Graficke pismenko Kostel sv. Jakuba Staršího je bezesporu nejstarší dochovanou stavební památkou v Petrovicích. To dosvědčuje první písemná zmínka o zdejší farnosti, jejíž založení bylo podmíněno právě existencí vlastního kostela, která pochází z roku 1355. Žádné další písemné prameny, které by obsahovaly svědectví o tom, kdo a kdy nechal kostel postavit a jaký byl jeho stavební vývoj neexistují, a tak jsme pro nejstarší dobu odkázáni pouze na hmotné svědectví němých zdí.

 
Graficke pismenko Stavební průzkum prokázal, že starobylý petrovický kostelík vznikl pravděpodobně už ve druhé polovině 13.století. (Detailní informace naleznete v článku J.Sommera Redukovaná dispozice středověkého kostela v Petrovicích v časopise Památky a příroda z roku 1987.). Jedná se o stavbu raněgotickou, na níž jsou patrné ještě některé prvky románského stavitelství. Původní jednoduchá budova obdélníkového půdorysu nebyla ničím členěná zvenčí ani uvnitř. Kostelní loď navazovala bezprostředně na presbyterium (kněžiště, t.j. prostor kolem hlavního oltáře určený pro kněze) a rozhraní mezi nimi nebylo naznačeno ani jinde se obvykle vyskytujícím triumfálním obloukem. Jednolitý byl i plochý strop sálu. Světlo pronikalo dovnitř pouze vchodem z jižní strany a jediným menším oknem umístěným uprostřed čelní stěny kněžiště (tzv.závěru). Dnes je z něj zachována pouze horní klenutá část ostění (které se svým tvarem hlásí ještě k románskému slohu). Toto okno bylo patrně jedním z mála architektonických prvků, jež prostou stavbu zpočátku zdobily. Teprve později, nejspíše počátkem 15.století nechala tehdejší petrovická vrchnost provést malířskou výzdobu interiéru. Ve druhé polovině 15.století byl vchod ve tvaru lomeného oblouku opatřen umělecky zdobeným portálem v pozdněgotickém slohu. Jednoduchou výzdobu gotického kostela doplňovalo sanktuarium (schránka na hostie) vyhloubené ve zdi vpravo od oltáře a zdobené ostěním ve tvaru dvojice trojlaločných obloučků.
 
Graficke pismenko Po roce 1712 nechal tehdejší majitel Petrovic František Paceli z Adlersheimu vystavět ve vrchnostenském dvoře na místě původní středověké tvrze barokní zámeček. Je nanejvýše pravděpodobné, že právě v souvislosti s tímto významným stavebním počinem došlo k rekonstrukci a dostavbě zřejmě již chátrajícího kostelíku sv. Jakuba, který se nacházel v bezprostřední blízkosti nového panského sídla. Přestavba se datuje do druhé čtvrtiny 18.století. Pokud nebyla provedena ještě za Paceliho života, stalo se tak po roce 1734, kdy se držení Petrovic ujal jeho dědic hrabě Jan Jindřich z Bissingenu. Tak získal kostel barokní vzhled. K jeho jediné ničím nečleněné budově byla v ose kostelní lodi přistavěna sakristie na východní straně (se stropem sklenutým do kříže) a hranolová věž se zkosenými nárožími a cibulovou bání na straně západní. V ní byla roku 1776 zřízena zvonice. Pod touto věží se nově do kostela vcházelo. Starší vchod v jižní stěně byl včetně portálu zazděn. Vnější zdi byly podle tehdejšího zvyku omítnuty.
 
Graficke pismenko Novou podobu dostal také interiér. Světlo nyní proudilo dovnitř čtyřmi většími tzv. kasulovými okny (svým tvarem připomínají kasuli, t.j.církevní roucho). Vnitřní stěny byly pokryty silnou vrstvou omítky, která vyrovnala nerovný povrch zdí, zakryla ovšem také středověké malby. Stěny však nezůstaly bez výzdoby. Ve zdi za oltářem byla vyhloubena mělká nika (výklenek) a v ní umístěn na plátně malovaný obraz sv. Jakuba. Rámec tohoto obrazu tvořila freska (nástěnná malba provedená na čerstvé, ještě vlhké omítce) představující monumentální oltář. Takto provedený hlavní oltář je typický právě pro 18.století. Dosavadní oltář pocházející z roku 1678 byl přemístěn na pravou stranu kostelní lodi. Rovněž plochý strop ozdobila barokní freska, jež zobrazovala Nejsvětější Trojici. Lze předpokládat, že při této přestavbě vznikla v západní části sálu kruchta (hudební kůr, t.j. vyvýšená tribuna v úrovni patra určená pro varhany, zpěváky a hudebníky). Je však možné, že mohla, byť v jiné podobě existovat již dříve. V kostele byla instalována barokní kazatelna s reliéfem a figurální i ornamentální výzdobou. Malý kostelní hřbitov byl nejpozději v této době obehnán zdí, a na ní instalovány čtyři kamenné sochy světců.
 
