Choustník Hrad. I. Popis, chování jeho; zbroj na něm.

Graficke pismenko Od Radenína, Křeče a Černovic táhne se dlouhá, holá, místy i lesem porostlá výšina k jihu; z ní vychází k západu táhlý, strmý a lesem porostlý hřbet, jehož ukončení se u lidu „Starým Fusníkem“ nazývá. Hřbet tento daleko v okolní krajině, a to na kolik mil viděti jest, avšak ne vždy zřetelně. Neboť před deštěm jest hřbet tento jako v kouři, a krajané okolní vědí pak dobře, že bude brzo pršeti; avšak po dešti pomine modravá barva hory jak by uťal, a dobře lze z dálí rozeznati zelenou barvu lesův a zasvitne-li slunce se strany západní, viděti jest mocná skaliska hory a na jejím konci probleskují šedé zříceniny hradu Choustníka. Přiblížíme-li se ke hradišti, podivíme se jednak tomu množství balvanův na úpatí hory rozsypaných, jednak skaliskům takořka na sobě nametaným, na nichž strmí palác starého hradu.

 
Graficke pismenko Pevný ten hrad byl po způsobu středního věku upraven nade vši chválu lidskou. Na třech stranách spadá hora srázně, tak že hradisko samo již bylo přirozenou pevností, kromě toho chránily hrad strmá skaliska, příkopy a náspy a konečně hradby, jichž strana východní přepevná na hřbetu skaliska se táhne. Jediná pohodlná cesta, jíž se k němu za starodávna chodívalo, i posud ke starému hradu vede; počíná při vsi Chustnici, kamž úřady panské po spuštění starého hradu přeneseny byly, a vedouc lesem jde až tam, kde začíná venkovská a dolní ohrada.
 
Graficke pismenko Jako každý větší hrad, měl i Choustník dvě části: jednu vyšší neb menší, kteráž byla vlastní pevností a obydlím páně, a jednu nižší neb větší, kdež se umístnilo všechno to, co v hradě vlastním překáželo. Čásť tuto, hledíce k položení veškerého hradu, nazvati musíme dolní ohradou, dolním neb předním hradem. Byla tato ohrada způsobu zvláštního, poskytujíc jen po skrovnu rovného prostranství, v severní části větší její díl vyplňovaly boky nízkého a táhlého hřbetu, na němž horní hrad stával, a skalnatého bradla, na němž jde hradba. Z brány, kterou se přicházelo do dolní ohrady, nic nezbylo, za to však jest dobře znáti, jak důmyslně byla chráněna čtverhrannou věží, která na vysokém strmém skalisku horního hradu stojíc, největší překážkou byla každému, kdo se chtěl mocně do hradu vedrati. Neboť přišel-li kdo sem, vyhlídl vrátný úzkým okéncem na příchozího, shledaje nebezpečenství zatroubil, a ihned vyřítili se holomci či chasa hradská z vedlejšího domu holomčího a pověžní z trub svých vysílali zvuky rychlé na způsob kohouta, který svou družinu slepičí z pohodlné a bezstarostné pastvy burcuje. Za nedlouho sletělo 1) Pomůckou byly: Heber´s Burgen V., 126 a Veselého Dějiny hradu Choustníka. s věže několik šípů, také nějaký kámen, po chvíli pak na to také omastek vyhřátý, jeden neb dva soudky vařicí smůly. Přišel-li však poddaný a známý člověk, který platy a ospy přinášel, zavrzalo to v bráně, zařehtalo a znenáhla zpodjal se hřeben či mříže, jíž brána byla zavřena. Některý z holomkův arci vyběhl a vedl příchozího k písaři, na cestě pak se ho mohl vyptávati po mnohých novinách; neboť je-li člověk zavřen mezi zdmi a jen zřídka vycházeti smí, jak rád se vyptává po všem venkovském, čehož jen zrakem svým dostihnouti může. Před několika lety byla ohrada dolní, pokud zdí již není, plotem pevným ohrazena a na místě chasy hradské procházel se tu jelen, pro něhož se ani do ohrady dolní vcházeti nemohlo. K veliké radosti všech navštěvovatelů Choustníka dali jelena kamsi pryč.
 
