
Vánoce utekly jako voda, dárky jsou rozdány, zásoby jídla pomalu mizí a jediné, co nám přibylo, bude nejspíš nějaký ten kilogram hmotnosti navíc. Celý rok se snažíme držet linii a pak stačí pár dní a naše snažení je pryč.

Adventní a vánoční čas býval již od nepaměti spojen s řadou rituálů, pověr a tradic starých jako lidstvo samo. Po mnohá staletí se udržovaly především na venkově. Původní pohanské rituály se časem promísily s křesťanskými vlivy a do dnešních dnů nám tu zanechaly řadu krásných vánočních zvyků.

Napadlo vás někdy, jak asi vypadala kuchyně za dob středověku? Byla to samostatná místnost jako dnes? V čem se vařilo, v čem se peklo? Jak uchovávali zásoby, existovaly spíže? A co tehdejší kuchyňské vybavení?

Lednický minaret je asi zbytečné dlouze představovat. Každý rok k němu zavítá na 100 000 návštěvníků a ani my jsme nebyli výjimkou. Je to naprosto unikátní stavba, jediná svého druhu v naší vlasti a zároveň jde o nejvyšší minaret v neislámských zemích.

Aneb jak se vandruje po jižní Anglii a pár důležitých informací abyste si cestování opravdu užili a rychle se zorientovali v místní situaci. My jsme sbírali informace a zkušenosti po celých šest dní.

Byla první říjnová středa, den jako korálek, a já jsem stála před státním zámkem Valtice. Měla jsem o něm načteno dost na to, abych tušila, do čeho jdu, ale skutečnost mé očekávání předčila. Slunce, jakoby tomu dni chtělo udělat důstojné entréé, vysílalo příval svých světelných paprsků přímo na zlatou zámeckou kopuli, pod níž si už léta spokojeně „trůní“ alegorie Vznešenosti a Bohatství. Jak příhodné pro tuto rezidenci! Z té oslňující záře přecházel až zrak a v mé mysli vyvstávalo jediné slovo: pohádka.