Skřítkův dar

Graficke pismenko Zámecký písař na Mělníce nevycházel z práce. Jak štvanec pobíhal ve svém fráčku dlouhými chodbami z kanceláře do kanceláře, maje husí brk za uchem, a doma do noci se skláněl nad „lejstry“. Byloť platu panského poskrovnu a jeho žena byla velmi žádostiva pěkných šatů i dobrého jídla. Proto psal písař městským sousedům supliky a skládal dopisy, vybíraje za svoje umění poplatky v penězích i věcech, potřebných pro kuchyni.

 
Graficke pismenko Nevedlo se mu zle, avšak nepřestával býti nespokojen. Měl sice měšec plný stříbrňáků, přál si jich však míti celou truhlici a k tomu kopu třpytných, zlatých dukátů.
 
Graficke pismenko Když tak jednou v noci ležel v posteli a v mysli toužil po bohatství, otevřely se tiše dveře a do jizby přicupital drobný mužíček, sotva na dvě pídě dlouhý, v červené čapce, s dlouhou holí v ruce a mošničkou přes rameno. Proběhl se po světnici, zastavil se u písařovy postele.
 
Graficke pismenko Písař se probral z polosnění, protřel zrak, zahleděl se vypoulenýma očima na skřítka, pitvořícího se v měsíčním svitu. Na postel dopadl stín hole, o niž se skřítek opřel, a šinul se zvolna po peřině. „Chceš peníze?“ zašvitořil skřítek a vyňav z mošny hrst zlaťáků zazubil se na písaře.
 
Graficke pismenko Polekaný písař nebyl s to vykoktati jediné slůvko.
 
Graficke pismenko Po peřině se znovu mihl stín a zase ozvalo se slaboučkým hlasem: „Toužíš po penězích?“ „Ano,“ vyhrkl konečně písař.
 
Graficke pismenko V tu chvíli to na posteli zacinkalo a písařovi se skutalily do ruky zlaté, zvonivé dukáty. „Po druhé dostaneš více,“ zaznělo z podlahy a mužíček drobnými krůčky vyběhl z jizby.
 
Graficke pismenko Po tři noci opakovala se návštěva dobrého mužíčka a písařův měšec se utěšeně plnil zvonivým zlatem. Čtvrté noci však pokazila písařovi radost neblahá nehoda. Žena písařova se probudila právě ve chvíli, kdy skřítek vešel do světnice. Spatřivši v rukou svého muže dukáty, nepřestala na něho naléhati, dokud jí svého tajemství nevyjevil. „Máš sice zlato,“ řekla zasmušile, „ale kdož ví, není-li z rukou samého ďábla, který si za to přijde pro tvou duši? Hned ráno půjdeš do kostela a vyzpovídáš se knězi, aby rozhodl, můžeš-li pro sebe skřítkův dar podržeti.“
 
Graficke pismenko Písař, pojat strachem před pekelným ohněm, šel hned na ranní mši ke zpovědi.
 
Graficke pismenko Vyzpovídal se, ale kněz mu nechtěl dáti rozřešení, dokud všechny peníze, jež mu skřítek daroval, nevěnoval na úpravu chrámu.
 
Graficke pismenko Smutně vracel se písař domů, hořce želel dukátů. Umiňoval si, že se bude míti od nynějška lépe na pozoru, a až ho skřítek znovu obdaruje, nikomu že zlata nevydá.
 
Graficke pismenko V obavách očekával v noci štědrého dárce, neboť si nebyl jist, zdali se o jeho činu nedověděl. Před půlnocí zadupaly ve světnici drobné krůčky, před postelí se zakývala skřítkova hůl a v zápětí nikoliv její stín, nýbrž ona sama dopadla na písaře. – „Tady máš odměnu za to, žes prozradil naše tajemství!“ Žena písařova slyšela rány i mužův nářek, nemohla se však probrati ze spánku. Když se probudila, skřítka viděti nebylo. Ani muž neodpovídal na její otázky. Ležel všecek ztlučen v bezvědomí na své posteli.

Text: pověsti
2.9. 2002 -


Zavřít reklamu