Ohnivé sudy. ( Pověst " o svěceném víně".)

Graficke pismenko Za starých časů měli prý kanovníci kapitoly karlštejnské darované dobré víno ke mši svaté. A že byly tehdá bouřlivé doby a vojna zuřila na všech stranách, ukryli prý kanovníci karlštejnští toto kostelní víno do tajného sklepa, aby se ho vojáci, nebo zlí a nepočestní lidé a zbojníci nezmocnili. A  žoldnéři by prý svatosvatě onoho vína nikdy nenalezli, kdyby jim je neprozradil právě sám karlštejnský kostelník, který víno ve sklepě ukrýval a sám na starosti měl. Sklep ten byl prý jen tak, zcela sám o sobě a dočista byl i zemí zaházený. Kostelník prý prozradil to víno cizím jakýmsi žoldákům, shánějícím se po dobrém truňku ze msty na kanovníky. Ale že to víno bylo pro mši svatou svěcené, nedostalo se do rukou a do úst bezbožníků aby nebylo zneuctěno. Když tedy žoldáci vykopávali sklep zemí zaházený a víno bylo "už ztraceno", vyrazily najednou s nesmírnou prudkostí všechny sudy ze sklepa, svěcené víno chytilo a zaplálo obrovskými plamennými jazyky a v divém cvalu letěly hořící ty sudy pryč jako splašené, divé stádo z vršku dolů ke hradní studni. A suroví žoldáci v bezmezném hněvu a zlosti, že jim unikl znamenitý truňk, prohřešili se proti soudům a navěky je zakleli, aby prý hořící "věčně věkův" na nádvoří se koulely a nikdy pokoj neměly a jiné ještě děsily. Tak prý se zde tyto ohnivé sudy občas koulejí a hradní obyvatelstvo prý až ze spánku hrůzným svým hlomozem a duněním burcují až prý posléze kdesi pod parkánem zmizí...

Text: pověsti
6.4. 2009 - Jaroslav Šefčík ( Ze zášeří českých hradů )