hrad Hukvaldy

Hochwald, Hochenwalde

Podrobný popis hradu

Graficke pismenko Hrad je položen ve směru od severozápadu k jihovýchodu na podlouhlém vrcholovém hřebeni, ohraničeném na obou koncích skalnatými kupami. Nepřístupnost hradu je zdůrazněna strmými svahy spadajícími příkře do údolí. Tvar vrchu byl hlavním faktorem, který ovlivňoval stavební rozvoj hradu a jeho opevňování.

 
Graficke pismenko K hradu v současnosti vedou dvě cesty. Delší z nich, asfaltová, jde po západním svahu, před plastikou lišky Bystroušky odbočuje doleva a pokračuje nahoru serpentinou po jižním svahu kopce kolem známých buků s obnaženými kořeny. Kratší cesta pak vede po turistické značce po severozápadním svahu. Krátce před vstupem do hradu se obě cesty spojují. Do hradu se vstupuje první branou, která je prolomena v šikmé zdi západního bastionu, chránícího vstup do hradu. Byl postaven za olomouckého biskupa arcivévody Leopolda Viléma Habsburského, o čemž svědčí jeho znak umístěný nad branou. Obrana brány byla zajištěna malou vížkou (arkýřem) nad branou, kterou se na útočníka lila horká smola. Po té se dochovaly dva jednoduché krakorce nad branou. Výška zdiva bastionu i dnes dosahuje 8 m. Za první branou se ocitáme v prostoru sevřeném 1. a 2. branou, zbytky vnitřního opevnění bastionu vlevo a svahem na jehož vrcholu leží tzv. „Kulatina“ vpravo.
 
Graficke pismenko Druhá brána je umístěna v hradbě spojující „Kulatinu“ s třičtvrtě válcovou baštou. Ostění brány napovídá o využití padacího mostu. Nad branou byla podobná vížka jako nad 1. branou a nachází se zde i stejná kamenná deska a aliančním znakem biskupa Leopolda Viléma. Za branou se vpravo nachází na hradbu přistavěný domek správce hradu (kastelána).
 
Graficke pismenko Za druhou branou následuje velké hradní nádvoří, vlastně renesanční předhradí s několika půlkruhovými otevřenými baštami. Kdysi byl tento prostor zaplněn budovami přistavěnými na hradbu a sloužící jako hospodářské a vojenské zázemí hradu. Z jedné z bašt na jižní straně byla vybudována barokní kaple sv. Ondřeje. Ta vznikla patrně někdy až na sklonku 17. století, kdy hrad již pomalu ztrácel svůj vojenský charakter.
 
Graficke pismenko Odbočí-li se před kaplí doprava, podél hradeb se návštěvník dostane až před část hradu nazývaném „Kulatina“. Nachází se na opačném konci hradního vrcholu než vnitřní hrad. V minulosti byla obehnána kruhovým příkopem a valem dodnes zachovalým pouze na vnější straně hradu. Otázka historie a původu této stavby není dodnes zcela vyjasněna. Výzkumem nebyla potvrzena teorie, že se jedná o původní nejstarší část hradu. Bylo doloženo, že tato část byla osídlena však již v době púchovské (přelom letopočtu). Další teorií je, že na hradním vrcholu vznikly původně hrady dva. Jeden leníka Arnolda či jeho syna Franka z Hückeswagenu (dnešní vnitřní hrad) a biskupa Bruna (Kulatina). Ani tato teorie však nebyla potvrzena. Nejpravděpodobnější se jeví teorie, že „Kulatina“ vznikla někdy v 15. století jako předsunuté opevnění vnitřního hradu, aby tak byla posílena obrana před lepšícími se palnými zbraněmi. Tomu by však naopak zase odporovala skutečnost, že již od roku 1400 se v listinách hovoří o „hradech“ Hukvaldech v množném čísle, a „kulatina“ by tak musela být vybudována již dříve.
 
Graficke pismenko Vstupu do „Kulatiny“ kdysi dominovala štíhlá věžice. Vnitřní prostor této části hradu byl původně po obvodě obestavěný budovami. Dodnes se zachovaly pouze dva sklepy a zbytky zdi nad vchodem do jednoho z nich. Vynikající akustika „Kulatiny“ je v současnosti využívána pro pořádání koncertů a představení. Ochoz na koruně zdi je zpřístupněn návštěvníkům.
 
Graficke pismenko Na východě je velké renesanční předhradí ukončeno třetí hradní branou, jež je chráněna obezděným příkopem. Z brány se dochovaly pouze boční zdi. Po obou stranách vybíhá hradba, zesílena na koncích barokními bastiony, tzv. „rohy“. Stavba byla vybudována v roce 1645 opět na příkaz Leopolda Viléma. Za třetí branou se nachází mezibránový prostor. Napravo od brány se nacházejí pozůstatky stavení a mohutná dělová bašta nad příkopem před čtvrtou branou.
 
Graficke pismenko Následuje čtvrtá hradní brána chráněná opět obezděným příkopem. Na sever navazuje na bránu zachovalá strážnice s pseudogotickými okénky ze sklonku 19. století. V tomto prostoru jsou vystaveny drobné architektonické prvky nalezené na hradě. Za čtvrtou branou navazuje prostor před velkým hradním příkopem. Napravo od brány se nacházejí pozůstatky budov a nalevo pozůstatky dvou velkých dělových bašt.
 
Graficke pismenko Nejvíce místa za 4. branou zabírá mohutný hradní příkop, původně nohem hlubší. V současnosti je částečně zasypán zříceným zdivem, ale i tak je jeho mohutnost patrná. V pravé části příkopu se zachovaly zbytky budovy, snad pekárny. Přes příkop dnes vede kamenný pseudohistorický most, postavený na místě staršího dřevěného mostu na kamenných pilířích. Stavba kamenného mostu je mnohými znalci považována za velmi nepatřičný zásah do stavby hradu, který jeho autenticitě velmi uškodil.
 
Graficke pismenko Na most navazuje pátá brána s přilehlým prostorem se zachovalými okny nalevo (snad místnost pro úředníky) a strážnice brány nalevo, nad jejímž vstupem z páté brány se nachází erb biskupa Stanislava Thurza, který je patrně stavebníkem této části hradu. Největší dominantou této části je skalní kupa nad níž se vypínají mohutné pozůstatky čela vnitřního hradu v čele se štítovou válcovou věží, která později posloužila jako podklad vyhlídkového arkýře, jehož pozůstatky se dochovaly dodnes. Při úpatí čela hradu lze spatřit pozůstatky někdejšího parkánu.
 
Graficke pismenko Pátou branou se projde na hradní nádvoří zajímající prostor před vstupem do samotného vnitřního hradu. Toto nádvoří prošlo složitým stavebním vývojem a svou dnešní podobu dostalo až v 19. století. Jeho hlavní dominantou je mohutný čtverhranný věžovitý palác, částečně omítnutý, přistavěný kvůli nedostatku prostoru na vnější stranu obvodové zdi vnitřního hradu, do prostoru bývalého parkánu. Byl vybudován v 15. století za Černohorských z Boskovic. V jeho spodní části je probourán velký otvor do místnosti, považované za hradní kuchyni. Budovy, které kdysi tuto část hradu zaplňovaly se nedochovaly. Spatřit lze především mohutnou a velmi vysokou vnější stranu obvodové zdi jádra hradu ze 13. století se vstupem tvořeným lomeným gotickým portálem asi z let 1270 až 1280. Tento vchod však není původní. Původní vstup byl poněkud více vpravo (dnes je na tomto místě zmíněný palác) a do dnešních míst byl i s portálem přenesen až v 15. století při stavbě paláce.
 
Graficke pismenko Vnitřní hrad tvoří jádro tvaru zalamovaného osmihranu s okrouhlou, štíhlou věží v čele (domněnka plné věže byla vyvrácena-věž byla dutá), jehož celý obvod lemuje vysoká 3 m silná hradba při základě a 5 až 8 m široký parkánový prostor na nějž navazuje parkánová hradba. Interiér vnitřního hradu lze rozdělit do tří základních etap podle období vzniku.
 
Graficke pismenko Nejstarší částí hradu je samotná obvodová hradba se štíhlou věží v čele nad příkopem na západě a východní křídlo hradního paláce (původní nejstarší hradní palác). Z toho se do dnešních dob dochovaly pouze přízemní místnosti, do nichž vedou dva zachovalé portály. Přízemí paláce bylo částečně zapuštěno pod úroveň okolního terénu a rozděleno do tří místností zaklenuté valenou klenbou. V prvním patře se nacházel velký sál. Průčelní zdivo bylo ubouráno v 19. stol. Vysoko, až ve 2. patře je možno spatřit pozůstatky kněžiště nejstarší hradní kaple. Ještě v první polovině 14. století byly obvodová hradba i palác zvýšeny o patro a nabyly tak dnešní výšky.
 
Graficke pismenko V době pozdní gotiky bylo postaveno západní křídlo paláce, které pojmulo nádvorní hmotu válcové věže. Tmavé a malé místnosti přízemí tohoto křídla byly patrně využity pro proslulé hradní vězení. Až vyšší patra byla využita jako část biskupské rezidence, čemuž by nasvědčovala i existence vyhlídkového arkýře na pozůstatku hmoty věže. Na vrcholu tohoto paláce dnes funguje vyhlídková terasa. V prostoru za velkou půlkruhovou arkádou, ve které je zazděn znak Dobeše černohorského z Boskovic a jeho manželky Hedviky Rožmberské, se nachází bývalá hradní cisterna, později překrytá stavbou renesančního křídla paláce. Pozdně gotický je i výše zmíněný věžovitý palác vysunutý k jihu na vnější stranu jádra. Ten byl s přilehlým východním palácem spojen přístavkem obsahujícím točité schodiště. Východní a západní palác byly spojeny krytým pavlačovým ochozem.
 
Graficke pismenko Nejmonumentálnější částí jádra je stavba severního renesančního paláce, který pomyslně spojil západní a východní palác. Jeho průčelí obrácené do nádvoří je do velké míry zachováno. Renesanční palác byl vybudován patrně za biskupa Khuena (odtud khuenovský palác). Nad průčelím se zachovaly pozůstatky renesančních ostění oken i dveří, kapsy po trámech spolu s odsekanými krakorci prozrazují , že palác byl vybaven nejméně dvěmi řadami pavlačí, zajišťujících komunikaci. Tato část hradu prozrazuje snahu udělat z Hukvald nejen mohutnou renesanční pevnost, ale také poskytnout biskupům maximální pohodlí, přestavbou vnitřního hradu na zámek. Pod palácem se vyskytují mohutná sklepení s nedávno objevenou cisternou. Obdobná cisterna, či snad studna se nachází i v jihovýchodním nároží vnitřního hradu. Přístavbou renesančního paláce na obvodovou hradbu a vykopáním hlubokých sklepení však byla porušena statika hradu a již 16. století se muselo přistoupit k podepření severní obvodové hradby mohutnými opěráky. Šestá hradní brána, navazující na pozdně got. vnější palác, se nachází na konci prostoru předhradí vnitřního hradu. Z její budovy se zachovala pouze jediná zeď s nově proraženým průchodem v 19. století. Na vnější zdi pozdně got. paláce, který je nad branou, si lze povšimnout v nejvyšších patrech několika dochovaných krakorců dokládajících existenci prevétů. Na jižní vnější zdi východního paláce si je možno povšimnout pozůstatků renesančního arkýře, který umožnil vyhlídku z jednoho ze sálů obytných prostor východního paláce. Celý prostor je uzavřen hradbou s nově proraženým průchodem.
 
Graficke pismenko Následuje barokní opevnění zadní části hradu. Vzniklo již v renesanci jako ochrana pro nově vybudovanou studnu. Při barokizaci opevnění za Leopolda Viléma Habsburského v roce 1645 byly renesanční hradby ubourány a na jejich místě postaveny dva mohutné bastiony (jeden asi tak rychle, že ani nebyla zcela ubourána renesanční bašta na níž stojí). Z těchto bastionů se otevírá nádherná vyhlídka do kraje.

Text: historie
25.8. 2005 - Jan P. Štěpánek, info Muzea Beskyd