Hanička

Graficke pismenko Dělostřelecká pevnost Hanička patří do systému předválečného opevnění budovaného v letech 1935 – 38 především proti Německu. Pevnost Hanička byla stavěna v letech 1936 až 1938 pražskou firmou ing. Bedřich Hlava Riegrovo nábřeží 14 PRAHA II. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. umístěné v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců, přičemž Hanička tehdy stála 28 milionů korun. Své dívčí jméno pevnost dostala podle osady nacházející se v nedalekém okolí. Velitelem Haničky byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů. Jelikož pevnost nebyla zcela dokončena většina posádky byla ubytována v mírových kasárnách v Rokytnici v O.h. a na pevnosti se nacházely pouze strážní jednotky. Hanička se skládala ze šesti bojových objektů v podzemí propojených stovkami metrů chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství zásob, což mělo umožnit posádce bojovat i v případě obklíčení po dobu několika měsíců. Po stránce stavební byla v roce 1938 Hanička dokončena, nicméně většina vnitřního zařízení zde chyběla. Houfnice ráže 100 mm, které měly být hlavními zbraněmi pevnosti nebyly nainstalovány, chyběla dělová otočná výsuvná věž a další zařízení. V roce 1938 nemohla pevnost splnit požadavky, které na ni byly po stránce vojenské kladeny a 10. října 1938 dopoledne byla bez boje předána zástupcům Wermachtu. V období okupace jsou některé z objektů ostřelovány německým dělostřelectvem. Zkouší se zde odolnost našich objektů a zároveň účinnost německých dělostřeleckých granátů. Po válce je Hanička v majetku armády a spravuje ji rokytnická posádka. Pevnost se stává vodním zdrojem pro město Rokytnici a je uzavřena. Do podzemí pevnosti se dostává pouze několik vojenských delegací, či výprav studentů vojenských vysokých škol.

 
Graficke pismenko V letech 1954 – 58 do lesů Orlických hor přijíždí n.p. Kovošrot. Bez povolení vytrhává pancéřové zvony ze stropnic objektů a odváží je do hutí k dalšímu zpracování. Dříve nežli mohla armáda zasáhnout byl poškozena i pevnost Hanička. Sedm ze čtrnácti zvonů bylo vytrženo a objekty byly poškozeny. Odstřel zvonů poškodil Haničku mnohem více, nežli Němci za 6 let okupace. V letech 1967 až 68 je redukována posádka v Rokytnici v O.h. a zároveň je Hanička odpojena jako vodní zdroj. Později zdejší kasárna obsazují sovětská okupační vojska a celá pevnost se tak dostává do opatrování města. Od roku 1968 jsou prováděny první snahy o zpřístupnění této unikátní památky pro veřejnost. Od roku 1969 se na Haničce již provází, nejdříve při svitu baterek, později pak i při osvětlení napájeném z centrál na výrobu elektřiny. Na podzim roku 1972 se na Haničce natáčí scény do filmu režiséra Otakara Vávry – Dny zrady. Pro natáčení tohoto filmu byly zhotoveny i dvě makety dělostřeleckých houfnic, které mohli pozdější návštěvníci vidět i v rámci prohlídky. Když byla Hanička na podzim roku 1975 zabrána tehdejším Federálním ministerstvem vnitra, byly převezeny jako exponáty na sousední pevnost Dobrošov u Náchoda. Historie pevnosti je opravdu pestrá. Na zbylých zvonech byly prováděny zkoušky plastickými trhavinami československými ženisty. V podzemí pevnosti zkoušel n.p. Zelenina udělat sklady ovoce a zeleniny, zkoušelo se zde i spojení do tunelů pražského metra. Podzim roku 1975 udělal stop všem těmto aktivitám. Hanička byla zabrána tehdejším Federálními ministerstvem vnitra a v jejím podzemí začíná vznikat novodobý kryt 20. století. První stavební úpravy započaly v roce 1979 a pak to šlo již vše naráz, pod krycím názvem Kahan. „Kahan – světlo mocných v temnotách doby – pozn. autora“ měl být kryt splňující požadavky ochrany ať již se mělo jednat o období studené války či jiné události. Podzemí je upraveno a vybaveno moderní technologií, která měla zabezpečit přežití několika vyvoleným. Některé povrchové objekty jsou upravovány a následně zaváženy, což mělo zvýšit hermetické uzavření celého objektu. Před vstupním objektem pevnosti vznikla nová provozní budova vylepšující pohodlí osádce, která měla úkryt střežit. Až do roku 1994 byly v areálu prováděny různé úpravy, poté se práce zastavily. Ačkoli přestavba spolykala stamiliony korun z kapes daňových poplatníků, nikdy nebyla dokončena. Jen díky této skutečnosti se zde zachovala řada původních prvků našeho předválečného opevnění navazujících na plně technologicky vybavený kryt 20tého století. Novodobé vybavení podzemí může návštěvníkovi ukázat, jak mělo zázemí takové pevnosti zčásti vypadat. Objekty zachovalé na povrchu ukáží systém našeho tehdejšího opevnění. Objekty jsou velice blízko u sebe. Na jaře roku 1995 byla Hanička Policií ČR opuštěna a předána Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou, který ji pronajal městu Rokytnice v O.h. jako provozovateli muzea. V současnosti se již pevnost Hanička nachází v majetku města Rokytnice v Orlických horách, které je zřizovatelem i provozovatelem muzea.

Text: historie
4.3. 2003 -