Graficke pismenko R 1348 založil Karel IV. nový hrad a stanovil, že má nést jeho jméno a nazývat se Karlštejn. Měl stát poblíž levého břehu Berounky ve vzdálenosti asi půldenní jízdy koňmo od Prahy, v krajině, kde se dosud nečetná pole a vsi střídaly se zalesněnými vrchy.

 
Graficke pismenko Poslání hradu mělo být výjimečné. Karel IV. jej od počátku zamýšlel vybudovat jako monumentální, nádhernou stavbu ztělesňující výsostnou funkci jeho monarchie, jako velkolepou schránku nejzávažnějších státních listin a říšských korunovačních klenotů, jimž měla dodávat posvátnosti sbírka relikvií. A protože císařská koruna spočinula r. 1355 na hlavě českého krále, zdůrazňoval hrad zároveň suverenitu a význam Karlovy české vlasti. Měl se stát též útulkem, kam se Karel uchyloval v době volna.
 
Graficke pismenko Už položení základního kamene 10. června 1348 bylo slavnostní. Karel sice tehdy dlel na Moravě, ale v jeho zastoupení vykonal obřad arcibiskup Arnošt z Pardubic, přítel a rádce Karlův, za přítomnosti několika knížat a mnoha českých pánů. Datum slavnosti bylo totiž záměrně stanoveno na dobu, kdy se v Praze konal český sněm.
 
Graficke pismenko Místo pro hrad bylo vybráno podle běžných středověkých zásad tak, aby bylo možno využít všech obranných možností, které poskytoval terén. Byl to ostroh, vybíhající k jihu z kopce Výšky, později zvané Kněží hora, a oddělený od něho úzkým sedlem. Na jižním konci zahýbal ostroh takřka v pravém úhlu k západu a spadal skalnatými srázy do údolí. Také na západě a na východě oddělovala hrad hluboká údolí od okolních kopců, které jej na všech stranách téměř zakrývaly před zraky nepřítele. Mezi západním vrchem Javorkou a hradním návrším tekl Hlubokým dolem od severu do Berounky Mořínský potok, důležitý zdroj vody pro hrad. Za východním údolím zvaným Studený důl, se zdvíhal vrch Haknovec a na jižním údolím odděloval hrad od Berounky kopec Plešivec.
 
Graficke pismenko Na Karlštejn, dostavěný zhruba r. 1355, se jezdilo z Prahy po vysoké planině přes Dušníky (dnes Rudná) a nedávno založenou ves Mořinu. Na severním konci Studeného dolu se tato cesta setkávala s jinou, která přicházela od brodu přes Berounku, procházejíc podhradní vsí Bůdy, vzniklou místech, kde si pracovníci na stavbě hradu postavili dřevěná provizorní obydlí, boudy. Tato vesnice s kostelem sv. Palmacia, připomínaným poprvé r. 1357, se dokonce 18. století nazývá Budňany. Po spojení na konci Studného dolu pokrčovaly obě cesty k západu sedlem mezi Výškou a hradním návrším, a to po severní straně příkopu vytesaného ve skále napříč sedlem, aby znesnadňoval přístup ke hradu. Teprve na západním konci sedla se cesta stáčela k jihu na dřevěný most, vedoucí přes příkop k první hradní bráně. Poslední část mostu před branou byl zvedací. Přístup k hradu byl úmyslně volen tak, aby příchozí obcházel co nejdéle velkou věž, strmící právě na příkopem a nad branou, v nejvyšší, severní části hradu. Z věže mohl být stále pozorován či ostřelován.
 
Graficke pismenko První brána stála v době Karlově nad příkopem na počátku západního svahu hradního ostrohu. Byla to čtverhranná dvoupatrová věž s vysokou valbovou střechou. Z prvního patra vedl portálek na ochoz hradby, stoupací od brány, vzhůru k opevnění velké věže. Ochoz, chráněný cimbuřím, byl uprostřed přerušen krytou baštičkou, jež skýtala strážím útulek před nepohodou. Od západního boku první brány vycházela další hradba, která po krátkém zálomu směřovala k jihu, zachovávajíc stále stejnou výšku nad Hlubokým dolem a končila u druhé hradní brány, vedoucí do nádvoří purkrabství. Příhrádek mezi oběma branami, situovaný na prudkém svahu, nebyl zastavěn. Dvoupatrová druhá brána se ve všem podobala první, měla pouze silnější zdi, ve střeše vikýře se stupňovitými štíty a její průjezd se otvíral navenek lomeným obloukem vjezdu a po jeho straně hrotitým portálkem po pěší. Oba vstupy se uzavíraly padacími mosty, spouštěnými jinak přes příkop.
 
