Graficke pismenko Inventář z roku 1804 uvádí, že do nově postaveného kostela (dokončen 1794) byly převezeny dva obrazy ze zrušeného chrámu Panny Marie v Olomouci. Obraz Klanění tří králů se stal součástí hlavního oltáře, obraz sv. Ondřeje Velinského byl osazen do oltáře bočního. Podle autobiografie měl Handke ke kostelu Panny Marie na olomouckém předměstí zvlášť blízký vztah, který se projevoval v tom, že v něm pochoval v červnu 1742 první manželku, o rok později svoji matku, v roce 1747 syna Johanna Ignáce a vedle nich byl nakonec pohřben i on sám v roce 1774. O malbě obrazu Klanění tří králů se zmiňuje v životopise výslovně k roku 1749, z kontextu vyplývá, že se tak stalo počátkem léta. Ačkoliv tato Handkeho práce z hlediska bohatosti kompozice není srovnatelná s proslaveným dílem stejného námětu, které vytvořil v roce 1746 pro klášter ve Šternberku, lze přes zjevné přemalby tušil i v tomto případě mimořádně kvalitní dílo s dokonale vyváženou stavbou, v jejímž středu vévodí postavy Ježíška a Panny Marie s murillovsky jemnou fyziognomii.

 
Graficke pismenko Obraz sv. Ondřeje v životopise zmiňován není, Handke však u příležitosti smrti manželky v roce 1742 píše o tom, že do kostela Panny Marie nechal v tomtéž roce pořídit nový oltář. To samozřejmě neznamená, že na něm musel být tento obraz. Asi na konci 19. století byla původní malba přemalována takovým způsobem, že na první pohled jakoukoliv souvislost s olomouckým mistrem přímo zapudí. Ikonografie obrazu je ovšem zjevně nad schopnosti neznámého diletanta, takže se přinejmenším jedná o kopii, což ovšem bez možnosti alespoň posoudit stáří plátna zůstává otevřenou otázkou.

Text: popis
25.8. 2014 - František Kinař - Zdroj: VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK, SEVERNÍ MORAVA - svazek 69/1995