Graficke pismenko První plány stavby byly zahájeny už v roce 1878. Stavba probíhala v letech 1887 až 1889 jako vstupní brána ke Světové výstavě 1889 a jako symbol oslav 100 let od Francouzské revoluce. Stavba věže se původně předpokládala na 14 měsíců, nakonec se však skoro zdvojnásobila na 26 měsíců a její cena prodražila o 1,5 milionu franků. Na věži pracovalo 150 dělníků v továrně v Levallois-Perret na okraji Paříže a 150 až 300 dělníků na místě. Přímo na stavbě tak bylo namontováno asi jen 1 000 000 nýtů, zbylých 1 500 000 bylo využito na spojení konstrukce v továrně.

 
Graficke pismenko Nejprve byly vybudovány základy, díky kterým stavba vyvíjí tlak na zeminu pouhých 4,5 kg/cm2, což je asi hodnota sedícího člověka na židli. Montáž kovových konstrukcí začala v červenci 1887. Jako stavbyvedoucí působil Jean Compagnon. Výstavba probíhala pomocí jeřábů, které zvedaly do výšky někdy až 30 metrové složené železné konstrukce. Pomocí lešení a podpůrných sloupů stavba probíhala až do výstavby první plošiny (57 m). Ta byla dokončena 7. prosince 1887. Podobným způsobem se pokračovalo i při výstavbě druhé plošiny ve 115 metrech. Ta byla dokončena v srpnu 1888. V září 1888, když bylo dostavěno 2. patro, začali pracovníci stávkovat. Nechtěli pracovat 9 hodin v zimním období a 12 hodin v létě. Také se jim nelíbily jejich platy, protože práce na věži znamenala velké riziko. I když měli pracovníci lepší finanční podmínky než většina lidí v té době v tomto řemesle, tak jim Gustave Eiffel vyhověl a zvýšil jim platy, ale nerozlišovala se výše platů podle výšky, ve které zaměstnanec pracoval. Gustave Eiffel to odůvodnil tím, že není vůbec žádný rozdíl v tom, zda pracují v 50 m výšce nebo v 200 metrové. O tři měsíce později vypukla druhá stávka, při které zaměstnanci odmítli vyjednávat.
 
Graficke pismenko Riziko úrazů bylo obrovské, protože na rozdíl od mrakodrapů věž neměla žádná patra s výjimkou dvou plošin. I když byly při stavbě použity bezpečnostní prvky jako například bezpečnostní zábradlí, jeden člověk v průběhu stavby zemřel poté, co ztratil rovnováhu a spadl. Každých sedm let probíhají nátěry a ošetření proti korozi železné konstrukce. Při těchto rekonstrukcích se spotřebuje asi 50–60 tun barvy.
 
Graficke pismenko Dne 6. května 1889 byla věž otevřena pro veřejnost. Otevření bylo uvítáno 21 salvami z děla. Stavba působila jako vstupní brána na probíhající veletrhy, které končily 15. května téhož roku. V prvním týdnu ještě nefungovaly výtahy. I přesto Eiffelovu věž navštívilo za ten týden 28 922 lidí, kteří vyšlapali po schodech až do třetího patra. Za první rok provozu ji navštívily 2 miliony lidí, tehdy bylo vstupné 5 franků za osobu. Po skončení veletrhů a slávy, která vznikla po otevření, rychle ubyli návštěvníci. Například v roce 1899 ji navštívilo pouze 150 000 návštěvníků. K oživení návštěvnosti došlo až v roce 1900, kdy v Paříži opět probíhala Světová výstava. Za ten rok bylo evidováno více než milion návštěvníků, což je několikanásobek oproti minulým rokům. Po skončení veletrhů opět navštěvovalo věž minimum návštěvníků. Budoucnost věže tehdy nebyla zaručena a mohla být i zbourána, jak bylo plánováno na rok 1909.
 
Graficke pismenko V roce 1889 byla na posledním patře pro Ústřední meteorologický úřad zprovozněna se souhlasem Gustava Eiffela meteorologická stanice. 5. listopadu 1898 Evžen Ducretet provedl první bezdrátové telegrafní spojení mezi Eiffelovou věží a Pantheonem na vzdálenost asi 4 km. V roce 1903 Eiffel, který hledal cestu, jak zabránit likvidaci své věže po vypršení koncese v roce 1909, přesvědčil kapitána Gustava Ferrié odpovědného za bezdrátová spojení v armádě, o vhodnosti využití věže k experimentům na tomto poli. Sám financoval instalaci zařízení, které umožnilo spojení až na vzdálenost 400 km. V roce 1909 armáda zřídila u věže podzemní radiotelegrafickou ústřednu a 1. ledna 1910 proto byla Eiffelovi prodloužena koncese na provozování věže. V roce 1913 mělo vysílání z věže dosah 6 000 km a bylo zachycené i v Americe a na oceánských lodích. V roce 1909 byl u paty věže postaven malý pokusný aerodynamický tunel, ve kterém bylo provedeno asi 5 000 měření. V roce 1920 byl vysílač pro vojenské sítě přestavěn i na civilní. Roku 1921 začalo z věže pravidelné vysílání rozhlasových programů a od roku 1925 zde začaly vysílat první zprávy. Věž je nejvyšším bodem v pařížské oblasti a nachází se v samotném centru města, a proto byl jeho rádiový vysílač strategický v průběhu první i druhé světové válce a je strategický dodnes. V roce 1935 započalo z věže první televizní vysílání s rozlišením 60 řádků. V roce 1957 byly na věži instalovány první satelitní antény. Díky nové anténě dosáhla věž výšky 320,75 metrů. V roce 2000 byla na věži instalována vysokofrekvenční anténa a věž tím povyrostla na 324 m. V roce 2010 byly provedeny úpravy pro přechod na digitální vysílání pro celý region Ile-de-France.

Text: historie
30.5. 2017 - čerpáno ze zdroje: https://cs.wikipedia.org


Zavřít reklamu