Graficke pismenko Hodonínský hrad měl dle historiků nahradit starší zanikající velkomoravské centrum v Mikulčicích. Tehdy to však bylo jen hradiště, pevnost ze dřeva a hlíny. Měl patřit do tzv. břetislavské soustavy hradů z 30. let 11. století, ze kterých se později vyvinula přemyslovská hradská správa. První věrohodná zpráva o existenci hradu pochází z roku 1169 zmiňující kastelána jménem Tvrdiš. V kamenný hrad byl Hodonín přestavěn až ve 13. století, snad za držení královny vdovy Konstancie Uherské. Velkou obrannou devízou hradu bylo jeho umístění na nevysokém ostrohu nad řekou Moravou a jejím umělým ramenem, propojenými vzájemně vodními kanály. Na základě toho je možno hrad označit částečně jako za pevnost vodní. Významnou součástí vlastního opevnění byly dlouho zemní sypané valy. Na obranyschopnost Hodonína byl kladen velký důraz neboť se jednalo o důležitou pohraniční fortifikaci chránící nejen obchodní a tranzitní cestu do Uher, ale současně i samotnou zemskou hranici.

 
Graficke pismenko Po smrti Konstancie Uherské se Hodonín vrátil do rukou panovníka. V roce 1421 významně posílil opevnění hradu císař Zikmund ze strachu před husity. Nedlouho poté jej však zastavil svému stoupenci Stiborovi ze Stibořic. Ani to však nepomohlo, aby se v roce 1431 hrad nedostal do rukou husitského přívržence Jana z Vrbna. V roce 1436 na Hodoníně seděl Čeněk Papák z Mošnova a v roce 1451 Václav Sudlice. Od něj hrad vykoupil král Ladislav Pohrobek. V roce 1456 hrad oblehl syn Čeňka Papáka Jan z Mošnova a podařilo se mu jej dobýt. S pomocí nového krále Jiřího byl hrad z rukou Papáků vyjmut a do držení jej získal Jan Kuna z Kunštátu. Podmínkou předání hradu Kunštátským byla jeho celková oprava po následcích obléhání. Z části se obnova, především opevnění, povedla již za Jana Kuny, z větší části pak až za jeho nástupce Heralta z Kunštátu od konce 15. století. V roce 1511 dostal Hodonín do dědičného držení Vilém z Pernštejna, který jej jako věno své dcery Bohunky daroval Jindřichovi z Lipé. Rod z Lipé odsud řídil své majetky na jihovýchodní Moravě a zároveň nechali gotickýc hrad renesančně přestavět v duchu nově nastupujícího módního architektonického slohu. Roku 1614 získal Hodonín Zdeněk Žampach z Potštejna, za něhož byl hrad v roce 1621 vypálen vojskem Gábora Bethlena. O dva roky později se mu to již nepodařilo, neboť nejpozději v této době patrně již existovaly mohutné sypané zemní bastiony kolem hradu. V roce 1645 opevnění hradu neodolalo vojskům švédské armády.
 
Graficke pismenko V roce 1649 hrad vyženil Bedřich z Oppersdorfu, který jej však musil nejprve nákladně opravit. V roce 1692 Hodonín získávají Lichtenštejnové, což byl počátek ztráty sídelní funkce hradu. Roku 1762 získávají zdejší panství Habsburkové, čímž byl význam hodonínského hradu ponížen na centrum správy a hospodářství. S počátkem industrializace byl hradní areál nejprve roku 1783 pronajat pro účely zřízení tabákové továrny. Roku 1802 vyhořel a část továrny na tabák byla přeložena do Louky. Část hradního areálu byla posléze zbořena a větší zbytek budov jádra hrad začleněna do nové tabákové továrny postavené v letech 1819 - 21. Poslední zbytky hradních budov byly zbořeny v roce 1915.

Text: historie
18.1. 2015 - Jan P. Štěpánek, dle M. Plaček: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Libri 2007 a dle K. Kuča: Města a městečka, Libri 1997