Graficke pismenko Předchůdcem chebského hradu bylo hradiště, které založili nespíše koncem 9. nebo na začátku 10. století chebští Slované (Chebané?). Jejich přítomnost v oblasti Chebska dokládají archeologické nálezy už v 5. – 6. století. Hradiště se rozkládalo v místech dnešního hradu a přilehlé části města až po Mlýnskou a Růžovou ulici, na důležité křižovatce obchodních cest. Archeologické výzkumy (r. 1911 architekt J. E. Jonáš z Berlína, v l. 1932 – 1933 O  Schürer, A. Gnirs a Státní archeologický ústav a v l. 1962 – 1964 A. Hejna z Archeologického ústavu ČSAV) zde objevily jednak velké slovanské pohřebiště, jednak valová opevnění s důmyslnou dřevěnou roštovou konstrukcí, kamennými zídkami a příkopy hlavně na Jánském a Jehlářském náměstí. Vedle těchto zbytků pevnostních staveb se zde našlo velké množní slovanské keramiky, šperků (hlavně stříbrných, zlatých a bronzových záušnic a jiných předmětů, vřetena, ruční mlýnky na obilí aj.). Pod vlastním hradem (akropolí) a na východ od něj bylo předhradí s kupeckou osadou, základem budoucího města. Tu žilo vedle Slovanů asi i obyvatelstvo neslovanské (románské, německé a židovské). Při hradišti se sbíhaly cesty Chebská (z Bavorska údolím řeky Mohanu směrem k Chebu, Teplé a Bečovu na Teplou a odtud dále na Prahu), Královská (spojovala Cheb se západními zeměmi a vedla odtud dále údolím řeky Ohře k Sedlci u dnešních Karlových Varů), kde na ni navazovala Erfurtská cesta ze středního Německa. Odtud pak pokračovala před Ostrov, Radošov (Radovanův Brod), Doupovské hory a Žatec do Prahy. Jiné staré cesty vedly z Chebu přes Ašsko a údolím řeky Sály k dolnímu Labi a před Řezno a Salcburk a dále přes Alpy do Itálie.

 
Graficke pismenko Původní chebské slovanské hradiště bylo na přelomu 10. a 11. století přestavěno v novější, přičemž se už z velké části používalo kamene; tato stavba byla objevena hlavně při výzkumu v letech 1932 – 1933. Našly se základy 2 m silné hradby v prostoru mezi pozdější Černou věží a jihovýchodním rohem románského paláce. U obou jejich konců stály okrouhlé věže. Poněvadž větší z nich (jižní) zasahovala až pod dnešní Černou věž, je jisté, že šlo o hrad starší než románský palác z druhé poloviny 12. století. Při hradbě tohoto druhého hradu byly nalezeny zbytky obytné budovy z 11. – 12. století, která asi nebyla palácem (ten byl nejspíše na druhé straně, snad někde v okolí pozdější románské poschoďové kaple). Tato stavba pochází asi z 11. – 12. století a není jisté, zda ji postavili ještě slovanští vládci zdejší oblasti nebo už hornobavorští Vohburkové, kteří se zde objevují od počátku 12. století a postavili na Chebsku pravděpodobně už i některé jiné hrady a tvrze, i když nedostatek pramenů nám nedává plnou jistotu které. Obyvatelstvo však zůstávalo i nadále velkou většinou slovanské a byla patrně ponechána i část prvního slovanského hradiště (kamenný hrad překrýval pouze východní polovinu prostoru dnešního chebského hradu).
 
Graficke pismenko První písemná zpráva o Chebu je v listině německého krále a pozdějšího císaře Jindřicha IV. z r. 1061. Uvádí se v ní, že král věnoval jakémusi Otnantovi lesy ohraničené cestou, která vede z Chebu (Egira) k Schwurbachu a odtud na Crumbananbu (Křivé, Lesní Nába v Horním Bavorsku).
 
Graficke pismenko Tato listina už naznačuje směr německé kolonizace. K podstatným změnám na Chebsku však došlo až v době Vohburků a jejich vazalů, jejichž léna spolu s hrady a statky se staly základem kolonizace a germanizace dosavadního slovanského Chebska, která byla dovršena ve druhé polovině 12. a hlavně ve 13. století.
 
