Slepec a jeho věrný pes

Graficke pismenko Král Václav IV. nemiloval samoty a ticha, jako jeho otec. Naopak, chtěl vždy a všude míti kolem sebe veselo. A tak i Karlův Týn, kdysi tak tichý a zádumčivý, ozýval se za jeho vlády bujným, hlučným smíchem.

 
Graficke pismenko Nebyl-li zrovna v hradě pitvorný šašek, který bavíval panstvo šprýmy, zavolali slepce Beneše. Slepec ten stával u hradní brány, maje u sebe černého, huňatého psa, který ho vodil a před vším zlým chránil.
 
Graficke pismenko Světlo již dávno pro Beneše zhaslo, ale jeho duše byla plna písní, říkánek a veršů. A proto býval rád na hradě viděn a za svoje umění hojně obdarován.
 
Graficke pismenko Kdysi sem zavítal brunšvický kníže Bernhard. Jeho komorník Ludger, člověk nešlechetný, posmíval se slepci u brány: „Hej, ty starý krtku, probuď se! A pojď na hrad zpívat, ať se v téhle zamračené zemi trošku rozveselím!“
 
Graficke pismenko Beneš, nemile dotčen hanlivými slovy cizákovými, zavrtěl vážně hlavou: „Pro šprým jsem se nenarodil. Snad vy sám, pane, jehož jména neznám, lépe se k takové věci hodíte!“
 
Graficke pismenko Nadutý, po módě oblečený komorník sápal se po těch slovech na starce a chtěl ho udeřiti v tvář. V tu chvíli vyskočil proti němu pes, který ležel u starcových nohou, a vrhl se na něho tak zuřivě, že se mu nemohl ubrániti.
 
Graficke pismenko Slepec ho zavolal a uchlácholil a dojat jsa jeho činem skládal píseň o psí věrnosti.
 
Graficke pismenko Když si páni dlející v paláci vzpomněli na slepce a zavolali ho do hodovní síně, zazpíval jim svoji novou píseň.
 
Graficke pismenko Páni pochválili slepcův zpěv, pohladili psa a hodili mu zbytky jídel. Jen brunšvický kníže chmuřil svoje líce a samému králi žaloval, že pes zle napadl jeho komorníka a potrhal mu drahocenný šat. „Neudála se věc tak, bratranče, jak komorník tvrdí,“ řekl na to král. „Sám jsem ten výjev pozoroval, pohlížeje k bráně. Právem pes ten svého pána chránil.“
 
Graficke pismenko Rozhovor se stočil v jinou stranu, hosté se bavili a pili víno.
 
Graficke pismenko Komorník knížete brunšvického přinesl svému pánu novou číši vína. Bylo to víno otrávené, smíchané s jedem. Právě dnes, na tomto hradě, kde byl napaden zuřivým psem, rozhodl se komorník spáchati skutek, kterým se již dlouho v mysli zanášel, jsa podplacen Hildesheimskými, nepřáteli svého urozeného pána.
 
Graficke pismenko Kníže, spatřiv opodál státi slepce, podal mu číši.
 
Graficke pismenko V tu chvíli vyskočil pes, ležící u jeho nohou, a rozlil smrtící nápoj. Jsa žízniv, sehnul hlavu a lítal víno. Pojednou počal žalostně výti a svíjeti se bolestí a po chvíli se zhroutil mrtev k slepcovým nohám.
 
Graficke pismenko V hodovní síni nastalo zděšení. Prozkoumali nápoj, našli v něm jed. A zanedlouho odhalili i zákeřného traviče a po krátkém soudě ho odevzdali katu.
 
Graficke pismenko Slepec oplakal věrného psa a odešel s knížetem brunšvickým do světa, aby tam zapomněl na svoji ztrátu. Avšak do brunšvické země nedošel. Onemocněl v Litoměřicích a záhy nato zemřel.
 
Graficke pismenko Kníže želel smrti svého zachránce, i dal mu z vděku postaviti pomník před kostelem. Byl to sloup s postavami psa a slepce, s hlavicí ze psích hlav a s křížem na vrcholu. Stál tu až do roku 1511, kdy zpustošilo Litoměřice prudké zemětřesení.

Text: pověsti
2.9. 2002 -

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182