Graficke pismenko Ve vsi Chotěmicích (hodinu cesty severně od Dírného) byla tvrz až do 16. věku. Nejstarší její držitel Beneš z Chotěmic prodal r. 1381 les Koberný u Košic klášteru Ústskému. Současně žil Erazim z Chotěmic. Roku 1405 seděl tu Hanuš Šorc z Lipolce, předek potomních Šorcův z Valu. O Petrovi z Chotěmic (r. 1432) vypravuje se v dějinách Lovětína. Roku 1453 uvodí se Litvín z Nemyšle, seděním na Chotěmicích, jenž měl r. 1467 nevoli se Soběslavskými, ani mu vzali koně a jiné věci, o jichž navrácení pana Jana z Rožemberka žádal. Jan Sádlo z Kladrubec prodal kdysi na počátku 16. věku tvrz, dvůr a ves Chotěmice Kateřině, knižně Saské. Její dceři Anně Hradecké, kněžně Münsterberské, obnoven vklad Chotěmic roku 1546 Vilémem Sádlem z Kladrubec, synem Janovým. Adam ze Hradce prodal r. 1582 dne 30. března dvůr a ves Chotěmice Anně Růtové ze Sulevic a na Dírném. Za dvorem Chotěmským se tvrziště dosud spatřuje. Mezný. Kolikerý jest Mezný v jižních Čechách: jeden na Chlumecku, druhý u Kosové Hory, třetí na Jistebnicku, čtvrtý na Rychnovsku a pátý poblíž Dírného, pročež nesnadno jest všechny zprávy o Mezných mezi ně dobře roztříditi. V Mezném u Dírného byla tvrz, po níž ještě zbylo tvrziště za dvorem. Gotfrid a Bohuněk z Mezného, neznámého původiště, připomínají se r. 1362 v listě Bedřichově ze Lhoty (viz str. 203.). Jistě pocházel z tohoto Mezného Jan z Mezného, později Zoubek ze Samosol řečený, který se r. 1385 připomíná. Také odtud pocházel bezpochyby Léva z Mezného, jenž byl od r. 1405 pánem na Mnichu. Vanček neb Vaněček z Mezného zpečetil r. 1415 známý stížný list, připomíná se pak (r. 1415, 1419) v pamětech klášteru Ústského a konečně r. 1424 dne 10. června mezi pány a vladykami kraje Bechyňského, kteří se zaručili (viz str. 123.) za Jana ze Štítného. Mezný zůstalo napořád v držení Mezenských z Mezného. Poslední z nich, Burjan, prodal Mezný tvrz s příslušenstvím Anně ze Lhoty, manželce Jana z Leskovce na Kamenici. Tato odkázala poslední volí svou (d. r. 1537, 6. prosince) zboží Mezenské dcerám svým Dorotě a Mandaléně spolu na rovný díl a zemřela r. 1544. Manžel její nebyl spokojen s pořízením tímto, jež jemu samému užitku nepřinášelo, a jal se mu odpírati. Následkem toho přišlo r. 1545 v sobotu před Hromnicemi ke smlouvě mezi otcem a dcerami, jež se byly ve tvrz Mezný uvázaly, a to takové, že sestry od toho kšaftu matčina (poněvadž „proti spravedlnosti Janově místa míti nemohl“) upustily a za to od Jana zápis na 3500 kop gr. č. obdržely. Ještě téhož roku zemřel Leskovec a dcery jeho, jsouce jedinými dědičkami, se ve zboží Mezenské podruhé uvázaly. Mimo to jim připadly po otci také panství Kamenické a Božejovské. Když se o veškeré jmění své podělily (r. 1549), dostaly se Dorotě hrad Božejov, tvrz Mezný a mnoho vesnic okolních. Asi v ty časy byla se Dorota vdala za Ladislava Ostrovce z Kralovic a přijala r. 1550, 15. prosince po druhé vklad zboží Mezenského od Ondřeje Mezenského na Křešicích, syna Burjanova, poněvadž byly devět let před tím dsky zemské shořely. Přečkavši chotě svého, jemuž byla kolik synův a dcer porodila, učinila r. 1563 ve čtvrtek po sv. Vítě poslední pořízení o statku svém tak, že statky Proseč, Božejov a Žďár synům svým, statek Mezný dcerám svým Johance Janovské, Anastasii a Kateřině odkázala. Po její smrti († r. 1564) nejmladší dvě dcery ještě let svých neměly, pročež statek Mezenský dle vůle zemřelé Jan Ostrovec, bratr jejich, Žofie Leskovcová z Nečtin, Albrecht Kamýtský ze Lstiboře a sestra jich Johanka spravovali. Když později dorostly, porovnaly se tak, že přejala Mezný Anastasie. Táž provdala se potom za Adama Vítu ze Rzavého na Dubu († r. 1596), s nímž šetrně hospodařila; po smrti manželově koupila panství Pacovské. Zemřela asi roku 1615-1618 a následoval po ní v držení statků Pacova, Dubu a Mezného syn její Ladislav Víta. Po něm zdědil Mezný Benjamin Fruvein z Podolí, jenž se přidal ke stavům odbojným, pročež všeho svého statku odsouzen jest (r. 1621). Statek Mezenský koupil r. 1623 Jan Řepický ze Sudoměře. Po smrti Janově prodali kommissaři k tomu zřízení r. 1650 dne 22. dubna statek Mezenský Vácslavovi Vratislavovi z Mitrovic na Zalší, Dírném a Jincích, hejtmanu kraje Bechyňského. Myskovice. Původní tvar názvu vesnice této jest Myslkovice, ale vedlé toho vyskytuje se již v památkách 14. století také tvar nynější, zkrácený. Nejstarší nám známí držitelé její byli bratří Jeniš a Oldřich, kteří vedlé způsobu tehdejšího věku štědrostí k duchovním vynikali. Zároveň s pány Rožemberskými a Kunšíkem z Přehořova dali roku 1367 dne 23. ledna tolik platu, aby mohl v Soběslavi druhý vikář neb střídník chován býti. K lepšímu vydržování tohoto kněze každý z účastníkův nějakým platem přispěl; Jeniš dal k tomu plat, který bral z věna zapsaného na Mojkově a Lštění po tchýni své Aluši z Libotyně, Oldřich pak dal plat na dědictví svém otcovském v Myskovicích; všech přiznání dáno r. 1371 dne 15. června. Jeniš přichází kolikráte v tehdejších zápisech soukromých, naposled r. 1381. Nedlouho potom zemřel, a také choť jeho Dorota byla již r. 1389 mrtva; věno její na Myskovicích a Radouni zapsané spadlo na krále.

 
Graficke pismenko Ke sklonku 14. století přichází jiný Jeniš z Myslkovic; týž vzal na sebe r. 1393 za vyplacení hotových peněz závazek, že bude ročně 3 kopy gr. ze vsi Myskovic Vítovi, faráři v Záběhlicích, platiti a také se k tomu r. 1396 dne 11. prosince, stoje v konsistoři Pražské, přiznal; ale poněvadž ten plat později míti nechtěl, vrátil zase hotové peníze Janovi staršímu z Ústí, jenž plat potom převedl na dvůr Borek u hradu Choustníka. V pamětech se vyskytuje naposled r. 1399, an se tehda soudil s Anéžkou z Myskovic jinak ze Soběslavě. O pozdějších osudech Myskovic, zvláště za husitských válek, jest málo známo; Boček z „Myslikovic“ zpečetil r. 1415 stížný list ke sboru Kostnickému, r. 1457 žil Aleš z Myslkovic s mateří svou Annou z Chelčic a půjčovali pánům Rožemberským peníze. Jan z Myslkovic byl již r. 1467 mrtev, a peníze, jež pánům z Rožemberka půjčil, dědila choť jeho Anéžka z Vyhnanic a dcera její Anna.
 
Graficke pismenko Ke konci téhož století držel buď celou ves aneb čásť její Kašpar z Vlásenice a z Myskovic, jenž svědčil r. 1483 dne 25. ledna při nadání kaple nové v Soběslavi pod věží. Jedna čásť vsi patřila potom ke zboží Brandlínskému, ta pak, v níž byla tvrz, náležela Dvořeckým z Olbramovic. Snad držel čásť tuto Kuneš Dvořecký, jenž žil na počátku 16. století, na jisto však syn jeho Petr, jenž přichází po prvé r. 1530 jako pán Myskovský. Týž držel mimo tvrz a dvůr Myskovice s částí vesnice také tvrz a dvůr pustý v Kvasejovicích a ves Sedlce (Sedlečko) s mlýnem. Učiniv o statku tomto pořízení roku 1560 dne 18. června, zemřel brzo potom; zůstaly po něm z manželky Elišky z Mladějovic kromě dcer Kateřiny, Krystyny, Vráty, Anny a Apolony synové Kuneš a Břetislav; ti pak se rozdělili potom tak, že onen si vzal Myskovice, tento Kvasejovice.
 
Graficke pismenko Kuneš, roku 1566 mladší řečený, slul tak ještě r. 1589, když se titulář nový vydával, ale od r. 1596 až do smrti své nazýval se starším. Zvětšil statek svůj tím, že roku tohoto od Jana Opršala z Jetřichovic několik dvorův kmetcích v Myskovicích přikoupil. Zemřel někdy na počátku 17. století, zůstaviv 5 synů, 5 dcer a vdovu Johanku z Věžník, jež užívala do smrti své dvoru popl. v Sedlečku. Dědicův tu bylo dosti, ale statek pro tolika „skrovná živnosť,“ tak že k žádnému rozdělení nežli k samému prodeji přijíti nemohl; z těch příčin učinili kommissaři k tomu zřízení smlouvou s nejstarším z bratří Mikulášem mladším r. 1609 dne 22. září, tak že tento statek koupil; summa trhová, třebas za kupcem zůstala, měla se rozděliti rovnou měrou mezi ostatní bratří Bedřicha, čeňka, Adama a Rudolfa. Dorůstajíce bratří vybírali si od Mikuláše díly své na penězích, Adam r. 1611, Bedřich a Rudolf r. 1612. Co se týče bratra Čeňka, jenž byl při smrti otcově někde v cizích zemích, ujednáno bylo r. 1609 skrze řečené kommissaře, že díl jeho za Mikulášem zůstati má, ale r. 1612 se ještě nevracel; nevědělo se, kde přebývá, a nemohli se také vyptati, živ-li jest neb mrtev. Z těch příčin smluvil se Bedřich s Mikulášem r. 1612 dne 5. dubna, aby mu tento vydal z dílu Čeňkova 487 kop 30 gr.m. a přiřekl, kdyby se Čeněk někdy našel, že ty peníze opět ke dskám položí.
 
Graficke pismenko Koupením Myskovic byl na sebe vzal Mikuláš velikou úlohu a vyplacováním dílů bratří svých uvalil na sebe tolik závad, že nemohl statek „ze slušných příčin“ zdržeti; prodal tedy r. 1613 dne 26. června tvrz Myskovice s pivovárem při ní, dvorem popl., ovčín, ves, ves celou Sedlečko s mlýnem náchlebním a dvorem pod ní, jehož ještě máti jeho užívala, a díl vsi Roudné manželce své Anýžce Dvořecké z Hodic za 12.000 kop míš. Ale toto odprodání bylo jeho štěstí; neboť když byl po bitvě Bělohorské nad těmi, kteříž povstání podporovali, přísný soud držán, odsouzen jest Mikuláš r. 1623 dne 4. listopadu polovice statku svého, ale nemohlo se mu nic vzíti, nežli tuším dvůr Kunratovský ve vsi Řipci s okrajky v rybníce Dubenském, jejž byl r. 1615 za 880 kop míš. koupil. Nicméně zabrány přece Myskovice a zastaveny r. 1622 Soběslavským, avšak potom zase Anýžce navráceny. Mikuláš připověděl r. 1628 ochotně, že přestoupí k víře katolické. Tím způsobem se stalo, že zdědil po manželce své Myskovice, k nimž byla ona r. 1617 statek Roudný přikoupila.
 
Graficke pismenko Z bratří svrchu dotčených zemřel Bedřich r. 1639 dne 1. října ve stáří 57 let a pohřben jest v Tučapech, Mikuláš zemřel ještě později, totiž r. 1645, nezůstaviv po sobě dědicův. Nyní se uvázala v Myskovice jediná již z jeho 5 sester Lidmila vdaná Holánová, ale tomu odpírala dcera Bedřichova Johanka, jež byla vdána za nějakého Vrchotického, ceduli řezanou udělavši, že by jako dcera bratrova také polovici statku zemřelého míti měla. Za tou příčinou udělána jest r. 1646 dne 10. dubna mezi oběma nápadnicemi smlouva taková, že Johanka přejala tvrz Myskovice s příslušenstvím.
 
Graficke pismenko Johanka vdala se v druhém loži za Oldřicha Jana Malovce z Malovic. Syn z tohoto manželství Vilém Oldřich došed r. 1666 let svých, učinil přísahu dědičnou věrností, ale prodal hned téhož roku dne 8. července tvrz Myskovice s Roudným Janu Alšovi Maximilianovi Koňasovi z Vydří za 14.500 fl.rh. Nový držitel byl císařským radou a hejtmanem kraje Bechyňského, a byv povýšen do stavu svobodných pánů zemřel r. 1703 jako soudce zemský a soudů dvorského a komorního rada. Byl čtyřikráte ženat; z poslední manželky Anny Františky Chlumčanské z Přestavlk narodil se mu syn František Antonín, jenž při smrti otce svého let neměl, pročež se z vůle zemřelého zůstalá vdova jako poručnice r. 1703 dne 13. února v Myskovice a Roudný uvázala. Za nedlouho však statek ten prodán býti musil. Z tvrze povstal nynější zámek. Roudný. Ve vsi Roudném, ležící mezi Planou a Soběslaví, bylo sídlo panské již za dávných dob. Jedna větev Vítkovcův, a to bezpochyby Zelečských z Landšteina, usadila se tu ve 14. věku. Jeden z nich, Vítek jménem, žil asi uprostřed téhož století a splodil s manželkou svou Bolkou syny Jindřicha, Jana a Pelhřima. Jan řečený Růže z Roudného byl r. 1388 pánem na Hostinicích u Budyně a obdařil kostel Brozanský. Bratr jeho Pelhřim byl tuším r. 1392 vikářem v Čestíně kostele, pak se stal děkanem na Lipnici na patronátě Landšteinském a r. 1396 dostal se za faráře do Veselí nad Lužnicí. Na záduší rodičův a bratří svých daroval r. 1405, 25. ledna klášteru Ústskému louku Dubčici, ležící u Roudného, začež si ovšem vymínil obvyklé tehda slavnosti zádušní v kostele klášterním. Pozdější osudy rodu tohoto nejsou známy.
 