Graficke pismenko Do vývoje ve zdejší oblasti začal zasahovat i Fridrich I. Barbarossa z rodu Štaufů, od r. 1152 německý král a od r. 1155 římský císař († 1190). Nový způsob vlády, který zavedl, zaměřený na rozšíření ústřední moci císaře a říše, vyžadoval již daleko větší správní (světský i církevní) aparát se stálejším, větším a pohodlnějším sídlem, umístěným tam, kde bylo právě panovníka a jeho dvora nejvíce zapotřebí.
 
Graficke pismenko Takovým významným kolonizačním a germanizačním centrem se stal v té době právě Cheb. V této souvislosti došlo i k rozšíření chebského hradu, který tehdy získal v hlavních rysech svou definitivní podobu. Vzorem mu snad byly podobné románské falce z poloviny 12. století v Alsasku, Porýní, Norimberku a Altenburku, vybudované rovně na příkaz Fridricha I. Barbarossy. Chebský hrad byl vybudován nejspíše v 60. nebo 70. letech 12. století. Svědčí o tom zprávy z l. 1179, 1183 a 1188, kdy se o něm mluví již jako o císařském sídle, i jeho stavební ráz.
 
Graficke pismenko Patří k němu především Černá věž, hradní palác, poschoďová kaple a hradby, které jej uzavírají na východní straně. Černá věž chránila hlavní hradní bránu, která byla jistě v místech brány dnešní. Tato mohutná vysoká věž, postavená z černých lávových kvádrů z Komorní hůrky, má čtvercový půdorys a vévodí celému hradu. Obdiv budí i síla jejích zdí (dole až 3,5 m), velikost kvádrů (až 1,5 m dlouhé) a jejich hrubé opracování. Původní vchod do hradu byl na severovýchodní stěně, asi 9 m nad dnešní úrovní, půlkruhovou brankou, k níž se musel přistavit žebřík zezdola anebo ochozu starší příčné hradby. Dnešní vstup do věže byl prolomen až při stavbě nové barokní brány. Věž měla několik pater a vrcholila původně stanovou střechou a dřevěným ochozem; později byl vrchol upraven na dělovou terasu.
 
Graficke pismenko Hradní palác byly dlouhá patrová čtverhranná budova ze žuly, břidlice a mramoru. V jejím přízemí byly v r. 1911 objeveny zbytky velké středověké kuchyně s pecí uprostřed, s okrouhlými ohništi v koutech a nádrží, k níž vedl přívod vody. Zdá se, že toto dosti složité zařízení nesloužilo jen kuchyni samé, ale i k vytápění obytných místností v patře. To se zachovalo takřka v úplnosti pouze na severní straně, kdežto na jižní (vnitřní) straně bylo z velké části odbouráno. Střecha s podstřeším vzala za své při požáru v r. 1743. K největším pozoruhodnostem hradu patří arkádová dvoudílná a pětidílní románská okna, rozdělená mramorovými sloupky. Vedle nich zde jsou i okrouhlá okna s kamenným ostěním. Na některých jsou ještě žlábky, dokazující, že byla zasklena. Vedle těchto oken jsou i románská střílnová okénka, hlavně v přízemí. V jižní (vnitřní) stěně hradu se zachoval románský portál z tesaných klenáků, tvořících archivoltu. Na vnější straně severní stěny, obrácené k řece, jsou zachovány mohutné opěrné pilíře, severovýchodní roh paláce je zpevněn žulovými kvádry. V úrovní přízemku se zachovaly žlaby na užitkovou vodu a její odvod, pod dveřmi prvního patra krakorce, které nesly prevéty. Polovinu celého prostrou poschodí tvořil velký (10 x 25 m) sál; druhá byla rozdělena na několik menších místností. Sál i některé místnosti se vytápěly krby.
 
