Lednický minaret je asi zbytečné dlouze představovat. Každý rok k němu zavítá na 100 000 návštěvníků a ani my jsme nebyli výjimkou. Je to naprosto unikátní stavba, jediná svého druhu v naší vlasti a zároveň jde o nejvyšší minaret v neislámských zemích.
Aneb jak se vandruje po jižní Anglii a pár důležitých informací abyste si cestování opravdu užili a rychle se zorientovali v místní situaci. My jsme sbírali informace a zkušenosti po celých šest dní.
Byla první říjnová středa, den jako korálek, a já jsem stála před státním zámkem Valtice. Měla jsem o něm načteno dost na to, abych tušila, do čeho jdu, ale skutečnost mé očekávání předčila. Slunce, jakoby tomu dni chtělo udělat důstojné entréé, vysílalo příval svých světelných paprsků přímo na zlatou zámeckou kopuli, pod níž si už léta spokojeně „trůní“ alegorie Vznešenosti a Bohatství. Jak příhodné pro tuto rezidenci! Z té oslňující záře přecházel až zrak a v mé mysli vyvstávalo jediné slovo: pohádka.
Začátkem letošního podzimu jsem měla možnost strávit týden v jedné z nejkrásnějších lokalit naší republiky, v Lednicko-valtickém areálu. Jde o území ležící mezi Břeclaví a Mikulovem, jenž se svojí rozlohou, téměř 300 km2, řadí mezi nejrozsáhlejší památky zapsané na seznam světového dědictví UNESCO.
Kopec s příhodným názvem Homole se vypíná nad malebným městem Valtice. O tom, že stojí za to tento kraj navštívit a na Homoli si vyšlápnout, se vás dnes pokusím přesvědčit.
V jednom z mých nedávných článků jsme se spolu procházeli po malebných pražských parcích a zahradách. Dnes bych ráda na tuto stať navázala krátkým pojednáním o letohrádku, který zřejmě nebude třeba ani dlouze představovat. Ví o něm určitě spousta z vás. Tyčí se vysoko nad Prahou, nad úbočím petřínského kopce, a již přes sto let na nás z jeho střechy mává americká vlajka.
|
Přihlášení |