Graficke pismenko Dotčená dolní stavení opírala se o hradbu, která zavírala dolní ohradu na severní a východní straně, obsahujíce vrátnici, dům holomčí, konírny, chlévy, písárnu a některé místnosti hospodářské. Na stranu venkovskou neměla oken, jak se samo vyrozumívá. V jedné části nacházela se studeň hluboká, do skály vytesaná. To všechno, co posud vypsáno jest, z kamení postaveno bylo a také dobře shledati jest posud; avšak na velikém prostranství dolní ohrady byla zajisté ještě některá dřevěná stavení.
 
Graficke pismenko Obyčejem bylo u středověkých hradův, že cesta k nim vedoucí sem a tam se točila mezi rozličnými překážkami, branami, hradbami, ploty atd., aby nepříteli přístup stížen byl. U Choustníka nenacházíme nic takového a také nikdy nebylo. Cesta tu šla dolním hradem skorem rovně, potom arci se zatočila, ale od této zatáčky jest ke bráně svrchního hradu jen několik krokův. Nicméně bylo stíženo dosti přistoupiti ke hradu. Jak nám zbytky bývalých pilířův ukazují, přicházelo se ke bráně po dřevěném mostě, ale již první pilíř dosti povýšen jest nad zemí, tak že tu na obyčejný příchod po pohodlné cestě pomysliti nelze. Jelo se po tomto dřevěném mostě až k poslednímu pilíři, kdež čekati bylo, až se most spustí. Byla-li dolní ohrada ztracena, schody a most za sebou zapálili nebo sbořili. Most tento byl chráněn a bráněn druhou silnou věží čtverhrannou, kteráž se nad ním na strmém skalisku vypíná a ke svrchnímu hradu náleží.
 
Graficke pismenko Nyní se stoupá do svrchního hradu bez velikých obtíží; pěšinka jde sice hodně do kopce, ale ani brána nepřekáží, poněvadž se byla dávno tak sesula, že z ní nic nezbylo. Vejdouce do nádvoří neb placu horního (jak naši předkové říkali), nacházíme se na dvoře vyšního hradu. Na nádvoří tomto stojí čtyřrohá věž, o níž řečeno bylo, že chránila dolní bránu, stojíc na nejvyšší části celého hradiště. Každá jeho strana měří 7 m., zvýší jest 17m., zdi jsou hrubé 2 1/2 m. Dřív se k ní chodívalo ze západní strany brankou pěkně do kulata sklenutou, a to dřevěným ochozem, který vedl od paláce podlé hradby, k níž naše věž přiléhá. Posud se začátek hradby této ve stavení k věži nejbližším spatřuje. (Podobného cosi najdeš u Hradce Jindřichova.) V novějších dobách, snad již v předešlém století, prolámali na jižní straně díru a přidělali dvéře, aby se do vnitř dostati mohli. Zde se arci sklamali domnívajíce se, že najdou poklady aneb cosi pamětihodného. V našem století kázala hraběnka Voračická, držitelka statku Chustnického, zdělati schody, tak že se pohodlně až na vrchol věže přicházelo, neboť vyhlídka odtud jest rozkošná. Oken věž tato neměla, než toliko v prvním a třetím ponebí úzká okénka, jimiž se vnitřním místnostem jen slabého světla dostávalo. Přízemí její má klenutí, kteréž nepochází z prvních dob hradu, nýbrž uděláno asi v 16. věku.
 