Graficke pismenko Před palácem (při jeho jižní straně) stojí proslulá hradní poschoďová kaple, patřící k nejkrásnějším památkám románské architektury u nás a ve střední Evropě vůbec. Zvenčí je to celkem prostá obdélná patrová budova se sedlovou střechou. Zdá se, že měla původně ještě dřevěné nebo hrázděné podstřeší, které se nezachovalo. Jinak však nebyla katastrofou z r. 1743 tolik postižena a zachovala se ve své původní podobě. Západní vchod do kaple ve výši asi 4 m je zazděn; sloužil kdysi jako příchod pro panovníka a jeho družinu. Dnes se do kaple vhází románským portálem z jižní strany. Tento portál má půlkruhovou špaletu na konzoli s reliéfem řeckého kříže; tudy se původně vcházeli ostatní věřící. Po obou stranách portálu jsou prostá malá románská okénka a o něco dále napravo třetí. V patře jsou tři velká románská okna s obloukovým zakončením. Nad vchodem je románské okno se šikmou špaletou a zubořezem z bílého a červeného mramoru. Podobné okno je i na protější severní stěně, na západní je jen malé kruhové okénko, jaké bylo i na stěně východní, později však bylo nahrazeno velkým gotickým oknem s kružbou. Vnější stěny jsou rozděleny lizénami na několik polí. Dolní vnitřní prostor (loď) má uprostřed čtyři masivní nízké románské sloupy, spojené oblouky. Mezi nimi je osmiboký otvor do horního poschodí, kam je připojen čtyřboký presbytář s křížovou klenbou, která je i na ochozu. Tato prostší a starší dolní kaple, postavená nad slovanským pohřebištěm, je zasvěcena sv. Martinu, asi po starší (nezachované) hradní kapli, která snad pamatuje ještě slovanské hradiště a zmíněné pohřebiště, které už bylo křesťanské (na kmenných náhrobcích se našly kříže, hroby byly poměrně chudě vybaveny – asi 9. – 11. století). Později zřejmě sloužila kaple hlavně hradní čeledi, mezi níž patrně ještě dlouho přežívaly zbytky slovanského obyvatelstva. Horní kaple je snad o několik desetiletí mladší (z doby před r. 1213 a její románský sloh má už některé raně gotické prvky (štíhlé a jemněji vypracované sloupy, jemně profilované žebra křížové klenby, lomené oblouky apod.). Ze čtyř sloupů s nesmírně bohatou plastickou výzdobou s paletami, listy, pletenci, maskami i celými postavami v hlavicích jsou dva hladké a dva polygonální. Jiné sloupy mají zase žlábkované dříky, pozoruhodný je i triumfální oblouk, nesený párem sdružených sloupů (pilastrů) a složitý systém kleneb, kudy se vchází do čtvercového presbytáře, kde sedávala šlechta s panovníkem v čele. Jí jistě sloužil onen dnes už zazděný vyvýšený vhod. Horní kaple byly zasvěcena řezenskému biskupu sv. Erhardovi a kolínské světici sv. Voršile. I zde je vidět vliv porýnského kulturního kruhu a Řezna, k jehož diecézi Chebsko patřilo.
 
Graficke pismenko Z ostatního původního opevnění hradu se zachovala jen malá část hradeb na východní straně, zvnějšku dokonce většinou překrytá cihlovým barokním opevněním.
 
Graficke pismenko Po smrti Fridricha Barbarossy v Chebu často pobýval i jeho nástupce Jindřich VI. († 1197), který tu rovněž rád trávíval Vánoce. V roce jeho smrti zde zemřel i český kníže a biskup Jindřich Břetislav, vyhnaný ze země po prohraném boji s Přemyslem Otakarem I. V r. 1213 se na chebském hradě konal slavností říšský sněm, kde se rozhodovalo o vztazích mezi Štaufy a papežem. Tehdejší německý král Fridrich II. o tom vydal zlatou bulu, datovanou “in capella in castro Egere“. Vzhledem k slavnostnímu rázu tohoto jednání asi už nemohlo jít o starou hradní kapli a listina tedy obsahuje první zmínku o poschoďové kapli chebského hradu.
 
Graficke pismenko Cheb a Chebsko původně spravovali různí zmocněnci Vohburků a štaufských panovníků a jejich dvorští úředníci. Když se ale na začátku 13. století Cheb částečně osamostatnil jako říšské město a vytvořil si vlastní městskou správu, která se vztahovala i na jeho vlastní panství a vsi, bylo nutno vytvořit zvláštní správu královských lén se sídlem na chebském hradě. V jejím čele stáli od r. 1235 císařští fojtové a později purkrabí, dosazovaní od r. 1265 českým králem (v l. 1276 – 1290, 1292 – 1298 a 1305 – 1322 opět panovníky německými). Od r. 1429 však získalo město značný vliv na volbu jeho osoby (právo jej králi navrhovat) a často byli tito purkrabí jmenováni dokonce přímo z řad chebského bohatého měšťanstva. Purkrabí byl vedle panovníka jediným feudálem, který mohl zasahovat i do chebských městských záležitostí. Chebští to však nikdy rádi neviděli, o čemž svědčí ostré konflikty, zejména za Jana Lucemburského (1341) a Václava IV. Končily vítězstvím měšťanů a někdy i dalšími ústupky královském moci.
 
