Valdštýnův duch

Graficke pismenko Zavraždění Valdštýna ohromilo obyvatele starobylého města tak, že se jen stěží smířili s myšlenkou, že je mrtev generalisimus, kterého ještě nedávno tolik oslavovali a jehož se zároveň i obávali. Netrvalo dlouho a mezi lidem se počalo šeptati, že Valdštýnův duch zůstal v Chebu, že nemaje v hrobě pokoje vstává v půlnoční chvíli a vrací se v místa, kde byl Valdštýn sprovozen se světa halapartnou.

 
Graficke pismenko Jednoho dne se sešlo několik měšťanů v krčmě na náměstí a posedělo dlouho do noci. Když probrali denní události, vrátili se k minulým věcem. Vzpomněli si i na Valdštýna, na chladnou únorovou noc, kdy otřásl starobylým městem krvavý výbuch.
 
Graficke pismenko Zaslechl ten hovor otylý krčmář, přikolébal se k měšťanům a vmísil se do jejich rozhovoru. „A víte, že vévoda v hradě noc co noc straší?“ zašeptal, zdvíhaje tajuplně svůj tlustý prst k ústům, a dokládal hned, kdo viděl ve hradě světlo v půlnoční chvíli a slyšel tam hrčeti vévodův kočár. „Povídačky!“ vyhrnul pohrdavě ret soused Menger, jehož ryšavá hlava vypadala v záři smolnic, jako by byla ulita z bronzu. „Neuvěřím, dokud na vlastní oči neuvidím,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Ostatně, do půlnoci nechybí již mnoho. Poseďme ještě chvíli, podívám se do hradu a přijdu vám sděliti, co je na těch řečech pravdy.“
 
Graficke pismenko Měšťané souseda varovali, avšak umíněný Menger setrval na svém, neboť se chtěl před nimi blýsknouti statečností.
 
Graficke pismenko Vyšel z krčmy, zahnul do uličky vedoucí k hradu. A zvolna, maje hlavu těžkou přebráním své míry, blížil se k černé, uzavřené bráně. Rozhlížel se po hradbách a vyhaslých oknech hradních, zbystřil sluch, naslouchal…V hradě ticho jako v kostele, nikde světla, nikde hlásku.
 
Graficke pismenko Vtom slyš! Jakmile orloj na kostelní věži počal bíti dvanáctou, zaskřípěla vrata ve veřejích, rozlétla se, nádvořím to zahrčelo, na dlažbě zadupala koňská kopyta. Vraty se vyřítil na most černý kočár, tažený čtyřmi vraníky. V kočáře spočíval muž, který měl smrtelně bledé tváře a v prsou krvavou ránu – mrtvý vévoda!
 
Graficke pismenko Vraníkům oči divoce svítí, z nozder jim šlehá plamen a vrhá zář na hradební zdi i na podivný, strašidelný průvod, který doprovází mrtvého.
 
Graficke pismenko Podle kočáru kluše šest jezdců, v rukou se jim blyští tasené meče, za kočárem kráčejí zbrojnoši a uprostřed nich klopýtá jakýsi zajatec, bezbranný, na smrt jdoucí.
 
Graficke pismenko Menger se polekal tak, že by se v něm krve nedořezal. Na čele mu vyvstal chladný pot, rudé vlasy se mu naježily. Přitiskl se k sloupu, upřel vytřeštěné oči na zbrojnoše. Vtom otočili koně hlavu a plamen, který jim z nozder šlehl, osvítil zajatcovu tvář.
 
Graficke pismenko Pod Mengrem se zachvěla kolena a v zápětí se skácel k zemi. Neboť v zajatci poznal sebe sama – počestného občana Mengra!
 
Graficke pismenko V bezvědomí, omdlelého hrůzou našli ho druhové z mokrého cechu a dopravili ho do jeho domu u kostela. Uprostřed naříkající si rodiny prožil v horečkách ještě několik dní, nabyv vědomí jenom na tolik, aby mohl sděliti přátelům, co uviděl v hradě.
 
Graficke pismenko Potom znovu upadl v blouznění a zesnul v náručí svých přátel, zaplativ tak krutě svoji zvědavost.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků


Zavřít reklamu