Graficke pismenko Za věží při západním konci hradu nacházel se palác, jak souditi lze ze sklepův, z části ještě zachovaných. Jen krátký čas tu páni bydleli, potom byl Choustník v držení mocného rodu, který tu nikdy nesídlel; palác byl tudíž obydlím purkrabským a nevyrovnal se úpravností svou palácům takovým, na nichž páni sídlívali. Jedno jeho křídlo, skládající se ze dvou oddělení, hledí k západu, druhé k jihu. Západní oddělení na dvě části rozdělené má veliká a široká okna; také se tu jen zbytky pozdějších oprav spatřují. Jest to zejména severní světnice, z jejíhož prvního poschodí jde branka k chodbě na věž vedoucí. V druhém oddělení nachází se místnosť s oknem ozdobně v gotickém slohu sklenutým, jež se obyčejně na kapli vykládá. Tesné kamení, kteréž ondy rohy drželo, dávno se sřítilo a pokrývá dno rumem a bujnými bylinami obrostlé, pravý to obraz, že jest příroda věčně krásná, a díla lidská, byť důkladnější a pevnější, do času. Vedlé paláce jest stavení čtverhranné neurčitého účelu, ale právě proto se nám zdá, že tu býval mlýn samotížný, pod nímž se také studnice nacházela. Na hradech, kteréžto v čas obléhání po dlouhý čas zavřeny byly aneb z nichž se v dobách nepokojných ke mlýnům jezditi nemohlo, bylo mlýna velice potřeba; v každém hradě býval mlýn, když ne samotížný, aspoň ruční mlýnek. Za tímto stavením přes úzký dvorec bývala vrátnice horní, odkudž bezpochyby ochoz k blízké bráně vedl; stavení to má dvě vyhlídky, na most a dolní ohradu. Hned za ní jest druhá věž čtverhranná k ochraně již dotčeného dřevěného mostu postavená. Jest skorem tak velká, jako předešlá věž, zdi však méně hrubé (něco méně než 2 m.) udělali, poněvadž by snad nebyli s místem postačili. Jako u všech věží středověkých, nacházejí se dvéře do ní nad zemí a ve spojení byly s pavlačemi na hradbách naraženými. Dvéře vchodu zavíraly se vnitřku silnou závorou. Zajímavy jsou vedlé vchodu díry ve zdi, do níž zasazeny byly trámy pavlačí. Jak do této tak i do předešlé věže vězně sázeli, v jedné z nich se také mučírna nacházela. Vězení bylo hluboké a první podlaha nad ním v rovnosti se vchodem. Z této první podlahy, z níž ještě kus břevna v rohu zbyl, šlo se po žebříku nebo schodech na druhou podlahu a z té na třetí, která byla již na vrchu věže. Věž tato stála na konci vnitřního hradu, při němž se na západní a jižní straně parkány nacházely. Na straně jižní zpevněna byla hradba dvěma baštami, na nichž praky a jiné jim podobné stroje postaviti se mohly. Také střílny, jimiž hradba jako poseta byla, sem a tam ještě se nalézají. K těmto hradbám přicházelo se z dotčených stavení hradských po ochozích, které běžely podlé jich celé délky a jednak k západnímu rohu paláce, jednak ke druhé věži přiléhaly.
 
Graficke pismenko Pohled na vězení vzbudí v každém buď nelibosť aneb zděšení, anobrž hrůzu, poněvadž i ten, kdo chladně rozumuje, soucitu a útrpnosti ubrániti se nemůže. A tomu se neubrání ten, kterýž z pamětí poznal, že obyčejně a z pravidla vězením lidé vinní trestáni, a jestliže byl vzat v kázeň nevinný, anebo stalo-li se tak z libovůle, bylo to věcí neobyčejnou aneb výminkou. Začasté se za to mělo a má posud, že lidé stavův nižších odevzdáni bývali na milosť a nemilosť osobám stavův vyšších, kteříž s nimi mohli podlé libosti své nakládati; ale v pravdě tomu nebylo tak. Že páni úředníci poddaných svých hájili a kvapně a prchlivě jich netrestali, o tom se najde v pamětech nejednoho dokladu a jeden takový, týkající se Choustníka (z r. 1498), budiž tuto doložen.
 
Graficke pismenko Hejtman Soběslavský byv na cti své uražen Košíkem člověkem služebným, kterýž na Choustníce přebýval, stěžoval si do něho u Olbrama purkrabí Choustnického, jsa té naděje, poněvadž byli oba pod jedním pánem, že se mu tím spíše po právu učiní. Ale nestalo se tak. I mluvil jednou k Olbramovi před kostelem Chustnickým, při čemž i pan Vejce stál a k čemuž Vácslav z Olbramovic byl zavolán, takto: „Žalovalť sem, pane purkrabě, na Košíka služebníka tvého a prosil sem tebe, aby mne v tom a manželky mé litoval, neb jest mě nešlechetně i manželku mú zhaněl a žeť toho věřím jako dobrému člověku, že toho litovati budeš a kárati jej budeš, neb jest mě nešlechetně zhaněl i manželku dávaje mně padouchy zv...é nešlechetné a manželce mé lhářky a k...y k......é. I nezdáloť se jeho z toho kárati a mne v tom litovati ani tomu věřiti, cožť jsem naň žaloval, než abych to naň provedl; i teď svědomie mám a teď naň to provozuji před těmito dobrými lidmi“ Vácslav z Olbramovic slyše tu řeč a jsa prvé svědom Košíka, že jest všechen nešlechetný a utrhač dobrých, mluvil k panu Olbramovi vedlé pana Vejce, aby Košíka toho trestal a jej vsadil a k tomu připravil, aby přijda do domu páně hejtmanova prosil pana hejtmana i paní manželky jeho pro Bůh, pro matku boží, aby jemu toho odpustili, co jest proti nim nešlechetně, nepravě mluvil. A Olbram slíbil tak učiniti a jej hned k tomu připraviti. —
 
Graficke pismenko Hned za druhou věží přicházelo se do tak řečeného parkánu, obsahujícího pouze ulici tu užší, jinde širší. Hradby ty byly stavěny na svahu hory, proto jsou mnohem vyšší z venkovské než z vnitřní strany, ale ovšem byly mnohem nižší nežli vnitřní hradby, které dolní ohradu zavíraly, a to proto, aby obhajcům na zadních stranách stojícím nepřekážely. Tento parkán měl dvě branky vedoucí do dolní ohrady (nyní zazděné). Z parkánu se též do příkopu choditi mohlo. Dotčenými brankami se v čas potřeby z dolní ohrady k těmto částem kratší cestou choditi mohlo; a jestliže nepřítel až do dolní ohrady se dostal, tudy na něj vypadali a s výše položených částí dolní ohrady jemu od zadu naň házejíce velikou škodu způsobiti mohli. Aby se nepřítel zlezením hradeb do parkánu dostati nemohl, totiž aby se k nim ani nepřiblížil, byl na této straně hrubý, z balvanů sestrojený val, na němž ploty byly naráženy. Avšak na východní straně mimo hrad byl ještě jeden předmět, o nějž si obléhající své lebky marně rozbíjeli. Za koncem zadního hradu a za příkopem stojí na skalisku na tu stranu ke Mlýnům čtverhranné stavení, nyní docela sbořené a sřícené, jehož zdi co do hrubosti přes 3 m. měří. Stavba tato, samostatné tvrzi se podobající, bezpochyby již na konci 15. neb na počátku 16. století spustla, když jí již tak nutně potřebí nebylo; že nejdříve ze všech částí hradských spustla, dokazují skrovné její zbytky omšené a obrostlé. Ze zadního hradu se k ní bezpochyby po dřevěném mostě chodilo, avšak bylo-li zle, obhajcové most ten za sebou spálili. Jak se zdá, měla tato třetí věž hradu své zvláštní jméno, říkalo se jí tuším Kokot.
 
Graficke pismenko Choustník jest jako pannou mezi pevnostmi středověkými; pokud nám známo (a že bychom o dobytí zajisté zprávy v Třeboňském archivu měli, jisto jest), nikdy dobyt nebyl. Tvrdosť svou děkoval hrad Choustník dílem nepřístupnosti místa, dílem dobrým hradbám, dílem své válečné úpravě či tak řečené armatuře. Jménem tím značí se všechno to, což obranu hradu podporovalo; tedy všecko vystrojení hradeb a zásoby zbraní. Měl-li hrad holé zdi, podobal se ve smyslu středověkém již pustému hradu ; měl-li býti k obraně schopen, narazily se na hradby pavlače či tak zvaná zábradla, obyčejně střechou krytá a z hradby ven vynikající, a to tak, že podlaha z pouhého trámoví se skládala. Otvory mezi trámy se nacházejícími mohli obrancové házeti dolů kamení, klády a j. podobné věci. Ty a takové pavlače šly také po stranách některých staveb hradských, tu , kdež toho potřeba byla.
 
Graficke pismenko Ke hradu patřívaly též rozmanité zbroje, jsouce věcmi, jak nyní říkáme, inventárními. Kdykoliv přišel nový purkrabě, zdělány dvě cedule a sepsáno na to vše, co na hradě před rukama bylo; jednu z nich nechal purkrabě za sebou, druhou pak odevzdal pánovi. Jestliže pak úřad svůj vzdal, srovnány obě cedule mezi sebou i se zásobami na nich psanými. Ve 13. století měliť asi na Choustníce tolik, kolik staré válečnictví římské aneb počátky tehdejšího válečnictví nového poskytovaly. Každým způsobem byly tu veliké neb strojné praky (machinae), způsobené tak, jak toho návod podává římský spisovatel Vitruvius. Na Choustníce byly nejméně tři, dva z nich „založeny“ (trochu do země zahrabány a kamením obtíženy) na baštách předního hradu, třetí stál na konci hradu zadního. Téměř každé hodiny (ovšem jen v čas obléhání) z nich vyhazovali veliké kamení; příliš čerstvě to tudíž nešlo, poněvadž přivalování těžkých kamenův a napínání lžice prakovní nemálo práce stálo ty nemnohé osoby, kteréž ke službě prakův přikázány byly. Na zadní baště na východním konci hradu stávaly snad totyže neb totachy. Názvem tímto, patrně z nějakého cizího jazyka vzatým a co do smyslu svého zatmělým, značily se hrubé a těžké stroje, kterými se kamení veliké metalo.
 
Graficke pismenko K vyzbrojení náležely potom také luky, kuše a samostříly. Jak luk vypadal, jest vůbec známo, a každý si jej snadno z habrového dříví udělati může. Kuše a samostříly (arcubalistae, balistae) potřebují již širšího výkladu, aby se účinku jich dobře vyrozumělo. Části jich byly předně lučiště, skládající se z několika silných a pružných dřev neb rybích kostí koží potažených, aneb (od 15. století) z několika užších lučišť ocelových, za druhé socha (franc. arbrier) čili dřevo úpravně přiřezané, skrze něž lučiště bylo prostrčeno a dobře připevněno, za třetí tětiva hrubá, ze silných střev spletená, konečně ořech neb kolečko pohyblivé, na němž dva vruby se nacházely. Střílelo se pak tím způsobem, že se tětiva natáhla nebo napjala, až se dostala do jednoho vrubu dotčeného, a tak znapínaná kuše mohla se i nějaký čas nositi; chtěl-li kdo vystřeliti, přiložil šíp na ořech, ořech otočil, a tětiva s velikou silou vyšvihla šíp ven. Takhle se arci daleko dostřelilo, ale práce s tím bylo dosti, neboť největší obtíže dělalo napínání lučiště a zadržení ořechu, k čemuž ještě zvláštní přístroje a napínadla bývaly. Ke spouštění ořechu býval ve zpod sochy jazýček s pérem, k napínání bylo kolikero strojův. Původně se napínalo kozí nůžkou či strojem ze dvou pák se skládajícím; jedna z nich se založila pod sochou nebo na jejím konci, druhá zachytila tětivu a napjala ji. Později mívali hevery a kolovraty čili přístroje s rozličným zoubkováním a drábky, kteréž tětivu zachycovaly.
 
Graficke pismenko Ačkoli kuše až do 16. věku v užívání zůstaly, přece záhy nahrazovány střelbou s prachem. Za panování Jiříka Poděbradského byla na Choustníce hrubá i malá střelba a jiných válečných potřeb s dostatek. Byly tu předkem dvě houfnice nebo střelba o jedné hlavni širokého ústí na loži o 2 kolách, kteréž se ze zadu nabíjely. Vyhazovaly se z nich koule z kamene tesané, jichž se na hradě 3 kopy nacházely. Pak zde bylo 21 píšťal čili pušek železných nosných, které teprve za tohoto století všeobecně užívány byly.
 
Graficke pismenko Nasazeny bývaly na dřevěné bidlo, jež jeden v ruce držel, druhý pak střelec prach na pánvi zapaloval. Samo sebou se rozumí, že nabíjeny od předu. Aby se z nich výdatně vystřelovati mohlo, měli na Choustníce 105 liber olova, jež se buď v kulky přelévalo nebo na kusy rozsekávalo. Prachu bylo jeden a půl centéře, a kdyby zásoba ta vystačiti neměla, byly tu ještě 5 ct. salnitru a 2 ct. síry. To vše bylo připraveno na jistou dobu; trvalo-li obležení déle, bylo se pánu o to starati, aby více zásob na hrad dodal. Také šípův, jež se z kuší vozných aneb nosných aneb jakkoliv jinak vystřelovaly, byl dostatečný počet. Nasazených šípův, to jest takových, kteréžto již na násady neb šipiště naraženy byly, bylo 29 kop, nenasazených čili pouhých hrotův 60 kop. A toho přece nebylo dosti, neboť 100 kop šípův mělo se sem ještě z Třeboně dodati.
 