Graficke pismenko V r. 1265 dobyla Cheb a Chebsko ve válce s bavorským vévodou Jindřichem o štafské dědictví vojska českého krále Přemysla Otakara II. a tehdy došlo poprvé k připojení Chebu a Chebska k českému tátu. Přemysl sem sice dosadil purkrabího, ale hned nato slavnostně potvrdil měšťanům jejich privilegia, která ještě rozmnožil o osvobození od cel a mýt a o právo držet lenní statky. Město se tak stalo nejenom leníkem, ale i lenním pánem nad velkou částí chebských lén. V r. 1276 však Přemysl II. Chebsko vídeňskou kapitulací zase ztratil a vlády se zde ujal císař Rudolf I. Habsburský. Ten znovu potvrdil městu a měšťanům jejich privilegia, k nimž připojil i plnou svobodu stěhování (1279) a statky v Chocovicích a v Lesince (1290). V r. 1285 však provdal svoji dceru Gutu za českého krále Václava II. a dal jí věnem Chebsko. Václav II. se zde ujal vlády po Rudolfově smrti v r. 1291. Tak se Chebsko stalo zase součástí českého státu.
 
Graficke pismenko V roce 1295 došlo k důkladným opravám částečné přestavbě chebského hradu, který prý byl tehdy velmi zchátralý. Král Albrecht I. Rakouský se pokusil v r. 1304 válkou proti Václavovi II. Chebsko znovu získal a s ním snad i český trůn, ale u Kutné Hory se jeho vojko rozpadlo, takže byl nucen rychle ustoupit a nakonec upustit i od obléhání statečně se bránícího Chebu. Ve zmatcích, které nastaly po smrti Václava III. (1306), se jej však nakonec přece jen Albrecht zmocnil. V r. 1315 a opět v r. 1322 zastavil však německý král Ludvík Bavor za 20 000 hřiven stříbra Chebsko znovu a tentokrát už natrvalo českému králi Janu Lucemburskému. S vyplacením této „říšské lenní zástavy“ se už vlastně nikdy vážně nepočítalo. Svědčí o tom privilegia Jana Lucemburského (1341) a Karla IV. (1356), která zaručují Chebu postavení rovnoprávné s českými královskými městy (1356 pražské městské práv), i když byl Cheb za české svobodné královské město prohlášen teprve v r. 1723 po zrušení oné zástavy a plném připojení k Čechám po přijetí pragmatické sankce.
 
Graficke pismenko Spolu se všemi těmito událostmi rostl význam města a upadal význam hradu. Po vítězství Chebských v konfliktu s purkrabím Ctimírem (Zdimírem) ze Sedlce (1394) byl odstraněn most, který spojoval hrad s druhým břehem řeky Ohře, kde stál Václavský hrad, čímž chebský hrad ztratil spojení se světem, nekontrolované chebskými měšťany. Od toho byl už jen krůček k začlenění hradu do městského pevnění.
 
Graficke pismenko K dalším významným přestavbám chebského hradu došlo kolem r. 1440. Tehdy bylo jeho přízemí upraveno na konírny, kuchyně byly přemístěny do nové budovy na západ od paláce (její zbytky nalezl J. E. Jonáš při vykopávkách v r. 1911), nad palácem vzniklo hrázděné patro a nad ním vysoká sedlová střecha se střílnovými okénky. Podobně byla tehdy upravena i hradní kaple. Z té doby jsou i ony pevné věže pod hradem, které ovšem nepatří k opevnění hradnímu, nýbrž městskému. Důležité události chebských dějin 15. století (zejména doby husitské a poděbradské) a dob pozdějších už většinou neprobíhají na hradě, nýbrž ve městě.
 