Graficke pismenko Větší čásť Roudného patřila potom k panství Bechynskému, nějaká také čásť patřila k nějakému menšímu statku v okolí, tak na př. r. 1498 ke Vřesné. Když byl r. 1550, 17. března Vácslav ze Švamberka na Bechyni vsi Vyhnanice, Malé Hlavatce a Roudný Volfovi Hozlaurovi z Hozlau prodal, dostal se Roudný ke statku Bezskému.
 
Graficke pismenko Když se Volfovi synové Vácslav a Šebestian r. 1558 dne 7. března o statek Bzí rozdělili, dostal Vácslav nejen řečené tři vesnice, nýbrž i některé jiné na svůj díl. Po smrti Vácslavově († r. 1560) přišel statek jeho k rozdělení mezi šest synův. Z těch dostal zejména nejmladší Mikuláš dvůr popl. v Roudném, mlýn na řece náchlební a 4 lidi osedlé, v Malých Hlavatcích 6 lidí osedlých a ve Velkých Hlavatcích jednoho člověka, ale bratr jeho Jošt také dostal nějakou čásť vsi, neb on se též seděním na Roudném píše. Teprv tehdá povstala v Roudném tvrz.
 
Graficke pismenko Po smrti Mikulášově (r. 1591) přijal Jošt poručenství nad synem jeho mladičkým Vácslavem, s Barborou z Jiter splozeným; k lepšímu toho sirotka užitku koupil také r. 1595 dne 31. března díl jeho od kommissarův soudem zemským k tomu nařízených za 3908 kop míš. K tomu sice přikoupil Jošt r. 1595 dne 1á.června čásť vsi Roudného, která mladému Benjaminovi Helmovi z Orlova náležela, za to však odprodal bratru svému Volfovi, co posud k Roudnému ve vsích Malých a Velkých Lavatcích náleželo, smlouvou r. 1596 dne 26. dubna zdělanou. Několik let potom přestěhoval se Jošt na Zvozdnou a prodal r. 1600 dne 17. dubna tvrz Roudný s poplužím a vším příslušenstvím Anně Častolárové z Řísnice za 2550 kop míš. Manželem této paní byl tuším onen Jan Častolár z Dlouhé Vsi, jenž se psal seděním na Roudném a r. 1603-1609 v některých pamětech města Tábora přichází. Později se vyskytuje jako pán na Roudném Zdeněk Lev Kavka z Říčan, a seděl tu ještě r. 1615. Když se po jeho smrti (kdysi na počátku r. 1616) vdova po něm Markéta Říčanská ze Rtína poněvadž tu dětí po zemřelém nezůstalo, uvázala, odpíral tomu Jan Kryštof, bratr zemřelého, právě sobě míti právo jak k Roudnému, tak i ke všem svrškům, klénotům a k domu pod Slovany v Praze jakožto jich bratří společným; proti tomu předkládala Markéta list hlavní nebožtíka na 3000 kop míš., též jiné 3 listy na 627 kop míš. a klénoty, což vše jí bylo manželem darováno. Tedy se porovnali r. 1616 dne 20. března tak, že Markéta podržela tvrz Roudný se dvorem popl. při tvrzi, pivovárem nedohotoveným a ves, Janovi pak se dostal dům v Praze. Brzo potom, r. 1616 dne 6. července, prodala Markéta svrchupsaný statek Anýžce Dvořecké z Hodic na Myskovicích za 6600 kop míš.
 
Graficke pismenko Po spojení Roudného se zbožím Myskovským zanikla tvrz i s pivovárem, ale dvůr tu zůstal.

Text: historie
20.5. 2019 - August Sedláček: "Hrady, zámky a tvrze království Českého", sv. IV "Vysočina Táborská", Praha 1885


Zavřít reklamu