Kacafírek

Graficke pismenko V době, kdy sídlil na Košumberku pan Slavata, žil v Chrudimi veselý človíček drobné postavy, věčně usměvavý, jemuž nepřestalo nikdy hráti v očích šibalství. Bratřil se s každým, tykal si s měšťany i urozenými pány, patřil všem, všude byl rád viděn, neboť v těch časech byla nouze o šprým větší nežli o sůl.

 
Graficke pismenko Můžeme říci, že byl rodným bratrem našeho Kašpárka, jenže byl z masa a kostí a neříkali mu Kašpárek, nýbrž Kacafírek.
 
Graficke pismenko Pan Slavata, který přicházel často do Chrudimě, seznámil se s Kacafírkem a velmi rád s ním žertoval. Byl sám povahy veselé, rád kolem sebe viděl usměvavé, bezstarostné tváře.
 
Graficke pismenko Jednou pozval Kacafírka k sobě na zámek. „Navštiv mě, Kacafírku, na Košumberku! Dostaneš pití, kolik vypiješ, a jídla, kolik sníš. Musíš však dát pozor na zámecké psy, s těmi nejsou, milý brachu, žádné žerty!“ „Hm,“ ohrnul Kacafírek ret, „pro strach ze psů mám já uděláno… Zamlaskám na ně, plácnu si na koleno – a psi budou hned jako beránci.“ „Když myslíš,“ usmál se pan Slavata. „Přijď hned zítra, dám pro tebe všecko připravit, a projdeš-li psům, můžeš u mne zůstat hostem třebas do Havla.“ „Dobrá, platí,“ řekl Kacafírek vesele. „Na shledanou!“
 
Graficke pismenko Pan Slavata, vrátiv se na Košumberk, zavolal si vrátného a stráže. „Zítra dejte dobrý pozor u brány! Přijde sem šibal Kacafírek. Vypusťte všechny psy, aby ho řádně uvítali a hned také vyprovodili ven z hradu. Nevíme, co si Kacafírek na ně vymyslí, neboť je to šibal od kosti. Nikoho jiného však v tu dobu nevpouštějte do hradu, aby ho psi nepotrhali!“ „Jak poroučí Vaše Milost,“ řekl vrátný a nemohl ani dospati druhého dne, jak se těšil na nebývalou podívanou.
 
Graficke pismenko Když se ráno objevila na cestě od Chrudimě drobná postavička Kacafírkova a zpráva o tom se roznesla zámkem, tu kdekdo spěchal k oknům, aby spatřil Kacafírka, až ho psi poženou z brány. Sám pan Slavata byl krajně zvědav, jak chce Kacafírek projíti jeho psům, zlým jako satani. „Hej, otvírej bránu, jde pan Kacafírek,“ zavolal čtverák vesele na vrátného a sňal pytel, který měl přehozen přes rámě. Rozvázal jej a drže jeho hrdlo rukou prošel branou na nádvoří. Vtom ho již zvětřili psi a spustili strašlivý povyk. Zježili hřbety, vycenili zuby a hnali se k bráně. Kacafírek položil rychle pytel na zem, rozevřel jej – z pytle se vyřítil statný kocour. Psi nechali Kacafírka Kacafírkem, pustili se v jedné smečce za kocourem. Vyběhli z brány, vrátný a stráž za nimi, volajíce je zpátky. Kacafírek si založil ruce za záda, zdvihl nosík do výše a vešel pyšně jako páv do nádvoří a ukláněl se milostivě na všechny strany. Před panem Slavatou se zastavil a přál mu dobrého jitra.
 
Graficke pismenko Pan Slavata se smál, až mu oči slzely. „Nu, vyhrál jsi, Kacafírku, budiž mi srdečně vítán! Od nynějška jsi mým hostem, jak dlouho se ti zlíbí… Bartoni,“ zavolal na sluhu, „starej se o Kacafírka, aby nemohl říci, že košumberský pán nedodržel slova. Dej mu jíst, kolik mu libo, a pít, kolik jen snese!“
 
Graficke pismenko Kacafírek byl hned jako na koni. „Pojď, můj milý pane sluho,“ poručil Bartoňovi, „dones mi jídla a pak mě zavedeš do sklepa. Však je známo, že se na Košumberku vaří dobré pivo a že tu není ve sklepech jenom voda, nýbrž i staré, vyleželé víno.“
 
Graficke pismenko Bartoňovi nebyl jeho nový pán po chuti, nicméně řídě se rozkazem pana Slavaty přinesl Kacafírkovi pekáč zvěřiny. Potom ho zavedl do sklepa a natočil mu džbán pěnivého piva. Kacafírek vypil pivo, poručil si víno. Sršel veselými nápady, bral si Bartoně za terč svých vtipů. Bartoň se kousal do rtů, přemýšlel, jak by se zbavil nemilého hosta. Připravil si důtky, a jak se Kacafírek sehnul k sudu, aby si načepoval nového vína, počal ho mrskati přes záda.
 
Graficke pismenko Kacafírek vytrhl ze sudu čep, víno začalo vytékati. Starostlivý Bartoň ucpal rychle otvor palcem a druhou pokračoval ve vyplácení nenasyty. „Však počkej, pane sluho, uvidíme, kdo s koho,“ zazubil se Kacafírek a vytrhl čep z druhého sudu. Bartoň musel ucpati otvor druhým palcem, takže byl nyní polapen jako lišák v pasti. Kacafírek popadl důtky a vyplatil mu neberné, kterými ho předtím Bartoň vyčastoval. Potom si natočil džbán vína a vyšel ze sklepa, nestaraje se dále o Bartoně.
 
Graficke pismenko Vysvobodil ho druhý sluha, kterého poslal do sklepa pan Slavata, tuše, že Kacafírek provedl s Bartoněm nějakou čertovinu. Kacafírek zůstal pak na Košumberku až do Havla. Prováděl tam dále svoje čtveráctví a bavil pana Slavatu přerozmanitými veselými kousky, o nichž se ještě po staletích v kraji vyprávělo.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.