Graficke pismenko Výjimku tvoří zavraždění Albrechta z Valdštejna a jeho druhů v r. 1634. Valdštejnovo nerozhodné a obojaké jednání v oblasti diplomatické i vojenské v l. 1632 – 1633 vzbudilo krajní nedůvěru na císařském dvoře, která vyvrcholila tím, že ho Ferdinand II. dne 18. února 1634 veřejným patentem prohlásil za rebela, zrádce a nepřítele císařského domu. Vladštejnovi nezbylo než uprchnout 22. února ze svého hlavního stanu v Plzni do Chebu, odkud se chtěl uchýlit pod ochranu svých saských a švédských přátel za nedaleké české hranice. A právě v Chebu se jeho důstojníci spikli s chebskou městskou radou a s cílem Valdštejna zavraždit. Aby nemohl v poslední chvíli přece jen uprchnout, byl on a jeho nejbližší na noc z 25. února 1634 rozděleni tak, že Valdštejn sám měl přenocovat v chebském Junckerovském domě (dnešní budova muzea) a jeho generálové hrabě Erdmann Trčka z Lípy, hrabě Vilém Kinský a rytmistr Niemann v kuchyňské budově chebského hradu, zaniklé pravděpodobně ještě před požárem románského paláce. Tam je pak v noci spiklenci přepadli a pobili. Zajímavé je, že ani tajná účast chebské městské rady na tomto spiknutí jí nestačila k plnému bezpečí před podezřením ze sympatií k Valdštejnovi a že se zachoval zvláštní podrobný dokument, kterým se snažila dokázat svoji nevinu v tomto směru.
 
Graficke pismenko Spolu s novým, barokním opevněním města (asi z l. 1673 až 1699) vzniklo dodnes plně zachované cihlové barokní opevnění chebského hradu z konce 17. století, které znovu zahrnulo západní část, jež rovněž patřila k někdejšímu hradišti, spolu s kasematami, dvěma novými baštami, mezi nimiž byl vyhlouben velký příkop s dnešním dřevěným mostem.
 
Graficke pismenko Za třicetileté války sice chebský hrad značně utrpěl při obléhání Švédy, ale zříceninou se stal až po r. 1743. v r. 1742 dobyl Cheb Mořic Saský, který jej obsadil po těžkých bojích a obléhání spolu s francouzským vojskem, bojujícím po boku pruského krále Fridricha II. proti Marii Terezii. Po vyhnání Francouzů z Prahy proti němu vytáhl v r. 1743 hrabě Kajetán Kolovrat, Cheb oblehl a po velmi dlouhém obléhání a nových těžkých bojích dobyl zpět. Přitom byl hrad bombardován, zapálen a románský palác zpustošen.
 
Graficke pismenko Později bylo i chebské purkrabství přestěhováno z hradu do Lokte. Teprve v r. 1843 byl chebský hrad přidělen Okresní komorní správě a pak sloužil civilním a vojským orgánům a ve druhé polovině 19. století byl zcela opuštěn.
 
Graficke pismenko V r. 1322 patřilo k chebskému hradu jako chebská léna české koruny celkem 74 vsí a řada rytířských sídel (hradů, tvrzí a statků), z nichž mnohé byly za dnešními hranicemi ČSSR a v Bavorsku a Sasku. Některá z těchto zahraničních lén byla ztracena až koncem 18. a v první polovině 19. století. Také počet královských lén na Chebsku samém se postupně zmenšoval jejich převáděním do dědičného vlastnictví vrchností. V r. 1847 se nakonec bezprostřední panství chebského královského hradu stalo stejným panstvím jako jiné šlechtické, městské a další statky a patřilo dokonce k nejmenším z nich. Tvořilo souvislé území podél Ohře od Chebu ke Skalce. Patřily k něm vsi Doubí, Dlouhé Mosty, Skalka, Slapany (s velkou přádelnou bavlny) a Tršnice. K tomu je nutno počítat ještě řadu jednotlivých usedlostí a domů (enkláv) v prostoru jiných panství.
 
Graficke pismenko Naproti tomu nepřímá, osobní a soudní pravomoc chebského purkrabího byla dosti velká. Od r. 1746 se vztahovala na všechny šlechtice v Chebsku, od r. 1753 i na Libou a od r. 1770 měl soudní pravomoc nad všemi vyššími příslušníky privilegovaných stavů (tedy i nad částí měšťanstva). Jeho věcná (tj. hlavně pozemková) soudní pravomoc se i nadále vztahovala na statky chebských klarisek, Hazlov, Podhrad, Skalku (fojtství), Horní a Dolní Skalnou, Starý Hrozňatov a Starý Rybník. K výkonu této poměrně rozsáhlé a složité agendy byl v r. 1772 zřízen místo dosavadního purkrabího purkrabský úřad. V jeho čele stál loketský krajský hejtman, který také vybíral důchody z chebských hradních lén a měl k ruce krajského komisaře. Celé toto zřízení ovšem úplně zaniklo v souvislosti s koncem feudalismu a poddanství v r. 1848.
 
Graficke pismenko Dnes slouží chebský hrad už výlučně kulturním účelům jako historická památka je spravován Chebským muzeem.

Text: historie
27.1. 2005 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy


Zavřít reklamu