Graficke pismenko Po vzniku samostatné Československé republiky panovalo mezi lidmi silné vlastenecké nadšení, úcta k českým velikánům, mezi nimi na předním místě úcta k Janu Husovi, představiteli reformace církve. Řada věřících se odkláněla od církve katolické, které přisuzovali vinu za Husovu smrt a odsuzovali ji za přízeň císařskému habsburskému domu, který vehnal Čechy do jedné z nejstrašnějších válek. V roce 1920 byla založena nová církev – Církev československá (od r. 1971 nese ještě přídomek „husitská“). Mezi její zakladatele patřil také lišanský, do té doby katolický kněz Josef Hlaváček. Nová církev se snažila stavět i nové typy kostelů, které by se odlišovaly od kostelů římskokatolických. Tento nový typ reprezentuje na Rakovnicku právě kostel čili Husův sbor v Lužné.

 
Graficke pismenko Myšlenku vybudovat vlastní kostel nové církve vyslovil poprvé Jan Lukáš, místopředseda lišanské náboženské obce na podzim 1923. Dne 28. května 1924 byl odkoupen pozemek od lišanského domkáře Josefa Vyskočila: výhodný pozemek u nádraží Lužná-Lišany, na průsečíku železničních cest, spojující různé části náboženské obce. Stavbu v této lokalitě podporoval i patriarcha Karel Farský. Zpracovat rychle projekt podle často zcela protichůdných přání nebylo jednoduché. Nakonec byla dána důvěra architektu Tomáši Šaškovi z Prahy. Ten částečně použil svůj projekt kostela ve Voticích. I jeho další sakrální stavby ve Vysoké nad Jizerou, Chožově nebo Tmani u Berouna měly podobné architektonické znaky tzv. předmnichovské církevní architektury.
 
Graficke pismenko Husův sbor měl pojmout až 300 věřících. Liturgický prostor byl umístěn v jeho západní části (18x10 m), v přední vyšší části kostela měly být kancelář náboženské obce a obydlí duchovního (2+1) i kostelníka (1+1). Dominantou měla být 17 metrů vysoká věž a kalich s ondřejským křížem. Na čelní stěně nad vstupem byl umístěn nápis „Husův sbor“ z řezaných keramických písmen, za kostelem pak byl vybudován objekt pro uskladnění topiva a prostor pro chov drobného hospodářského zvířectva. Zdrojem financování se staly členské příspěvky zaplacené na několik let dopředu, státní subvence, půjčky věřících, sbírky, dary a úvěry. Stavba začala na jaře roku 1925. Na výstavbě kostela se účastnila řada brigádníků, kteří pracovali bezplatně. Odborné práce prováděl zedník a jeho pomocník za minimální odměnu. Všichni pak dostávali oběd a pivo z nedalekého hotelu u nádraží. Materiál byl mnohdy darován, zejména opuka a písek. Několik tisíc bílých cihel bylo zakoupeno v tehdejších Králodvorských cementárnách.
 
Graficke pismenko První bohoslužba se v Husově sboru uskutečnila už na Vánoce 1925, dne 25. prosince, a pak pravidelně každou neděli. Bylo rozhodnuto, že slavnostní otevření kostela se uskuteční až v červnu 1926, aby se oslavy konaly za pěkného počasí a mohly se stát důstojnou národní manifestací. Úpravy vnitřku kostela trvaly řadu let. Pod tzv. vítězný oblouk byl umístěn oltářní stůl z modřínového dřeva, za stůl pak černé plátno s rudým kalichem, před protější zeď r. 1926 varhany, po stranách byly na stěny namalovány postavy Jana Husa a Jana Amose Komenského, stěny ozdobily reprodukce Brožíkova obrazu „Hus před koncilem kostnickým“ a „Protestní list české a moravské šlechty proti upálení Jana Husa“. Ty jsou nyní uloženy v liturgické místnosti. Elektrifikace objektu se uskutečnila společně s obcí v roce 1928. V červnu 1926 byl do věže kostela zavěšen 138 kg těžký zvon o průměru 60 cm, který ulil Arnošt Diepold, zvonař v Praze.
 
Graficke pismenko Husův sbor byl tedy otevřen v neděli 6. června 1926 za účasti patriarchy nové církve Karla Farského. Při slavnosti mohli účastníci poprvé spatřit nový prapor, k otevření byl vydán i odznak.
 
Graficke pismenko Otevření Husova sboru byl jistě nejslavnější den v životě stavby a věřících. Bohužel, přišla i léta smutná. Nadšení opadalo. Po roce 1948 nová ideologie zahájila s církví tvrdý boj a věřící to, zvláště v 50. letech neměli lehké. Budova Husova sboru chátrala. Bratr Slavík, poslední kněz, který se snažil dodržovat církevní zvyky, byl odvolán. Na jeho místo i do bytu v kostele přišla rodina Bolkových. On, původně kněz, z církve vystoupil a stal se aktivním komunistickým bojovníkem proti církvi. V kostele byla zřízena knihovna, na chodbě byl pro mládež umístěn stůl na stolní tenis, výzdoba přemalována, dokonce i postava Mistra Jana Husa na zdi byla přebílena. Pozemky kolem byly postupně rozprodány na stavbu rodinných domků. Blýskat na lepší časy se začalo až po roce 1989. Kostel byl znovu otevřen, ale nebyl to pěkný pohled. Začaly nejnutnější opravy, byly obnoveny bohoslužby. Ukázalo se však, že není možné vstoupit dvakrát do stejné řeky. Změnil se životní styl a věřících citelně ubylo.
 
Graficke pismenko Největší slávu v posledních letech zažil kostel 10. června 2006. Konaly se zde oslavy 80 let existence Husova sboru. Po dlouhé době byl kostel zase plný, lidé si mohli opět prohlédnout spolkový prapor. Jako vzácný host byl přítomen i farář Slavík – tehdy devadesátiletý!
 
Graficke pismenko V současnosti se hledají prostředky k záchraně stavby a byla zveřejněna výzva občanům, kterým osud sboru není lhostejný. V roce 2007 byl kostel zapsán mezi kulturní památky. O jeho zařazení rozhodla především unikátní architektura – prolínání prvků individualistické moderny s tradicionalismem – spojení kostela a fary pod jednu střechu. V letech 2010-2013 se podařilo z darů a dotací obnovit střechu a komíny. Dále je ještě třeba obnovit omítky, malby v interiéru, střechu kostela, venkovní schodiště, okna a dveře a zprovoznit varhany.
 
Graficke pismenko V současné době Husův sbor slouží potřebám místní náboženské obce a konají se zde koncerty a výstavy.

Text: historie
29.1. 2017 - Jiří Špaček (s využitím různých webových stránek)