Graficke pismenko Z r. 1558 máme poslední zprávy o vyzbrojení Choustníka a o všelijakém nádobí, kteréž se tu nacházelo. Prachu střelného byl tu dvojí druh, jednoho půl soudku, druhého půl čbera, síry pak na neckách. Ty staré koule železné, které tu byly r. 1470, bezpochyby se v nějakém koutě válely. Potřeba jich nebylo, poněvadž se jimi již nestřílelo, avšak tu byly 4 kusy olova na slévání koulí. Střelná zbraň byla rozličná, ale veskrze jen malá. Bylo tu 30 ručnic, kteréž se podobaly píšťalám svrchu popsaným; jméno své proto měly, poněvadž se v ruce držely a zapalovaly. Pak tu bylo 33 hákovnic čili ručnic takových, kteréž měly na pažbě hák, jímž se při střílení do dřevěného kozlíku (neb vidlí) vraženého přede střelcem do země vložily a upevnily. Měly to dobré, že je jediný střelec vypaloval, avšak pořád po starém způsobu knotem rozžhaveným. Čtrnácte takových hákovnic leželo na násadách, na způsob děl. Jakýsi pokrok viděti bylo v tom, že tu měli několik „hákovnic samozapalovacích,“ t. j. takových, které se mohly zámkem a křesacím kamenem vypalovati. Čtyři z nich byly dobré, jedna byla zkažena a na druhé byl zámek odňat. Také starodávné zbraně tu něco bylo, poněvadž se jí užívalo dílem k obhajování hradeb, dílem k honění zvěře. Šípův tu byl jeden soudek, pak množství šipišť, 22 toulcův a jeden kolovrat, aby jím střelci kuše své napínati mohli. Kuší tu nebylo, poněvadž je manové a poddaní službou ke hradu zavázaní sami přinášeti povinni byli. Jeden hřebík prakovní byl tu zůstal od starých dob a zapsán jako pouhá inventární věc, poněvadž tu prakův již nebylo.
 
Graficke pismenko Všelijakého nářadí potřebného na hradě tu také byl dostatek, a to: jeden moždýř měděný s palicí, jeden perlík železný (veliké kladivo), dva oškrdy k okřesávání mlýnských kamenův, dva rožny, jimiž vězně do vězení sázeli, vidlice na pověšení masa, hák, 3 staré zámky, 6 zámků velikých, 4 členky řezězů, železný klín, motyka, nosatec, železná hůl, dvě palice železné, dvě lopaty železné a konečně venhák či sochor s hákem železným. Do inventárních věcí počteny konečně i 4 stoly, dva čbery měřicí, hodiny zrušené, dvéře železné. Odstupující purkrabě zanechal nástupci svému 8 pecnů chleba a sud osmivěderní řídkého piva, a ty proto také do inventáře zapsány; neb když i nový purkrabě po čase úřad svůj vzdával, musil se jimi vykázati.
 
Graficke pismenko Na takových hradech, jako byl Choustník, bylo železa, chleba a piva dosti, ale papíru málo; tak svědčí list psaný Vácslavovi Albinovi z Helfmberka, kancléři na Krumlově, tohoto znění:
 
Graficke pismenko Službu svú vzkazuji urozený pane Vácslave kanclíři pane mně laskavě příznivý! V. Mti. předkem zdraví a při něm i jiného všeho dobrýho toho bych vám věrně rád přál. Teď V. Mti. z poručení J. Mti. panskýho po tomto formanu odsílám 36 ručnic a 30 sedel, náležejí J. Mti. p. Vilémovi. I račte je dáti opatřiti do příjezdu J. Mti. panskýho a formanu nechť se dá vobrok na koně jeho, neb sice sem já formanu zaplatil. A při tom V. Mti. jáť to velce prosím, že nám ráčíte po tomto formanu rys papíru odeslati, neb žádného nemáme. S tím všemohúcí pán Bůh rač dáti všecko dobré. D. v Soběslavi v sobotu před sv. Martinem.

Text: popis
20.5. 2019 - A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 4

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182