, které sloužívalo hospodářským účelům, snad i jako obydlí čeledě a úředníků, a v němž byla vodní nádržka, dnes zasypaná. Přední část budovy je zbořena, jižní zeď je starší, bez oken. Kolmo k této budově, ale odděleně od ní na samém jihozápadním okraji hradu, stály konírny. V 16. století se na předhradí vedle konírny uvádí noclehárna nádvorníků, komora oráčů, špižírna s nářadím, byt hejtmanův, pekárna a pivovar se sladovnou. Vpravo od vstupu do nádvoří je v hustém křoví původně asi rovněž hospodářská budova, která později sloužila jako obydlí kostelníka. Zeď, vedoucí odsud k severozápadu, se pak téměř pravoúhle lomí doleva a vede ke zvonici, jež je novějšího původu. Mezi zvonicí a kostelem sv. Maří Magdalény byly za F. A. Hebera (40. léta 19. století) patrný zbytky zdí, které pocházely snad z kaplanského obydlí či z chodby mezi kostelem a zvonicí. Kostel je v dnešní podobě novějšího původu, ačkoli stojí na starých základech. Původní hradní kaple, připomínaná r. 1342, byla zasvěcena sv. Jiří. R. 1514 se v popisu hradu hovoří o kapli staré a nové. Užívána byla pravděpodobně již nová, kdežto stará vzala zasvé při přestavbách v 16. a 17. století. Část těchto úprav prováděli kolem r. 1530 italští stavitelé. R. 1615 se v popisu hradu již píše o zámeckém kostele se třemi oltáři, avšak tento kostel padl za oběť požáru r. 1644. Asi r. 1650 či 1652 byl obnoven v barokním slohu a zasvěcen sv. Maří Magdaléně, podle jména manželky tehdejšího majitele hradu a donátora kostela Jana Bedřicha. Nadace byla poměrně bohatá už proto, že Švamberkové zde měli rodinnou hrobku. V kostele byli pochováni také někteří příslušníci rodiny Šliků. Z náhrobních kamenů v presbytáři byl nejzachovalejší a také nejvýznamnější epitaf Jáchyma Švamberka z r. 1574 a jeho manželky. V kryptě byla uložena řada rakví s ostatky 23 Švamberků. Vstup do krypty uzavírala nedochována deska se švamberským znakem z r. 1739. Hrobka byla r. 1786 vyloupena čelivským farářem, r. 1903 z výzkumných důvodů znovu otevřena, zazděna, ale později opět svévolně otvírána. Presbytář stojí na někdejší dělové baště. Na vnější straně boční zdi je zazděno pozdně gotické nadpraží s heraldicky a výtvarně zajímavými znaky Švamberků (labutě v nakloněných štítech) a dvěma saněmi, připomínajícími svým rázem nejstarší pečeť města Kolína. Kostel byl renovován počátkem 18. století Vrtby, pak kolem r. 1880 byla k němu připojena věž a r. 1891 byl znovu opraven. Další oprava byla provedena r. 1956, část vnitřního zařízení a plastik byla později přemístěna do Kladrub. Kostel uzavírá předhradí, jehož nádvoří je velmi prostorné (75 m dlouhé, 66 široké) a téměř jediné na hradě zůstalo holé a přístupné. Od vlastního hradu bylo předhradí odděleno 16 m širokým příkopem, přerývajícím hřbet hory v délce 43 m. Byl hluboký nejméně 5 m a překlenut uprostřed padacím mostem, ústícím do brány ve zdi, která chránila hradní nádvoří. Příkop byl kryt hradbami, ale z těchto zdí, podobně jako na většině ostatních míst na hradě, kde stály jen hradby a nikoli budovy, nezůstalo téměř nic. V nádvoří hradu po levé, tj. západní straně se táhlo nepravidelné stavení rozdělené na 5 částí, vzniklé snad až v 15. či 16. století a dnes téměř úplně zničené. Směrem k věži v severním výběžku hradu pokračuje po západní straně rovněž rozbitá hradba, vysoká však dosud až dvě poschodí, se dvěma okny. Je to pozůstatek velké budovy (snad paláce ?), přimykající se k hlavní kruhové věži. Druhé patro paláce bylo přistavěno dodatečně. Dnešní výška věže, respektive jejích zbytků, nepřesahuje 16 m na nejvyšším místě (celek je podstatně nižší), ačkoli za F. A. Hebera ještě měla 5–6 poschodí (původně prý 7). První poschodí, vysoké asi 5 m, bylo asi v první polovině 16. století při přestavbě valeně zaklenuto. Síla zdí u paty přesahuje 3,5 m (věž se zužuje směrem nahoru), vnitřek věže má rovněž průměr asi 3,5 m. Dovnitř vede v přízemí široká, dodatečně vystavěná branka, vedle níž byl proražen ještě novější vstup. V horním hradu byla podle popisu z r. 1615 tzv. tabulnice s malou kanceláří, hořejší panský pokoj, pokoj pro ženy, zbrojnice a taneční sál. Jejich lokalizace je dnes dosti sporná, ale podle rytiny i plánku F. A. Hebera nutno předpokládat, že v dřívějších dobách stály nějaké budovy také na východní straně dvora. Dosud znatelný je tu sklep, užívaný prý původně jako vězení a dnes zčásti zasypaný. V zadním hradu se v 16. století popisuje pouze velká světnice, pánův byt a u věže obročnice.
 
Graficke pismenko Hrad od 17. století pustl a teprve počátkem 20. století podnikli jeho tehdejší majitelé Löwensteinové určité kroky k jeho záchraně.

Text: historie
10.1. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985

tianDe Praha

Nedaleko Bezdružic vypíná se brdo nevysoké sice, ale pro vysoký svůj podstavec okolní krajině panující, na němž stával hrad prvotně Krasikov, potom obecně Švamberk řečený. Brdo strmě vystupuje, jen na východní straně jest svah volnější, ač přece ještě dosti příkrý. Boky Hradiště jsou holé a na nic…
historie - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého XIII.

Strom křivdy

Na nádvoří hradu Krasíkova se po léta zelenal strom, jehož větve byly skloněny k zemi. Ratolesti, jež na nich vypučely, neobracely se k slunci, nýbrž rostly směrem dolů. Říkali mu „strom křivdy“ a vyprávěli o něm tuto pověst: V době, kdy řádily v krajích českých loupeživé bandy, ustanovil vládce ze…
pověsti - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků
© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu