Graficke pismenko V r. 1252 založil Boček z Kunštátu cisterciácký klášter, který pak proslul kolonizační a hornickou činností a patřil mezi nejzámožnější v českých zemích. Jeho fundátory byli Bočkovi potomci páni z Kunštátu a pak jejich potomci knížata z Münsterberku. Kníže Karel Münsterberský vyměnil klášter s olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským (1579 — 1598) za jiný statek, čímž se stal klášter poddanským zbožím. Kardinál František z Ditrichštejna jej v  r. 1606 přičlenil k biskupským statkům. V r. 1613 klášter zrušil a v r. 1617 připojil jeho majetek ke svému rodinnému panství v náhradu za statek chropyňský, který připojil k biskupským državám.

 
Graficke pismenko Konec 16., a zvláště počátek 17. století přinesly klášteru spolu se změnami majetkovými i některé změny stavební. V r. 1607 jej upravil zednický mistr Petr Šeres z Velkého Meziříčí. Po převodu klášterních budov do biskupské a pak ditrichštejnské držby se dočkal dalších změn, zejména přebudování opatství na zámek v 1. 1614 — 1616. Do klášterního komplexu velmi nepříznivě zasáhl ditrichštejnský hospodářský úředník Šimon Kratzer ze Schönsperka, který dal zbořit značnou část kvadratury, tehdy ještě patrně s původní křížovou chodbou z poloviny 13. století.
 
Graficke pismenko Obnovitelem, případně druhým zakladatelem kláštera, se stal cisterciácký opat Jan Greifenfels z Greiferifelsu, který jej v r. 1638 koupil od kardinálova dědice Maxmiliána z Ditrichštejna za 44 000 zl. Majetkem cisterciáckého kláštera zůstala budova až do jeho zrušení v r. 1784 a z budov zámku se znovu staly klášterní budovy. O nový hospodářský i stavební rozkvět arského kláštera se nejvíce zasloužil opat Václav Vejmluva (1705— 1738).
 
Graficke pismenko Také stavební úpravy úplně změnily celý areál kláštera. Již jeden z Vejmluvových předchůdců, opat Benedikt Zauninüller (1676 —169.1), znovu vybudoval konventní část s branou, ma dánskou sochou a refektářem. Jeho nástupce Edmund Wagner 1691 1705) vybudoval po požáru klášterní budovy v r. 1689 u brány osmiboký kostelík Sv. Markéty, dílo kutnohorského stavitele Spinettiho de Angelo, a klášterní bránu (v r. 1703). Opat Vejmluva tuto stavební Činnost bohatě rozvinul pod ve dením architekta J. Santiniho, sochařů Rehoře Thenyho a Ondřeje Zonnera, malířů Willmanna a Gionimy. Vedle úprav kostela, dolního hřbitova a stavby kostela Jana Nepo muckého na blízké Zelené hoře byla nejcennější úprava opat ství, které získalo Čtvercový uzavřený ráz. Tato část budov byla účelově zařízena jako akademie šlechtické mládeže (1727) a jako konírny a jízdárny. Nejcennější je však prelatura v jižním křídle opatství, tvořící jeho vstupní část, situovaná mezi jižní čist původní středověké opatské budovy a kratší dvouosé křídlo, navazující spojení se severozápadním nárožím konvent ního kostela. Byla vybudována jako centrální stavba na principu podélně postaveného osmistěnu v I. 1720— 1734. Ostatní křídla areálu barokního opatství až na jízdárenský, respektive konírenský trakt postavený s prelaturou patří svým členě ním již do druhé poloviny 18. století. Na dostavbě prelatury se podílel pražský stavitel F. M. Kaňka. Z původní vnitřní výzdoby někdejší prelatury, s typickými santiniovskými obrazci na klenbách, je nejvýznamnějším celkem fresková malba hlavního sálu v patře od F. Töppera z Velkého Meziříčí z r. 1734, jejímž ústředním námětem je nebeská blaženost cisterciáků. Kromě ozdobných štukových stropů, zachovaných z této části, je zde uložena dřevěná plastika Madony od pražského sochaře Jäckla z r. 1706. Stará konventní budova na jižní straně kostela, která byla také v této době upravena a uvnitř vyzdobena cyklem fresek ze života sv. Bernarda od malíře Simona Gionirny, byla po požáru v r. 1784 ve zříceninách; v 60. letech 20. století byla znovu zastřešena.
 
Graficke pismenko Nejvýznamnějším dílem Santiniho a nejcennějším středo evropským dokladem tzv. barokní gotiky je pak architektura zmíněného poutního kostela Jana Nepomuckého na Zelené Ii e z první poloviny 18. století.
 
Graficke pismenko Zhoubný požár kláštera 16. července 1784 uspíšil jeho zrušení, o které požádal poslední opat Otto Steinbach (1782 - 1784) a k němuž došlo 13. října 1784. Dosavadní velkostatek, rozděle nv na vlastní Ždárský statek, na Nové Město, Radešín, Vojnův M a Křižanov, byl předán náboženskému fondu a spra n administrací státních statků. V r. 1786 se konventní kostel změnil ve farní, dosavadní farní kostel Sv. Markéty u klášterní brány byl zrušen, prelatura byla upravena v zámecký a jako byty úř a ze zachované Části konventu se trL Žďárský statek koupil v r. 1826 Josef Vratislav z Mitrovic, nejvyšší maršálek Království českého, za 170 550 zl. pro knížete Františka Josefa z Ditrichštejna-Prokau-Leslie. Poté jej vlastnili Clam-Gallasové a posledními držiteli (do r. 1945) byli Kinští.
 
Graficke pismenko V r. 1945 se stal zámek státním majetkem a později sem bylo umístěno Muzeum knihy. Kromě toho slouží okresnímu muzeu a okresnímu archívu; někdejší konírny byly adaptovány v santiniovskou expozici a v expozici vývoje cisterciáckého kláštera.

Text: historie
23.4. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182