Graficke pismenko Ke druhé zásadní přestavbě kostela sv. Jakuba došlo v roce 1910. Byla provedena péčí hraběcího páru Arnošta Emanuela Silva Taroucy a jeho choti Marie Antonie Gabriely, která o dva roky dříve přikoupila k rozsáhlejšímu průhonickému panství, jež bylo už delší dobu jejich majetkem, ještě petrovický stateček. Záměrem této rekonstrukce bylo dát kostelu opět gotickou podobu. (Vnější i vnitřní podoba kostela před přestavbou je zachycena v publikaci A.Podlahy Posvátná místa království českého I. , která byla vydána v Praze v roce 1907.). Toto rozhodnutí bylo pravděpodobně učiněno pod vlivem doznívajícího purismu, architektonického směru, jenž usiloval o to, aby renovované stavební památky byly slohově čisté. To znamená, že měly nést rysy pouze jediného slohu, valnou většinou toho, v němž byly původně postaveny. V případě petrovického kostela šlo samozřejmě o sloh gotický. Typicky barokní cibulovou báň zakončující věž nahradil štíhlý čtyřboký jehlan. Byly strženy vnější omítky a opraveno původní obložení zdí lomovým kamenem. Na nejstarší části kostela byly vyměněny pískovcové kvádry, jimiž byla zpevněna nároží stavby, a doplněny také na objekt sakristie. Věž zůstala omítnutá. Při těchto pracích byl na jižní straně kostela objeven zazděný gotický portál a poté upraven jako součást fasády.
 
Graficke pismenko Stržení vnitřní omítky přineslo odhalení středověké malířské výzdoby. Nástěnné malby byly zrestaurovány, mnohde však nedostatečně a nedokonale. Sňata byla také nástropní freska sv. Trojice, kterou nahradil dřevěný tabulový strop spočívající na sedmnácti trámech. Podobně byla zadaptována i kruchta, již nesou dvě dřevěné konzoly. Tyto úpravy vedly ke snížení stropu. V kostelní lodi tak byly sice vytvořeny výborné akustické podmínky, z kruchty však musely být odstraněny varhany, jejichž píšťaly se pod snížený strop už nevešly. Místo nich zde bylo instalováno harmonium.
 
Graficke pismenko Ke konci první světové války, kdy se začal projevovat značný nedostatek kovů, byl v petrovickém kostele, tak jako v mnoha jiných, zrekvirován pro vojenské účely menší kostelní zvon (umíráček, ulit roku 1865). Proto byl náhradou za něj pořízen po válce zvon nový, jenž byl vysvěcen o svatojakubské pouti v neděli 29.července 1923 a slouží dodnes. Druhý, větší zvon, který je ve věži kostela umístěn, je mnohem starší - pochází z roku 1694.
 
Graficke pismenko Teprve počátkem 60. let minulého století byl do kostela zaveden elektrický proud a připraveno šest velkých topných těles pro zateplení kostelní lodi, ale pro nesouhlas hl.m.Prahy, jejíž součástí se v roce 1960 Petrovice staly, nebyla tato akce dokončena. O něco později byla opravena střecha budovy a hřbitovní zeď a roku 1980 došlo k rozsáhlé rekonstrukci středověkých nástěnných maleb a části vybavení kostela. Protože se barokní kazatelna nacházela již ve velmi špatném stavu, byla po zrestaurování odstraněna, stejně jako velmi stará zpovědnice, silně napadená červotočem. K poslední renovaci kostela sv. Jakuba, významné starobylé stavební i kulturně historické památky, došlo po obnovení farnosti v roce 1996.

Text: historie
11.8. 2003 - Dana Picková