Graficke pismenko Purkrabství, umístěné na nižším jihozápadním výběžku hradního ostrohu, tvořilo se svým nádvořím předhradí Karlštejna. Bylo opevněno 2 m tlustou hradbou, v jejíž západní smyčce stál dvoupatrový dům karlštejnských purkrabí. Zvenčí obíhal hradbu parkán, ohrazený nižší zdí, opatřenou rovněž ochozem s cimbuřím. Severní strana parkánu procházela zčásti podchodem pod purkrabskou budovou. Celé opevnění areálu purkrabství ovládalo západní i jižní údolí pod hradem. Do jejich styku z něho vybíhal úzký obdélný dvůr, opevněný vysokou hradbou s ochozy a cimbuřím, k níže položené studniční věži. Věž měla půdorys protáhlé podkovy a složitou vysokou střechu. Svými přes 2 m silnými zdmi chránila 84 m hlubokou hradí studnu, do níž se přiváděla voda podzemní štolou od severu z Mořínského potoka. Voda se čerpala ze studny džbery na řetězech pomocí dřevěného šlapacího kola. Od studniční věže, která vyčnívala svými zaoblenými stranami značně z hradby také hluboko do svahu pod ní, sbíhala do údolí vysoká hradební zeď až za Mořínský potok, kde byla opatřena vraty, jež se v čas potřeby mohla zavřít, takže celý hradní svah nad potokem byl komunikačně uzavřen.
 
Graficke pismenko Poměrně rozlehlé nádvoří purkrabství bylo na východní straně uzavřeno mohutnou, přes 2 m silnou hradbou, která už patřila vlastnímu opevnění vnitřního hradu. V jejím středu byla prolomena brána zaklenutá lomeným obloukem a zavíraná okovanými vraty. Byla to třetí hradní brána a zároveň hlavní vstup do vnitřního hradu. Ten pozůstával ze tří budov, umístěných postupně nad sebou na třech terénních stupních hradního ostrohu. Nejníže stál palác, nad ním tzv. kostelní věž a nejvýš velká věž.
 
Graficke pismenko Obdélná budova paláce zaujímala jižní okraj vnitřního hradu a měla tu funkci hradby. Byla 46 m dlouhá a 12,5 m široká, na východě ukončená půlválcovou věží. Vedle věže vybíhalo k severu kratší a užší dvoupatrové křídlo, postavené o něco později na hotovou východní hradbu jako obydlí ozbrojeného průvodu císařova. Protože palác stál na svahu, měl na jižní, venkovní straně o jedno podlaží víc. Sklep, částečně vytesaný ve skále, byl původně větrán či také osvětlován jen úzkými průduchy a nebyl zaklenut. Měl jako všechna ostatní podlaží trámové stropy, položené na dřevěných průvlacích, podepřených ve sklepě a v přízemí kamennými pilíři a v patrech, kde toho bylo třeba, dřevěnými podpěrami. V přízemí byl na západní straně, proti vstupní bráně prostor, otevřený do nádvoří čtyřmi lomenými oblouky arkády, z něhož se po šikmé rampě sjíždělo do sklepa. Zbytek přízemí zaujímala jediná velká prostora zásobárny, osvětlená jen malými obdélnými okny. Vcházelo se sem třemi sedlovými portálky z úzkého dvorka, který vznikl při severní straně paláce odlámáním skály, na níž stála sousední věž. Odtud také stoupalo nekryté schodiště k velkému lomenému portálu, jímž se vstupovalo do prvního patra, a to do velké Bílé síně, jež měla vyřezávaný a malovaný strop, krb a na jihu tři velká, zdobná obdélná okna s kamennými kříži a patrně i arkýř. Protože jižní zdi paláce byly přes 2 m silné, byla okna posazena v hlubokých výklencích se sedátky. Na západ od Bílé síně byla tzv. dvořenínská světnice, přístupná portálem z dřevěné pavlače přiložené k severnímu průčelí paláce jako jediná průběžná komunikace mezi jeho místnostmi. Dvořenínská světnice ležela nad lehce stavěnou, arkádami otevřenou „kůlnou“. Proto měla slabší zdi a byla uvnitř tepelně izolovaná roubeným obložením stěn, zdobně vyřezávaným a patrně i malovaným. Od západu ji osvětlovala dvě lomená okna a od jihu pět menších hrotitých okének, umístěných do dvou řad v hlubokém segmentovém výklenku, který se působivě projevoval i na vnějším průčelí paláce. Z druhé, východní strany přiléhala k Bílé síni palácová kaple sv. Mikuláše. Její drobná loď měla stejný ráz jako ostatní světnice a stejné obdélné okno. Na východě se otvírala lomeným triumfálním obloukem do presbyteria, umístěného v půlválcové věži a osvětleného v ose úzkým okénkem. Kaple i celé první patro byly vyhrazen Karlovým dvořanům. Druhé patro paláce obýval sám císař. Nad dvořenínskou světnicí tu byla zdobně táflovaná síň se třemi okny, z níž vedl úzký portálek na ochoz přilehlé hradby. Všechna okna druhého patra byla stejná jako v prvním patře. Nad Bílou síní byl sál, na jehož stěnách byl vymalován rodokmen císaře Karla, smyšlené portréty jeho předků, skutečných i vybájených, počínaje Noem a trójským Priamem a konče věrnými podobiznami Karla IV. a jeho čtyř manželek. V severní stěně sálu byl lomený portál, jímž se po padacím můstku a krytém dřevěném schodišti chodilo do kostelní věže. Ve východní stěně byl dřevěný lomený portál, vedoucí do sousední „světnice, v níž císař Karel býval“, tedy do jeho pracovny i audienční síně. Dnes je to nejzachovalejší místnost paláce, vyložená dřevěnými, v 19. století z velké části vyměněnými kazetami, ve stropě polychromovanými a zlacenými. Osvětlena byla od jihu sdruženými okny arkýře a vytápěna krbem. Zdobný dřevěný portál ji spojoval s nejvýchodnější světnicí druhého patra, Karlovou ložnicí. Ta měla dvě okna k jihu, krb a při severním boku půlválcové věže prevét, přístupný úzkou chodbičkou. V prostoru věže byla císařova soukromá kaple. Z ní vedlo v tloušťce jižní zdi věže šnekové schodiště do pokojů císařovniných, které byly ve třetím patře. Toto patro, umístěné už pod vysokou valbovou střechou, bylo postaveno z brázděného zdiva. Mělo rychlejší sled oken, menších než v obou patrech spodních, a jeho jižní strana, obrácená do podhradí, byla rytmizována šesti polygonálními arkýři s vysokými jehlancovými střechami. Seřazení, poslání i vybavení místností bylo přibližně stejné jako v druhém patře, tedy od východu ložnice, pak reprezentační místnost, sál a na západě světnice dvorních dam. Z půlválcové komory ve věži, která tu byla jediná ještě zděná, pokračovalo točité schodiště do posledního, brázděného patra věže, která jím palác převyšovala, kryta vysokým kuželem střechy.
 
Graficke pismenko Asi 10 m na sever od paláce stála na vyšším skalnatém terénním stupni mohutná čtyřhranná věž, v půdorysu 23,14 m dlouhá a 16,84 m široká, se zdmi 3,2 m silnými, jež se v druhém patře ústupkem mírně zužovala, a krytá nad brázděným polopatrem vysokou valbovou střechou. Polopatro mělo pravděpodobně polygonální nárožní arkýře s ostrými jehlancovými střechami. Do věže se chodilo buď z druhého patra paláce už zmíněným můstkem, který končil v jejím prvním patře, anebo z ochozu západní hradby po padacím můstku do jejího přízemí. Ze síňky za vstupním portálem tu vycházelo schodiště v síle západní zdi do prvního patra. V přízemí a i patře bylo po jedné síni v jižní a po dvou menších v severní polovině věže. Do druhého patra, kde byl původně jediný sál, vedlo schodiště v síle východní zdi a pokračovalo do podstřešního polopatra. Všechny místnosti měly trámové stropy, obdélná okna, v přízemí a v polopatře malá, tesané portály a některé byly vybaveny krby a prevéty. Snad byly původně určeny rytířským manům, kteří měli za úkol ochranu sousední velké věže. Výjimkou byla drobná kaple v tloušťce mírně zesílené jižní zdi druhého patra, přístupná klenutou chodbičkou v síle zdi, odkud se teprve bohatě profilovaným pravoúhlým portálem vstupovalo do kapličky, zaklenuté dvěma poli křížové klenby osvětlené dvěma okny a s trojlistou kružbou v lomených záklencích. Hrušková žebra klenby zabíhala dvojím zalomením do přístěnných podložek. Portál uzavíraly těžké, ozdobně kované dveře.
 
Graficke pismenko Vnitřní komunikace této větve byly důmyslně přizpůsobeny obranným zřetelům, neboť se jí chodilo z druhého patra paláce i do hlavní věže hradu, vztyčené v jeho severní části. Portálek ve střechu severní zdi druhého patra vedl na hrázděný krytý přechod nad skalnatým terénem ústící do čtverhranné bašty uprostřed příčné hradby, jež k ní z obou stran příkře stoupala od západního i východního opevnění nitřního hradu. Baštou se procházelo na malý dvorek, obehnaný vysokou zdí, a odtud do čtverhranného přístavku, přiloženého k velké věži, jímž vedlo vřetenové schodiště do jejího prvního a druhého patra.
 
Graficke pismenko Vysoká hlavní věž Karlštejna stála na nejvyšším terénním stupni hradního ostrohu. Byla to mohutná čtyřpatrová stavba obdélného půdorysu o stranách 25,81 a 17,04 m, krytá sedlovou střechou se stupňovitými štíty, kolem níž obíhal ochoz s cimbuřím. Tři spodnější patra byla podtržena kordónovými římsami a nároží byla armována kvádry. Čelní zeď, obrácená k příkopu, byla bez oken, v přízemí bezmála 7 m silná, ostatní zdi téměř 4 m. Přízemí vyplňovaly dvě místnosti, původně plochostropé, osvětlené jen malými obdélnými okny. V zadní byl krb. V prvním patře byly podobné dvě prostory, ale měly žebrové křížové klenby, velká obdélná okna v zadní opět krb a prevét za chodbičkou v síle zdi. Celé druhé patro zaujímal jediný sál kaple, zaklenutý dvěma poli křížové klenby s hruškovými žebry a osvětlený vysokými lomenými okny s kružbami, dvěma z východu a jedním ze západu, zasazenými v hlubokých výklencích se sedátky, jakých se žívalo ve světských komnatách. Uprostřed severní stěny byl nad oltářní menzou obdélný výklenek s profilovaným orámováním a vpravo od něho sanktuárium. Schodiště v síle západní zdi stoupalo z předsíňky kaple do sálu, který vyplňoval celé třetí patro, kryt trámovým stropem, osvětlen ze tří stran celkem osmi obdélnými okny se sedátky ve výklencích a vyhřán krbem. Sloužil totiž jako strážnice a zbrojnice. Ze severovýchodního koutu vedlo několik stupňů schodiště k chodbičce do prevétu v tloušťce zdi. Kolem severozápadního koutu stoupalo přistavěné dřevěné schodiště do čtvrtého patra, podobného třetímu a odtud na ochoz, obíhající patu břidlicí kryté střechy přístupný i z podstřeší čtyřmi schody. Na severním konci střešního hřebene byla věžička se zvoncem, jímž prý hlásní dávali znamení, když přijížděl ke hradu významný host.
 
Graficke pismenko Velká věž byla z celého hradu nejsilněji opevněna. Uzavíral ji nepravidelný čtyřúhelník ozubených hradeb, jehož delší strany tvořila východní hradba, táhnoucí se sem od paláce, a západní hradba, která sem stoupala od druhé hradní brány. Strmé stoupání tu proměnilo jejich ochozy ve schodiště. Na severu je spojovala kratší zeď s cimbuřím a na jih od věže už zmíněná příčná hradba, k níž vedl můstek z kostelní věže. V rozích čtyřúhelníku stály kryté věžičky, v nichž se stráže ukrývaly před nepohodou. Zevně chránil celek ještě parkán, který vycházel na jihu od parkánu purkrabství a táhl se podél celé jižní i východní strany hradu až za velkou věž. Z jeho ohybu při palácové věži vycházela hradba až do protějšího svahu Studeného dolu, který tak uzavírala. V hloubi dolu byla prolomena vraty, jimiž procházela cesta. Na západní straně vnitřního hradu přejímal funkci parkánu příhrádek mezi první a druhou bránou. Na severu zavírala jako svorník vnější pás opevnění mohutná lichoběžníková bašta pod velkou věží, propojená komunikačně s první bránou, s parkánem i s purkrabstvím.
 
Graficke pismenko V tomto stavu se nacházel Karlštejn r. 1355, kdy jeho stavba skončila. Byl už také zařízen jeho palác, neboť v listopadu 1355 se tu Karel IV. poprvé načas ubytoval po návratu z Říma, kde byl v dubnu toho roku slavnostně korunován na císaře. Tehdy byla už také vyzdobena nástěnnými malbami palácová kaple sv. Mikuláše. Teprve na jaře 1356 začala nejspíš práce na malbách Karlova rodokmene v sále druhého patra paláce. Císař jím chtěl demonstrovat svou starobylou urozenost a právo na výsostnou funkci v čele křesťanstva. Opíral se zřejmě o příklad skvělé sochařské galérie francouzských králů v Paříži. I když malby v palácové kapli nenávratně zmizely, máme rodokmen zachován aspoň v knižním manýristickém přetvoření Ornysově z l. 1574 – 1575. Autory rodokmenu byli patrně Mikuláš Wurmser ze Štrasburku a jménem nám neznámý mistr malířského cyklu klášterních ambitů v pražských Emauzích, kam oba přešli hned po dokončení prací v karlštejnském paláci. Byli dobře poučeni o současné malbě italské, byzantské i francouzské, spějící k portrétnímu realismu. Syntéza těchto přínosů zúrodněná českou domácí tradicí jim byla podnětem dalších uměleckých výbojů v duchu protohumanismu Karlova dvora.
 
Graficke pismenko Současně se začalo i s výzdobou sálu v druhém patře kostelní věže. Okenní výklenky i kamenné rámy oken byly obloženy leštěnými polodrahokamy a na uhlazenou omítku jejich záklenků byly zatím jen rudkou nakresleny návrhy maleb. Také sousední drobná kaple v síle jižní zdi věže byla už vyzdobena nástěnnými malbami. Jenže Karel IV. dal tehdy zhotovit zlatý ostatkový kříž zdobený drahokamy a perlami, v němž uložil svou nedávno rozmnoženou sbírku relikvií Kristova utrpení. Vzácný ostatkový kříž měl být součástí českých korunovačních klenotů. Měl být zatím chován v kapličce kostelní věže, kterou proto dal Karel v l. 1356 – 1357 znovu nákladně vyzdobit. Z původní malby tu zůstal ve výklenku nad oltářem Wurmserův freskový obraz trůnící Madony s dítětem, uctívané Karlem a jeho chotí, snad Annou Svídnickou, a pak na stěně proti oknům hlavy sedmi českých patronů na pozadí malovaných arkád. Ty se tu zachovaly proto, že byly od poloviny 14. století zakryty prknem, o němž se věřilo, že pochází z vozu, na kterém bylo mrtvé tělo sv. Václava převáženo ze Staré Boleslavi do Prahy. Když byly za restaurace hradu koncem 19. století odkryty, překvapily zářivostí barev, jichž tu užil tzv. Mistr emauzského cyklu. Ostatní malby a s nimi i spodní části postav českých patronů nahradila nová výzdoba, při níž byly všechny stěny kaple obloženy leštěnými polodrahokamy, spojovanými zlaceným štukem s vtlačenými ornamenty. Prsa klenby byla pokryta zlacenými rozetkami, žebra malována a zlacena, svorníky pozlaceny a posázeny drahokamy, okna ozdobena malbami na skle s výjevy Ukřižování. To souviselo s novou funkcí kaple, neboť na jejím oltáři pak až do r. 1365 stál zmíněný ostatkový kříž. Proto také dal císař na přední stranu menzy namalovat obraz Ukřižování a v nadpraží bohatě zlaceného a polychromovaného portálu sám ostatkový kříž, držený polopostavami Karla IV. a jeho krásné choti Anny Svídnické v plném císařském majestátu. Obě malby vytvořil patrně Mikuláš Wurmser. Vynikají vzácným realismem, vystihujícím nejen tělesné vzezření zobrazených osob, ale i jejich individuální vlastnosti duševní. V r. 1365, když byl ostatkový kříž přenesen do velké věže, byla kaple, dnes nejzachovalejší původní prostor Karlštejna, zasvěcena sv. Kateřině, oblíbené světici Karlově (její obraz se zachoval na jižní straně oltářní menzy), a stala se soukromou oratoří císařovou. Trávíval prý v ní na modlitbách a v rozjímání i několik dní, přičemž mu jídlo a důležité listiny podávali otvorem při podlaze. Pomocí jiného otvoru mohl být účasten bohoslužeb v sousedním věžním kostele.
 
Graficke pismenko Karel IV. zamýšlel založit na Karlštejně kanovnickou kapitulu, jako tomu bylo na Pražském hradě a na Vyšehradě. Chtěl tím zdůraznit význam Karlštejna. Protože by palácová kaple kanovníkům nestačila, dal přepažit sál v druhém patře kostelní věže tak, že v jeho jižní půlce vznikl prostor pro nový kostel a v severní půli sakristie a vedle ní předsíň vstupu k přechodu do velké věže. V r. 1355 byla tedy zastavena započatá výzdoba sálu, v jižní zdi proraženo nové, tentokrát lomené okno a k nové příčce postaven oltář. Výzdoba kostela, jemuž zůstal trámový strop, měla být výhradně maurská. Kromě náboženského účelu měla i za úkol oslavit Karlovu císařskou hodnost. V tom byla pokračováním maleb Karlova rodokmene. Vytvořil ji v l. 1356 až 1361 nejspíše Mikuláš Wurmser. Převážnou většinu stěn zaplnil rozsáhlý cyklus výjevů z Apokalypsy, umístěný ve třech vodorovných pásech nad malovanou arkaturou, která pokrývala všechny nejspodnější plochy stěn. Jen jižní stěnu, v níž byly snad provizorně uloženy říšské insignie s vzácnými ostatky a za níž ležela kaple s ostatkovým křížem zaujaly opět v horizontálním seřazení tři tzv. Ostatkové scény. Na prvních dvou přijímá Karel IV. od korunovaných dárců ostatky Kristova utrpení a ve třetí je sám ukládá do ostatkového kříže. Nad nimi býval umístěn výjev uctívání sv. Trojice Karlem IV. a jeho první choti Blankou z Valois.
 
Graficke pismenko Základní myšlenkou malířské výzdoby kostela byla – v souladu s celým pojetím Karlštejna – demonstrace jednotné ideje římské říše. Karel IV. ji čerpal za staré říšské pověsti, že přijde silný římský císař, který opět sjednotí císařství západní a východní v jediné křesťanské impérium, že přemůže krále francouzského i jeruzalémského a nakonec uloží svou korunu a žezlo na oltář v jeruzalémském chrámě. Karel to učinil aspoň symbolicky tím, že dal zpodobnit v Ostatkových scénách krále francouzského a jeruzalémsko-kyperského v postojích lenického úklonu před svým císařským majestátem. Obrazem nebeského Jeruzaléma měla být kaple sv. Kříže, kam chtěl uložit říšské korunovační klenoty. A protože císařská pověst byla založena na myšlenkách Apokalypsy sv. Jana, dal tu Karel zobrazit i apokalyptické výjevy, ovšem ve svém vlastním pojetí, tj. jako oslavu císařské hodnosti a moci. Tato tendence šla tak daleko, že například obraz apokalyptické Ženy sluncem oděné, „která poradila pocholíka“, zde byl nejen pojat jako královna nebes, Assumpta s děckem, ale zároveň dostal reálnou podobu Anny Svídnické, pozemské královny a císařovny, která právě r. 1361 porodila Karlova následníka, Václava.
 
Graficke pismenko Císař tehdy pobýval na Karlštejně každoročně, někdy i víckrát za rok. V březnu 1357 založil karlštejnskou kapitulu, zatím v počtu pěti kanovníků, z nichž jeden měl být jejím děkanem, a bohatě ji nadal příjmy v penězích i naturáliích. Protože kanovníci neměli krom bohoslužeb zůstávat na hradě, dal pro ně postavit obydlí až za příkopem, při severním konci mostu, vedoucího odtud k první hradní bráně, tedy až na úbočí Výšky, které se pak proto říkalo Kněží hora. Byl to patrový dům s kůlnami, stodolou a stájí, vše patrně většinou ze dřeva, aby se dalo v čas nebezpečí rychle rozebrat a neskýtalo oporu obléhatelům.
 
Graficke pismenko Za přítomnosti císaře Karla, arcibiskupa Arnošta Pardubic, biskupa olomouckého Jana Očka, biskupa litomyšlského Jana ze Středy a jiných cizích biskupů, knížat a pánů českých, slezských a německých byla na jaře 1357 vysvěcena drobná kaple v kostelní věži „ke cti utrpení Páně a nástrojů jeho“ a sousední kostel ke cti Panny Marie. Zároveň císař rozhodl, aby v kapli, kde je chován ostatkový kříž, směli sloužit mši jen arcibiskupové a biskupové s právem pontifikálií. Nařídil také, aby ve věži, v níž se tato kaple nachází, „nebylo nikomu dovoleno se ženou, byť i zákonitou manželkou, spáti nebo lehati“.
 
Graficke pismenko Obě tato nařízení platila později pro velkou věž Karlštejna, kam byly r. 1365 přeneseny vzácné ostatky a uloženy v její kapli spolu s říšskými korunovačními klenoty, protože tato kaple měla být nejdůležitějším hradním prostorem a vrcholem ideové koncepce Karlštejna, a byla v l. 1357 – 1367 nádherně vyzdobena. Stejně jako v kapli, kde byl chován ostatkový kříž, byly všechny stěny nad soklem až k patě klenby obloženy leštěnými polodrahokamy, sestavenými do tvaru křížů, spojovanými zlaceným štukem s vtlačenými znaky českým, říšským a korunovanou iniciálou jména Karlova. Nároží obkladu chránily dřevěné lišty, zlacené a malované, ukončené v presbytáři hlavicemi a s kapustovými listy ze zlaceného štuku. Ostatek stěn zaujaly deskové obrazy Mistra Theodorika v zlacených rámech hustě řezané v deštění a znázorňující jednotlivými polopostavami „nebeské vojsko Kristovo“, tj. světce a mučeníky, mezi nimi i české patrony a císaře Karla Velikého. Jejich atributy, berly, meče, štíty atp. byly aplikovány z ryzího zlatého a stříbrného plechu. Na nejčestnějším místě byl nad oltářem výklenek, zavřený zlacenou mříží, v němž byly uloženy říšské korunovační insignie a s nimi četné relikvie. Nad výklenkem dal císař umístit triptych deskových obrazů Tomáše z Modeny, znázorňující Madonu s dítětem, sv. Václava a Palmacie, a nad ním ještě Theodorikovy obrazy Ecce homo a velké Ukřižování. Horní stěny okenních výklenků pokryl Theodorik nástěnnými malbami výjevů ze života Kristova a z Apokalypsy, jež měl být pokračováním a vyvrcholením maleb v kostele Panny Marie. Jen v západním výklenku vytvořil Mistr Emauzského cyklu malbu Klanění beránkovi. Plochu klenby pokrývaly skleněné puklice vyložené uvnitř zlatými fóliemi a zasazené v zlaceném štuku. Znázorňovaly hvězdnou oblohu. Na ní svítil stříbrný měsíc a zlaté slunce, provedené z ryzého kovu, ba nechybělo ani pět tehdy významných planet, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturnus. Klenební žebra a kružby oken byly zlaceny a polychromovány. Spodní části oken měly místo skla dekorativně sestavené křišťálové kaménky. Presbyterium oddělovala od lodi zlacená mříž, z jejíchž kružeb visely velké broušené drahokamy. Při slavnostních příležitostech zářil interiér světlem 1300 svíček, napíchaných většinou na hrotité násadce na železném, zlaceném prutu, který obíhal stěny nad soklem. Jejich záře, odrážená lesklými plochami obkladu a zlata, naplňovala prostor nadskutečným, magickým světlem a dovršovala iluzi nebeského Jeruzaléma.
 
Graficke pismenko Předstupněm výzdoby kaple byly malby na stěnách schodiště, které k ní stoupalo v přístavku při jižní zdi velké věže. Jdeme-li vzhůru, rozvíjí se nám po levé straně cyklus o životě a posmrtné slávě sv. Václava, cestou dolů sledujeme na protějších stěnách výjevy ze života sv. Ludmily až k jejímu zavraždění. Zvláštním oslavením obou českých světců, svých předků po matce, chtěl Karel zdůraznit svůj český původ po přeslici a tedy i dědičný nárok na přemyslovský trůn. Proto dal také na horním konci schodiště namalovat svou postavu s průvodem přemyslovských panovníků. Oba cykly vytvořil v l. 1361 – 1363 Karlův malíř Oswald se svým pomocníkem. Projevili tu nový, pokročilý názor na konstrukci prostoru.
 
Graficke pismenko Kaple ve velké věži byla slavnostně vysvěcena r. 1365. Za účasti císaře, arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi a řady dalších hodnostářů sem patrně byl přenesen Karlův ostatkový kříž z kaple v kostelní věži spolu s jejím patrociniem nástrojům Kristova umučení na kříži.
 
Graficke pismenko V. Dvořáková dospěla k názoru, že ideovou koncepci kaple sv. Kříže, jak pak byla nazývána, lze vyložit jako oslavu římského impéria a vládnoucího císaře a jejich připodobňování k moci nebeské prostřednictvím teologické a jiné symboliky. Kaple měla působit dojmem nebeského Jeruzaléma, a to zejména symbolickou nádherou zlata a drahokamů. Zlato a drahokamy pronikly aplikami a schránkami ostatků i na obrazy Theodorikovy, které svým úsporným realismem vyobrazení monumentálních polopostav se seversky nehezkými tvářemi utkvělých, nadskutečných pohledů a měkkými barvami, jakoby prozářenými světlem vycházejícím zevnitř, sugerovaly živou přítomnost světců a přispívaly nemálo k žádoucímu působení kaple. Mimo to se svými originálními kvalitami, jež nemají obdoby ve Francii ani v Itálii, staly ukazatelem cest dalšího vývoje evropského malířství.
 
Graficke pismenko Na podobné myšlence oslavy Karlova císařství byl promyšleně koncipován a ztvárněn celý Karlštejn. V dokonalém funkčním rozmístění jednotlivých částí a budov hradu do terénu je nápadná vzestupná linie výtvarná i významová. Od obsahově nejméně významných částí, jakými jsou studniční věž a purkrabství, řešené ve skromnějším měřítku a vybavení, pokračuje v souhlase s terénem vzestupná křivka přes vyšší a mohutnější císařský palác kostelní věže až k velké věži, významově nejzávažnější části hradu, v jejíž monumentální hmotě gradace jednotlivých částí vrcholí. Toto řešení je mezi našimi hrady výjimečné.
 
Graficke pismenko Na Karlštejně se až na malé výjimky všude uplatnil nový „světský sloh“. Jeví se to jména v užití obdélných oken s vnitřními kříži, a to nejen v místnostech plochostropých, ale i klenutých. Profilace těchto oken se postupem stavby zjednodušovala redukcí svých článků, což lze považovat za český rys tvorby. Jen některé bohoslužebné prostory dostaly lomená okna s kružbami. Také portály se postupně zesvětšťovaly. V paláci měly sice významnější prostory portály lomené, ale už do kaple sv. Kateřiny vedl portál pravoúhlý, jehož bylo pak užito všude v patrech velké věže, i u vchodů do kaple sv. Kříže, nejposvátnějšího prostoru hradu. U méně významných místností se užilo portálků sedlových. Fasády byly v duchu českého cítění hladké, jen horizontálně členěné. Klenby měly běžnou křížovou formu a hruškovou profilaci žeber, vybíhajících z podložek vytvořených založením přístěnného půlžebra. Jen v kapli sv. Kříže se žebra (bez podložek) nad příporou pronikají. Také opevnění Karlštejna je typicky středoevropské, zejména v užití parkánu. Chybí tu francouzské flankování pomocí věží a bašt. Jen velká věž je analogií francouzského donjonu, ale liší se od něho svým posláním i tím, že obsahuje kapli. Domácí je i additivní řazení prostorů v patrech paláce po obou stranách vstupní síně až po táflovanou komoru.
 
Graficke pismenko Původcem ideové koncepce Karlštejna byl sám Karel IV. Projevuje se v ní jeho světový názor a náboženskopolitické pojetí impéria, jeho značné vzdělání i zkušenosti, které získal zejména ve Francii. Pařížské sídlo Kapetovců mu nebylo sice vzorem, ale zdrojem podnětů při stanovení myšlenkového obsahu Karlštejna. Provedení stavby nesvěřil svým vynikajícím architektům Matyáši z Arrasu či Petru Parléřovi, jako by cítil, že by se tak střetl s osobitou individualitou, která by nebyla povolným nástrojem jeho vůle a přání. Vybral si proto architekta, zřejmě Čecha, který představoval kvalitní průměr, ale ne osobité nadání. K malířské výzdobě užil ovšem svých nejlepších umělců. Plastika se kupodivu na Karlštejně téměř neuplatnila.
 
Graficke pismenko Hospodářskou základnou hradu bylo jeho panství s osmnácti vesnicemi a dvěma městečky. Karel IV. pro ně jednak vyčlenil řadu vsí a město Beroun z královského majetku, jednak přikoupil další. Jen málo těchto obcí leželo v blízkosti hradu a některé byly značně vzdálené. Hradu vládl jménem krále purkrabí. Staral se hlavně o bezpečnost a obranu hradu, velel jeho posádce. Ale vykonával i správu jeho okolí. Býval obyčejně z vladyckého stavu. K ruce měl podpurkrabího, který měl na starosti hradní panství a hospodářskou správu. Purkrabí dostával asi tři čtvrtiny důchodu panství, části pokut a cel. Měl přiděleno i něco polí a rybníků. Musel však sám platit čeleď, pečovat o vinice, které byly založeny na jižních svazích pod hradem, odvádět z nich víno královskému dvoru a nadto 100 grošů. Prvním purkrabím byl Vít z Bítova, připomínaný už r. 1355. Předtím vedl asi administrativu stavby hradu.
 
Graficke pismenko Obránci hradu byli karlštejnští manové. Rytířští manové měli propůjčen statek a za to museli věrně a v tuhé kázni plnit své povinnosti, hlavně být pohotově ve zbrani jako jízdní bojovníci se samostřílem k obraně hradu. Měli na Karlštejně svůj manský soud a manské desky (zápisy usnesení a soupis pozemků) a zdobné skříně s erby, kam ukládali zbraně. Byly původně umístěny v přízemí purkrabství, později v prvním patře velké věže. Robotní manové byli osvobození ode všech dávek a místo roboty sloužili na hradě jako pěší bojovníci, střežili brány, zavírali a otvírali je, spouštěli most a v sobotu metli hradní nádvoří. Pocházeli ze vsí hradního panství.
 
Graficke pismenko Tak jako Karel IV. pobýval často na Karlštejně i Václav IV., zpočátku se svou chotí Johankou. Ta tu 31. prosince 1386 náhle zemřela, podle pověsti prý v noci zadávena chrtem, který spával v králově ložnici. Za královských sporů s markrabětem Joštem tři čeští páni a Hanuš kníže opavský r. 1397 úkladně zavraždili na Karlštejně čtyři milce královy, mezi nimi Purkarta z Janovic. Král se pak Karlštejnu vyhýbal až do r. 1404, ač tu byl tehdy purkrabím jeho oblíbenec Jíra z Roztok. Po něm se připomíná v l. 1406 – 1419 králi věrný Kuneš z Olbramovic. V r. 1412 uspořádal král Václav na Karlštejně velkou hostinu k poctě svého hosta Arnošta Štyrského, který při ní, rozjařen, tancoval s královnou Žofií po stole. Byla to druhá choť Václavova, původně bavorská princezna, s níž se oženil r. 1489, krásná, dobrotivá a králi vždy věrně oddaná. Když přišla do naší země, mluvila už plynně česky a ráda pak chodívala na Husova kázání.
 
Graficke pismenko Za Václava IV. byl rozmnožen počet karlštejnských kanovníků na dvanáct včetně děkana a měl být rozšířen jejich dům. K tomu však už nedošlo. Koncem července 1419 totiž vypukla husitská revoluce a 16. srpna zemřel král Václav. Jeho bratr, císař Zikmund zbavil Václavova předního milce, Janka z Miličína, úřadu karlštejnského purkrabího a jmenoval purkrabím nepřítele husitů, Zdislava Tluksu z Bubenic. V létě 1420 přijel Zikmund na Karlštejn, pobral tu část pokladů zdejších i jiných kostelů, například i svatovítského, které byly na Karlštejně tehdy uloženy, a zaplatil jimi svým žoldnéřům, účastníkům první křížové výpravy proti Čechům. Říšské korunovační klenoty dal z Karlštejna odvést do Uher a zvrátil tak smysl hradu, který mu dal Karel IV. Jejich místo zaujaly načas korunovační klenoty české, ale i je dal počátkem r. 1421 odvézt na uherský Vyšehrad (Visegrad). Přitom sebral i další poklady uložené na Karlštejně. Téhož roku v listopadu vypálili husitští pražané Bůdy.

Text: historie
19.5. 2005 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy