vila a ústřední ředitelství firmy Landsberger

Mandlovna, bělidlo, úpravna, mechanická tkalcovna a ředitelství firmy Landsberger, vila (zámek) rodiny Landsbergerů, Podzámecká obec, Podhůří, Poříčí, ředitelství Slezanu

Landsbergerové ve Frýdku-Místku

Graficke pismenko Zakladatelem frýdecké větve židovské rodiny Landsbergerů byl Filip Landsberger, pocházející z polské vesnice Wilamowice nedaleko Skočova, kde se v roce 1812 narodil. Na počátku 40. let 19. století se s manželkou i svými 8 dětmi přestěhoval do Koloredova nedaleko Místku, kde se již v této době pomalu rozrůstala tamní židovská komunita. Filip Landsberger byl velmi aktivní drobný podnikatel a v Koloredově provozoval hostinec, prodej zemědělských výrobků, nebo až do Vídně dodával sudy s přepuštěným máslem. Časem si začal uvědomovat vysoký potenciál lokálního drobného soukenictví, které se provozovalo především po jednotlivých domácnostech. Možná v souvislosti s tím, že se soukeníci cestou na trhy zastavovali v jeho hospodě, byl to již jen krůček k tomu, aby se Filip do tohoto procesu zapojil a začal obchodovat s bavlněnou přízí a tkaninami. V roce 1851 získal povolení založit si vlastní malou tiskárnu bavlněných karotunů na Koloredově. Tento prostor však brzy přestal dostačovat. V roce 1855 Filip získal ve Frýdku, v tak zvané Podzámecké obci pod zámeckým kopcem, pozemky a budovy u starého mlýnského náhonu. Původní starou panskou vodní valchu a mlýn přebudoval na nové provozy mandlovny, úpravny a bělidla. Osudy rodiny Landsbergerů jsou od této doby trvale spojeny spíše s Frýdkem a Koloredov rodina postupně opustila. Ještě za Filipova života začal kolem roku 1860 s drobným podnikáním v oblasti úpravy lněných tkanin i jeho syn Adolf, narozený roku 1840, který později převzal veškerou starost o rodinný podnik. Po smrti Filipa v roce 1873 Adolf vyplatil z podílu zbylé sourozence a stal se jediným vlastníkem firmy. S osobou Adolfa Landsbergera je spojen dynamický rozvoj textilního průmyslu ve Frýdku a s tím spojený i rozvoj samotného města, neboť Landsbergerové se výrazně podíleli i na společenských aktivitách ve městě, spojených nejen s otázkou židovské komunity.

 
Graficke pismenko V roce 1868 Adolf založil v budově mandlovny ruční tkalcovnu, která byla o tři roky později přestavěna v mechanickou s vodním pohonem. Jako nerentabilní byl tento provoz zastaven v roce 1914 a zrušen o dva roky později. Roky 1868 - 78 jsou spojeny s obrovským rozmachem podniku. Adolf v této době zakoupil například velký statek v Pržně, ale především odkoupil starší tovární podniky v dolní části Frýdku, při vodním náhonu a Těšínské ulici, a přebudoval je na moderní tkalcovny. Jmenovitě například Munkovice (zakoupeny od podnikatele Munka v roce 1876, Slezan 09), Málkovice (Slezan 06 na nároží Těšínské a Nádražní ulice), či Rechle (Slezan 06 na rohu Těšínské a Potoční ulice). Výrazným stavebním a investičním počinem byla stavba velké moderní dvoupatrové přádelny (Slezan 07) na formující se Nádražní ulici v roce 1882. Po velkém požáru byla v roce 1894 přádelna přestavěna a zvýšena o patro. V roce 2014 byla bohužel tato frýdecká dominanta pro údajný špatný technický stav zbořena. Nedaleko nádraží vystavěl v roce 1895 architektonicky cenné sklady bavlny.
 
Graficke pismenko Adolf Landsberger se brzy přesunul podnikatelsky i do sousedního Místku, kde v roce 1893 koupil starou soukenickou valchu na Hodoňovickém náhonu a přestavěl ji na mandlovnu. Stejně tak odkoupil i starší tkalcovnu J. Žabenského na Příborské ulici. Dále můžeme zmínit novou trhárnu bavlněného odpadu v nedalekých Nošovicích. Tyto jednotlivé podniky měly vlastní vedení, podřízené přímo Adolfu Landsbergerovi, který úřadoval v centrále podniků ve Frýdku pod zámeckým kopcem (ulice Na Poříčí, dnes ředitelství Slezanu). Zde byla kromě centrály společnosti vystavěna pro potřeby továrnické rodiny výstavná pseudohistorizující vila (zámek) s okrasnou zahradou a nedalekým přírodně krajinářským parkem s jezírkem.
 
Graficke pismenko Adolf se věnoval i filantropické a společenské činnosti. Podílel se na financování výstavby budovy frýdecké nemocnice v Hasičské ulici či stál za zrodem frýdecké elektrárny při škole Pod sovou. Rovněž byl členem městského zastupitelstva, radním a čestným občanem Frýdku. Pro své zaměstnance Adolf budoval ubytovny (v Místku na Příborské ulici byla v jedné z budov bývalé Žabenského textilky zřízena ubytovna pro ženy, muži bydleli v prostoru staré frýdecké střenice u nádraží, která byla přestavěna na ubytovnu). Po první světové válce byla na Potoční ulici vystavěna nová ubytovna pro 200 - 220 lidí, která patřila k nejmodernějším a nejvýstavnějším ubytovnám ve městě.
 
Graficke pismenko Rodinnému životu se podnikatel Adolf Landsberger dlouho vyhýbal. Oženil se až v 51 letech v roce 1891 s Mariannou Löwy, dívkou z vídeňské židovské rodiny, která byla o 30 let mladší než její nastávající. Manželé spolu měli celkem 3 děti: Annu (nar. 16. 5. 1892), Alfréda (nar. 7. 4. 1894) a Terezii (nar. 31. 3. 1898). Nejstarší Anna bohužel zemřela již v roce 1903 a byla pohřbena na frýdeckém židovském hřbitově. Za své zásluhy v oblasti hospodářství byl v roce 1903 oceněn Řádem železné koruny III. třídy a v roce 1912 docílil povýšení do šlechtického stavu s predikátem "Edler von Freideck", který se vztahoval i na jeho tehdy žijící potomky. Adolf Landsberger zemřel 25. 5. 1914 a byl pohřben na místním židovském hřbitově, kde pro jeho potřebu byla vybudována nákladná hrobka z černého mramoru od slavného architekta Kotěry.
 
Graficke pismenko Po Adolfově smrti se prokuristou společnosti a poručníkem nezletilých dětí stal jejich strýc František Lonna, bratr Marianny. V roce 1920 se textilní podnik stal veřejnou obchodní společností, v jejímž čele stáli jako společníci Alfréd a Terezie Landsbergerovi a jejich strýc Lonna. V roce 1927 se přidal jako společník manžel Terezie Rudolf Praxmarer. Prosperita a rozvoj podniků však skončili se smrtí hlavy rodu Adolfa. Jednotlivým společníkům spíše než o rozvoj a modernizaci podniků šlo hlavně o zisky z nich. Po obsazení Československa Němci byl jako vnucený správce jmenován na čas Rudolf Praxmarer, jako jediný nežidovský člen rodinného vedení podniku. V roce 1941 byl veškerý majetek Landsbergerů zabaven ve prospěch Říše. Po válce byl bývalý majetek Landsbergerů, nově jako německý, zestátněn Československou republikou a roku 1946 začleněn pod správu nově vzniklého národního podniku Slezan.

Text: historie
15.5. 2020 - Jan P. Štěpánek s využitím Historie a současnost podnikání na Frýdecko-Místecku, 2005