Vousatý rytíř

Graficke pismenko Vladyka Vok, který žil v Čechách za panování knížete Boleslava II., měl dceru Adélu, slynoucí nevšední krásou. Pečoval o ni starostlivě a domníval se, že ji zahrne štěstím, přivede-li jí bohatého, urozeného ženicha. Adéla však byla srdce skromného a vyvolila si chudého Všebora, jenž byl manem (poddaným rytířem) jejího otce.

 
Graficke pismenko Proto k otcově žalosti odmítla bohatého hraběte, který se ucházel o její ruku. A když se otec zdráhal provdati ji za Všebora, uprchla z otcovského hradu.
 
Graficke pismenko Vladyka Vok truchlil pro Adélu několik let. Konečně opustil svůj hrad, svěřiv jej péči purkrabího, a vydal se na cestu, aby pátral po zmizelé dceři. Projel mnohými kraji, navštívil hlučná města i odlehlé hrady, vyzvídal, nemá-li kdo tušení, kam se obrátil jeho man Všebor s unesenou dívkou. Nikdo mu nemohl o nich dáti zprávy, nikdo nepotěšil jeho zkormocené srdce. Stejně smuten, jak se vydal na cestu, vracel se po čase na svůj pyšný hrad. V zadumání ani nepozoroval, že se vzdálil od vyjeté cesty, že zapadl do hloubi tmavých, širých hvozdů. Zrychlil kroky, aby se dostal z lesa k lidským příbytkům, avšak tma přikvačila náhle, že mu nezbylo, nežli přečkati noc v lese na lůžku z hebkého mechu.
 
Graficke pismenko V neklidném spánku se dočkal rána, sebral síly a zachmuřen putoval dále. Konečně les prořídl a před zraky znaveného poutníka se objevila černá, vysoká skála, na jejímž temeni stála dřevěná tvrz, obehnaná palisádami. Zjasnil líce, zamířil k tvrzi. Stanul před branou, zavolal prosebným hlasem: „Otevřte, lidé dobří, a dopřejte pohostinství zbloudilému, zemdlenému starci!“
 
Graficke pismenko Otevřeli, uvítali ho jako vzácného hosta a uvedli ho do domu. Spatřil tam krásnou paní ztepilé postavy, jasných, laskavých očí. Poznal hned, že je to jeho dcera Adéla.
 
Graficke pismenko Adéla otce nepoznala, neboť měl dlouhé, prošedivělé vousy, spadající mu hluboko na prsa. Zato však neušlo starcovo vzrušení Všeborovi. Vytušil, že je to sám vladyka Vok. Domníval se, že je kdosi zradil a že sem vladyka přišel v přestrojení na zvědy.
 
Graficke pismenko Vok poděkoval za pohoštění a spěchal na svůj hrad. Sešikoval vojsko, vytrhl proti tvrzi v lesích, hodlaje jí dobýti a potrestati únosce své dcery smrtí.
 
Graficke pismenko Všebor dal mezitím v lese kolem tvrze poraziti kmeny a nadělati záseků. Když přitrhl Vok k tvrzi a vyzval Všebora, aby se vzdal, odmítl statečný muž tak učiniti a chystal se odraziti útok. Adéla se vypravila do tábora oblehatelů, vrhla se otci na šíji a vyprosila sobě i Všeborovi milost a odpuštění. Šťastní manželé zůstali nadále na tvrzi skryté v lesích. Přestavěli ji v pevný kamenný hrad a podle Vokových vousů, jež uvedly Adélu v omyl, nazvali jej Voustník. Z toho slova vzniklo prý jméno Choustník, jímž je nazýván hrad dodneška.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182