Tři zlaté pruty

Graficke pismenko Kníže český Vladislav vytrhl proti uherskému králi Štěpánovi, který ohrožoval Moravu. České vojsko vpadlo do Uher a zatlačilo Maďary do roviny. Uherský král Štěpán přišel k Vladislavovi a začal s ním vyjednávati o mír. České vojsko, unavené dlouhými pochody a stálými šarvátkami, si postavilo stany a uložilo se k odpočinku.

 
Graficke pismenko Netušilo, že má býti obětí zrady, že se Uhři chystají porušiti příměří. Sotvaže Češi odložili zbraně a uložili se k spánku, ozval se v uherském ležení pronikavý výkřik. Bylo to smluvené znamení, že je vše připraveno k útoku. Král Štěpán vyskočil na koně, a aniž se rozloučil s Vladislavem, ujížděl směrem k Budínu.
 
Graficke pismenko Jeho vojsko udeřilo na tábor Čechů. Vladislav spěchal k svému vojsku, které ztratilo neočekávaným přepadením hlavu a dávalo se na zmatený útěk. Tu vyskočil ze stanu jeden z českých vojáků, postavil se proti prchajícím a vzkřikl na ně hromovým hlasem:“Ani krok zpátky! Nedejme se, bijme Uhry!“ Tasil meč, vskočil do zástupu nepřátel a sekal a přetínal je v půli tak strašlivě, že padali jako klasy pod srpem, až se v jejich krvi brodil.
 
Graficke pismenko Když to spatřili druzí, chápali se zbraní a po příkladu statečného druha pustili se s novou chutí v boj. Nepřátelé byli porubáni. Čechové vpadli do jejich tábora a zmocnili se hojné kořisti.
 
Graficke pismenko Po boji se kníže tázal, kdo byl onen muž, který dal druhým příklad svou statečností a má zásluhu, že se vítězství přiklonilo na stranu Čechů. „Je to Jiří Doupovec, mlynář ze žateckého kraje,“ odpověděli knížeti a na jeho rozkaz šli pro hrdinu.
 
Graficke pismenko Doupovec navlékl rychle čistou suknici přes tu, již si zkrvavil v seči, a zbledlý únavou i ztrátou krve spěchal před knížete. Kníže mu podal pravici. Doupovec, nežli jí přijal, otřel o suknici svoji ruku, na níž mu zbyly z prstů jen tři zkrvavené pahýly. Na suknici se objevily tři krvavé pruhy. „Přijmi vřelý dík, můj hrdino,“ oslovil ho kníže. „Za to, že sis tak statečně vedl a ochránil nás hanby i veliké škody, povyšuji tě do stavu rytířského.“
 
Graficke pismenko Vytáhl meč, poklepl jím Doupovcovi třikráte na rameno, řka: „Zdráv buď, Doupovče, rytíři bez bázně a hany!“
 
Graficke pismenko Pak svěřil Doupovcovi, zakladateli rodu Slavatů, správcovství města Žatce a celého okolního kraje a na radu svého bratra Soběslava mu určil za erb tři zlaté pruhy v modrém poli jako upomínku na tři krvavé pruhy na suknici.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.