hrad Hukvaldy

Hochwald, Hochenwalde

O JASANU NA HUKVALDSKÉM HRADĚ

Graficke pismenko Za třicetileté války Švédové oblehli hukvaldský hrad, a i když to ve skutečnosti bylo jinak, podle pověsti nedobytný hrad dobyli. Švédové hrad obléhali jeden týden, druhý, třetí, ale všechny útoky posádky odrazila. Švédové každého rána posádku vyzívali, aby se konečně vzdala. Jinak že podniknou na hrad útok a všechno, co je v něm živého, porubou.

 
Graficke pismenko Na počátku čtvrtého týdne se švédský velitel rozzlobil a přikázal vojákům, aby hrad ihned dobyli za použití všech prostředků. A že kdo bude první na hradbách, ten dostane celých sto zlatých. Posádka se statečně bránila, odrazila první i druhý útok, ale při třetím náporu Švédu povolila a už se nepřátelé hrnuli do hradu a obránci začali odhazovat zbraně, aby si zachránili aspoň holý život, jak doufali. Jediný, kdo o vpádu Švédu do hradu nevěděl, byla hradní kuchařka. Vařila zrovna hrách k obědu, když tu pohlédla ven oknem a zděsila se. Švédové zrovna odzbrojovali posádku. Kuchařka dostala strach a hned nato ještě víc ji popadl vztek.Skok k peci, džig vařechou do kaše a že pro Švédy vařit nebude. Ale ti měli jiné starosti, než zrovna jíst hrachovou kaši. Vyrabovali spíže s jinými krměmi, ukradli, co se dalo, a nakonec hrad podpálili a se zajatci odešli pryč.
 
Graficke pismenko Hukvaldský hrad se po odchodu Švédů začal pomalu rozpadat. Nejprve zetlelo všechno dřevo, pak se začaly sypat kameny ze zdí. A z jasanové vařechy, co byla zapíchnutá v hrachu, za dvě stě let vyrostlo mohutné stromisko. Jednou se pánů v zámečku pod hradem zazdálo, že by rozvaliny ještě mohli nějak využít, a tak dali příkaz vrchnímu lesnímu, aby dal pořezat a pokácet všechny stromy, co rostou na hradbách. Tak došlo i na ten vařechový jasan. Nikdo z dřevařů si však na něj netroufal, báli se, aby na ně při podtínání nespadl. Proto zavolali dřevaře Juru od šikovné Marušky ze Sklenova, aby jim poradil. Všechno jim pomohl nachystat, jasan podřezali, strom zapraštěl, ale nepovolil. Když se do něj Jura opřel, strom se zachvěl v koruně, Jurovi se vymkl z rukou a přitiskl ho ke stěně. A bylo po Jurovi a po jednom šťastném manželství. Tu si stará Polaščena vzpomněla na neblahé znamení na Jurově a Maruščině svatbě, kterou jim kdysi dívčin otec nepřál. Na oltáři jim při svatebním slibu zhasla jedna svíčka a Jura do roka nešťastně zemřel. Maruška mu zůstala věrná až do smrti a dožila se devadesáti let.

Text: pověsti
9.2. 2006 - http://www.janackovy-hukvaldy.cz