Graficke pismenko Od konce 11. století oblast spadala do kolonizační působnosti hrabat z Perneku, kteří sem přišli na pozvání Babenberků z východního Bavorska. Patrně jeden z jejich ministeriálů Drozd (Drozzo) na strategickém místě, u říčního brodu při důležité obchodní cestě na Moravu, založil při ústí Tubeřičky do Dyje osadu s tvrzí. Předpokládá se, že podle zakladatele získaly Drozdovice (německy Drosendorf) svůj název. Prvně se o osadě dovídáme z listiny pasovského biskupa, kde se objevuje pernecký ministeriál Albero de Drozendorf. Zřejmě kolem roku 1240 na vysokém ostrohu nad původní osadou založil rakouský vévoda Fridrich II. Babenberský, řečený Bojovný, opevněné město s hradem. V roce 1278 před bitvou na Moravském poli obléhal město český král Přemysl Otakar II. Obranu města a hradu vedl Štěpán z Maisova (Stefan von Maissau). I když obléhání trvalo pouze 16 dní, než město padlo, poskytlo to Rudolfovu vojsku dostatek času k přípravě na bitvu a Štěpán z Maisova byl posléze za své zásluhy odměněn úřadem rakouského maršálka. Rudolfovým nástupcem se stal Albrecht I., jenž patrně kolem roku 1293 propůjčil drozdovický hrad do zástavy Oldřichovi z Capellenu. Jeho syn Jan se oženil s Kunhutou, dcerou Rudolfova švábského spolubojovníka Eberharda I. z Waldsee. Kunhutini bratři drželi v okolí Drozdovic několik vesnic a také další zeměpanský hrad Kollmitz (česky Chlumec). Za války s českým králem Janem Lucemburským roku 1328 pověřil rakouský vévoda Fridrich I. obranou Drozdovic právě Fridricha, Jindřicha a Eberharda, bratry z Waldsee. Město se po šestitýdenním obléhání i tentokrát vzdalo. V 2. polovině 14. století moc držitelů Drozdovic, pánů z Waldsee, vzrostla, ale již v 90. letech tato rodová větev vymřela a majetek přešel na Mikuláše Pillunga z Jilkova (St. Gilgenberg). V roce 1405 město obsadili páni Albrecht a Jan z Bítova a Cornštejna, ale pokus o dobytí hradu se jim stal osudným. Za Jana Krajíře bylo zahájeno mohutné rozšíření městského opevnění a hradu, při kterém byl zřízen druhý hradební prstenec (parkán) s půlkruhovými bastiony. Práce pokračovaly i za Osvalda z Eicingu a po Osvaldově smrti roku 1476 je dokončil jeho bratr Štěpán a synovec Jiří z Eicingu. Po roce 1506 hrad získal český šlechtic Jan Mrakeš z Noskova a Budišova. Roku 1574 jej získal Arnošt Mollart a v roce 1607 se hrad stal, díky panovníkově přízni, svobodným majetkem, zatímco město zůstalo zeměpanské. V září roku 1620 byly Drozdovice s čtyřsetčlennou císařskou posádkou krátce ostřelovány česko-rakousko-uherským protestantským vojskem pod velením Kristiána z Anhaltu. Po požáru hradu v roce 1694 a následné přestavbě na zámek došlo k odstranění části již v té době nepotřebného opevnění. I přesto se však jeho většina dochovala dodnes.

Text: historie
15.10. 2016 - Luděk Vláčil- zdroj: publikace Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem- Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort -Jiří Kacetl, Petr Lazárek, David Molík, .http://www.muzeumznojmo.cz a další